Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Akčný
  • Dráma
  • Animovaný
  • Komédia
  • Dobrodružný

Recenzie (500)

plagát

Evolúcia (2001) 

Sci-fi komedie, plná vyvíjejících se potvůrek, které jsou za pár dní hrozbou celému světu, a tak musí zakročit naši "specialisté", kterým hází klacky pod nohy už tradičně americká armáda. Pokud bych měl vybrat jeden prvek, co se týče originality, byl by to určitě způsob, jakým se s vetřelčí invazí naši hrdinové vypořádali. Přece jen, použít proti potvorám všeho druhu (ikdyž na konci to byl spíš jen jediný potvorák s obří zadnicí) světoznámý šampon proti lupům, není ten nejstandartnější postup při takovéto situaci. Potvoráky tu máme vskutku rozmanité. Od pejska mistra Yody, tu můžeme zahlédnout také laciného draka či hmyzáka se zadkem ala Kim Kardashian. Holt evoluci se meze nekladou a rovněž tak představivosti zdejších tvůrců. Co se týče herců, tak David má své lepší i slabší chvilky, ale celkový dojem pozitivní a ostatní hrají slušně (když vezmeme jak hloupoučký ten film vlastně je). Není to ani tolik komedie, jako spíše parodie podobných filmů, kdy se místo pořádnému nášupu vtipných gagů dočkáme pořádné nadsázky. To, že se film nebere moc vážně, jsme schopni rozpoznat snad každou druhou minutou. S efekty v Evoluci nemám problém, samozřejmě se občas nevyhneme pohledu na slabě vytvořené modely některých zrůdiček, ale kouká se na to celkově dost dobře. Škoda jen, že to nebylo tak nasáklé humorem jak jsem doufal a že na to mělo pořádně našlápnuto. 75%

plagát

Pianista (2002) 

S hodnocením filmu, který vyobrazuje jedno z nejhorších období celého lidstva, je to vždy obtížné. Pianista svou komorně pojatou atmosférou funguje trochu odlišně, než co jsme mohli vidět například v Schindlerově seznamu, ale funguje jak má. Soustřeďuje se na jednu spokojenou židovskou famílii, která se během konání všemožných lidských zvěrstev snaží držet pospolu za každou možnou cenu, ale ani přes jejich snahu se jim to nepodaří a my tak sledujeme osud pouze jednoho člena a tím je věhlasný varšavský pianista. Adrien Brody působí jako židovský muzikant naprosto věrohodně, jeho unavené oči, hladový výraz (snad i ten jeho frňák) do této role prostě sednou a měl jsem dokonce pocit, jakoby se v této době i narodil. Naprosto perfektní herecké ztvárnění a po zásluze odměněn zlatým "plešounkem". Ostatní postavy nás určitě neuchvátí. Ne proto, že by na to kvalitou neměli, ale proto, že s žádnou další se nijak déle nesetkáváme. Což je při tak dlouhé stopáži celkem zvláštní, ale vzhledem k tomu, že skoro třetinu filmu sledujeme jen Szpilmanovo potulování se po zdevastované Varšavě a hledaní čehokoliv, co by ukojilo jeho hlad a žízeň, je to pochopitelné. I tak bych na délce trochu ubral, protože ač je prostředí opravdu alarmující a precizně vykreslené, ne každého baví sledovat zbídačeného člověka tak dlouho. Další důkaz i toho, že chcete-li vyhrát Oscara, nejjednodušším způsobem je natočit životopisný film z druhé světové a nějaká soška se určitě objeví, protože upřímně, kdo si dovolí takovéto filmy ignorovat? Film, kde si jednu karamelku celá (asi) 6-členná rodinka rozděluje na makro dílečky, prostě na naše city zapůsobí a to také tvůrci zamýšleli. 85%

plagát

Zbohom, baby (2007) 

Film se slabým začátkem, ale s o to více silnějším koncem, který vám připraví pořádně obtížné dilema. Myslím si, že i pro mnoho lidí, považujících se za velmi rozhodné, by to bylo těžké rozhodování. Všechna čest postavě Caseyho Afflecka, že se nenechal "zvyklat" ani citovým vydíráním své partnerky (což pro mě bylo celkem zklamání od ní, ale ne nečekané - přeci jen je to žena a ženy nesnáší, když se jim odporuje, že?), ani sympaťákem Morganem Freemanem. Ben Affleck mě nepřestává překvapovat, jak dospěle dokáže natočit film s vážným tématem. Měl jsem ho nějakou dobu zakódovaného jako tupého frajírka, ale poslední dobou vidím, že jsem byl s odhadem na míle daleko. Film se tváří jakoby hlavní dějová linka končila už kolem hodiny, ale následující minuty se dozvíme, že to celé byla jen předehra pro "vyšší" hru a machinaci na postech, do kterých bychom to neřekli ani náhodou. Závěr, kdy se nám postupně zobrazuje širší spektrum motivů, které poháněli hlavní postavy, pokládám za nejsilnější moment z celého snímku a přiznávám, že i závěrečné titulky jsem nějakou dobu sledoval v takřka "opařeném" stavu. Herecké výkony zde obstarává především trojice tří pánů, které doplňuje jedna atraktivní mladá slečna a ani jeden z nich z dobrých výkonů nijak nevybočuje (Edovi Harrisovi role drsňáka sedla jak ulitá). Vytkl bych snad jen trochu pár nepotřebných scén a už malinko překombinovanou míru "plot-twistovosti", ale rozhodně nic z toho nezkazí velmi silný zážitek. Na pět hvězd to o malý chlup nestačilo, ale silné čtyři hvězdy to jsou jasné. 85%

plagát

Dvanásť opíc (1995) 

Film s geniálně a se všemi detaily vymyšlenou zápletkou, která ale bohužel vyplave na povrch až při vícero zhlédnutí. Obávám se, že i člověku, který film bude sledovat soustředěný po celou dobu na maximální výkon svých myšlenkových pochodů, uniknou kdejaké souvislosti. Netvrdím, že je to špatná věc v nějakém širším měřítku, ale mě osobně (filmy si pouštím jednou a až po nějaké době uvažuji o znovu zhlédnutí) tento styl úplně nesedl. Nicméně Bradík s Brucem zde hrají jako polobohové a potvrzují svou účast v americké herecké špičce. Především Bradova blázna jsem si užíval opravdu hodně. Rozhodně jsem rád, že dějová linka nekopíruje chápání času z ostatních časových sci-fi, kdy sebemenší zásah do předešlých událostí má dopad na celou budoucnost (příběhový koncept všech Terminátorů), ale snaží se naznačit, že co se má stát se prostě stane se a na nás je se s tím s pomocí časových smyček nějak "vykroutit". Atmosféru má 12 opic slušnou, ale nemůžu říct, že by mě nějak více uchvátila a styl natočení byl celkově takový nijaký. Závěrečná scéna na letišti je zvládnutá na jedničku a několik věcí nám vysvětlí, ale i tak budeme mít hlavu řádně zamotanou. Omlouvám se všem fandům tohoto jejich "kultu", ale po jednom zhlédnutí můžu dát "pouze" 80%.

plagát

Key and Peele (2012) (seriál) 

Key a Peele jsou na poli komediálních skečů totální králové bez náznaku jakékoliv konkurence. Tyto "tmavé tlamy" si musí oblíbit snad každý, kdo má rád dobrý humor. Ať už je jednoduchý či inteligentní, dokáží si udělat srandu z naprosto všeho. Jejich herecké výkony občas předčí i áčkové herce, což je navíc spojeno s výbornou srandou a některé scénky jsou tak opravdu nezapomenutelné. Vůbec jim nevadí dělat si srandu ze své rasy (černý řízek vám to rád vysvětlí) ani z jakékoliv politické či jinak nekorektní situace, spíše naopak. Jsou to machři, kteří mě osobně velmi potěšili, když jsem je mohl zahlédnout i v mini-sérii Fargo (neztratili humor ani tam). Ať jim jejich spolupráce dále takto kvete a vydrží jim humor ještě dlouho. Pro každého, kdo jim přeje něco jiného, mám jen krátký vzkaz: "Biiiiiiiiiiiitch". 80%

plagát

Čistá duša (2001) 

I přesto, že jsem studentem ekonomie, tak o Johnu Nashovi jsem jakživ neslyšel. Možná je to zapříčeněno mou ignorací či tím, že nobelovku dostal zrovna v roce mého narození (v děloze byl špatný signál, víte?) a v tu dobu jsem měl podstatně jiné starosti (řvát - co nejhlasitěji).Ale radši zpět k filmu. Ron Howard dokazuje, že životopisné filmy zvládá perfektně a ikdyž příběh velkého matematika není pro mě jeho nejlepší dílo (Rivalové samozřejmě), i tak dokáže dost zapůsobit. Russell Crowe tradičně výborný a dokázal zdatně ztvárnit i něco tak obtížného, jako jsou temné kouty schizofrenie. Postupné rozšiřování této psychické poruchy zkombinované s přibývajícím stářím jsou výtečnou podívanou. A pokud ani ostatní herečtí představitele nezaostávají za panem Vránou(em) ani o chloupek, je to o to lepší. Hudba k filmu sedla dokonale. Pár výtek mám k vypravování (jak u mě bývá zvykem u true-based story), kdy se člověk prostě nezbaví pocitu, že opravdu málo situací se skutečně stalo. Divák, trochu znalejší v americké produkci, je víceméně schopen odhadnout, co si Hollywood dokreslil k obrazu svému (proto, aby film sbíral ceny). Ale kdo by nemiloval podivínského génia, který si na okno své světnice kreslí algoritmy definující pohyb holubů či jiných výjevů každodenního života, že? 85%

plagát

Hviezdny prach (2007) 

Film plný kouzel, romantiky, čarodějnic, princů a transvestického piráta De Nira. Musím ocenit žánr filmu, protože romantické fantasy se moc často nevidí a když už ano, tak se moc nepovede. Tady ale na nějaké obavy můžete zapomenout, protože film je plný toho, čeho máme na fantasy nejradši (mě chybí snad jen trpaslíci!). Především se příběh soustřeďuje na tři takové (závěrem) na sebe navazující linky, kdy jednou sledujeme osud Tristana (tak trochu naivní trubka), někdy zase osud zlých a věkem uvadajících čarodějnic a jindy zase "povedené" prince, jakožto vrahy svých bratrů v závodě jmenující se "kdo si sedne na trůn?". Angažování neznámého herce do hlavní role nikdy jako mínus neberu a ani zde tomu tak není. Charlie hraje svižně a jeho herecký projev působí svěže a neokoukaně. Claire, jakožto spadlá hvězdička je slaďoučká a její svítící hlavu bych chtěl domu jako noční lampičku. A Marka Stronga mám film od filmu raději. Stardust na nás celou stopáž "práší" originalitou a plejádou nápadů, kdy postupně umírající princové jsou ve filmu vyobrazeni jako duchové sedící "na střídačce" a komentují další odehrávající události. Umřels? Ha! Jdi se posadit k ostatním a dívej se (a občas přihoď nějakou hlášku)! Finální souboj na meče mezi padlým princem a Tristanem je něco výborného a De Niro už ve výše zmíněné roli? O tom si ani nedovolíme snít a přesto je to tady pravda. Jediné malé hrubka jsou speciální efekty, které by si zasloužili mírné zlepšení a možná až moc klišovitý závěr, ale přeci jen je to pohádka,že? A co víc si k pohádkovému příběhu přát, než mít v roli vypravěče našeho starého kamaráda Gandalfa (Magneta chcete-li)? Samé milé překvapení a ikdyž jsem původně dával lepší čtyři hvězdy, nakonec dám za pět a vůbec se za to nebudu stydět. Holt mám slabost pro fantasy. 90%

plagát

Po krk v extáze (2004) 

Režisérská prvotina Matthewa Vaughna o bezejmenném drogovém dealerovi, který se chce řídit mottem "na vrcholu se má přestat" , odejít z drogové branže a užívat si pohodlný a bezstarostní důchodový život, ale vzhledem k okolnostem mu to nevyjde. Děj filmu se začne už dost brzo tak hrozně zamotávat, až si z toho nejeden divák ukroutí hlavu a postav je tu asi jako spáčů v naší poslanecké sněmovně (hodně), což nepomáhá orientaci mezi motivy hlavních postav a my tak vlastně sledujeme skoro dvě hodiny dobře zrežírovaný a výborně ozvučený "guláš". Nedopomáhá filmu ani fakt, že příběh o drogovém dealerovi asi není zrovna to, co by na dnešním trhu chybělo. Film selhává i na tom, že neví zda se má brát smrtelně vážně, či s nutnou dávkou nadsázky (Vaughn se nejspíš nějakou dobu na svém novém "křesílku" hledal). Každopádně Daniel Craig hraje správně drsně, povětšinu filmu čumí, jak kdyby mu někdo přejel kočku, ale dodává svému projevu i nějaké ty emoce a to je správně. Bohužel si nemyslím, že mi něco z tohoto kousku zůstane v hlavě a znovu si to už opravdu nedám. Oceňuji originalitu v tom, že hlavní postava nemá žádné jméno (i v závěrečných titulkách označen jen jako XXXX) a spojení akce s výbornou zvukovou stránkou (Vaughn už nesčetněkrát dokázal, že to je jeho parketa). Film, který hodně rychle vyšumí. 55%

plagát

Pochovaný zaživa (2010) 

Film s jedinou lokací - a tou je rakev. Film s jedinou postavou - a tím je řidič náklaďáku v Iráku Ryan Reynolds. Ať si to v hlavě přeříkávám jak chci, z toho mi prostě nevychází film, který by mohl hodinu a půl nenudit. Jak už to tak ale u mě bývá, opak je pravdou a dostáváme plnou rakev napětí a marného snažení o svobodu. Pomineme-li nelogičnosti o dosahu mobilního signálu, dostatku vzduchu i přes Ryanův rakevní "táboráček" či o té návštěvě sousedky hadice, dostáváme thriller, z kterého po zádech bude příjemně mrazit. Rozhodně neopomenu herecký projev Ryana, protože bez něj by film nemohl dosahovat takovýchto kvalit a natáčení některých scén určitě nebylo to, co by zrovna označoval za svou oblíbenou kratochvíli. Je až zarážející, že celou dobu nám není dopřáno ani pár sekund z povrchu a i tak film funguje jak má. Já si dokonce dovoluji tvrdit, že to byl záměr, který nám dopomáhá vcítit se do situace hlavního protagonisty a sdílet s ním jeho bezvýchodnost a bezmocnost. Člověk, který tvrdí, že byl v tomto filmu Ryan v rakvi zavřený sám, se plete. Protože já tam byl celou dobu zavřený s ním (pro ty nechápavé - vyzdvihuji atmosféru filmu, ve filmu mě nehledejte...). Pro klaustrofobiky je "Buried" noční můrou, pro nás ostatní to je kvalitní a napínavá podívaná. 80%

plagát

Sledování (1998) 

Nolan mě opět dokázal přechytračit. Povedlo se mu to hlavně díky stylem vyprávění, kdy nám nabízí vícero časových linek najednou a jejich vzájemné prolínání mezi sebou (podobně jako u Mementa). Pro diváka, který u filmu nerad přemýšlí nad souvislostmi a má rád určitou chronologičnost, to může působit složitě (zprvu i pro mě, protože jsem s tím u tohoto filmu nebyl obeznámen) a neurovnaně, ale Nolan ví co dělá. Ví to dnes a věděl to už tehdy. Ikdyž to není kdovíjak technicky brilantní kousek, právě vyprávění a postupná gradace dramatičnosti tento film posílají mezi zajímavé snímky. Absence jakýchkoliv větších hereckých es nikdy neberu jako chybu, právě naopak. Jeremy působí jako správný sympaťák a je škoda, že svou hereckou kariéru dále nerozvíjel. Mám rád, jak si Nolan hraje s divákem a i v této jeho filmové prvotině (Doodlebug nepočítaje) je více způsobů, jak si divák může film vyložit. Rozhodně palec nahoru za všechnu jeho práci na filmu, kdy po napsání scénáře se ujal jak režie, tak i kamery. Závěrečná scéna s policistou (mimochodem ho zahrál strýček Christophera - John Nolan) pokládám za jednu z nejlepších na celém filmu, kdy každý střípek příběhu zapadne přesně tam, kam má a donutí diváka podívat se na Sledování i z jiné perspektivy než se tak okatě nabízí. 80%