Mauric

I woke up this one morning

and heard my muses mourning

in my little bed.

„Hello there, sleepy stranger,

come close, embrace the danger.“

Reality said.

I rubbed my eyes, then saw the daylight.

What a pretty but very grey sight.

Another chance I blew

had waited just behind the corner.

What had been good now is former.

Reality, I’m new.

She laughed hard and drained my nerves,

with her sexy, thrilling curves

dived into my sanity.

The witch revealed more, I just sighed.

She asked me once and I replied.

“Beats me ’gain, Reality.”

Head over heels, I slipped her chain

with a quiet girl partly insane

and there was her ghastly grin.

Four times and still at the outset.

Reality pointed out that

I should have tried aspirin.

Thus, I fought and built my dam

against myself and all of them.

Reality, here I am.

It worked well for several years.

One bad move – the witch appears

and pulls out my fragile stem.

But the evening came, this time quite early

and calmed down my shattered mind.

Muses snuggled up to me and I felt their lips.

A bunch of small ants partied in my fingertips.

A mixture of shame, joy and excitement –

my life I had shyly declined.

So I’m taking it easy, still hearing her growl.

A little step back means seeing your goal

and it does seem so clever.

Life’s just a game we have to play

and I’ve got two words left to say.

“Reality? Whatever.”

U postele skládám knihy, odlesk na tvém čele

zůstal od taneční lekce, kdy jsem tě učil mazurku.

Na tvé tváři září pihy v tvé nemalé cele -

pokoj, tělo, kde být nechce duše vryta v figurku.

Celý dům zní opuštěně, přec ozvěnu nemá.

Temné kouty straší děti, tvé tu září světlem.

Tak proč zazní k stropu, stěně, sten? Co ten znamená?

Dobře v pohádce mé je ti? Zůstaň v ní a otevři se,

propadni ji, dál nepři se, nech se unést větrem.

Bez cíle jen kráčet domem, v němž se slunce leskne.

Proč je v zahradě se stromem prázdno tolik teskné?

Proč mne děsí přízemí, kde vše má hlavu, patu?

Já bezhlavě vymýšlím si, jak se vyhnout smrti.

Mysl tvá chce, nezmění, se snaží vyhnout matu,

stává se pomalu kýmsi, koho den vždy zdrtí.

Mučí mne pohled na tebe, když tě takhle vidím,

jak trouchniví nitro tvoje, svázáno jest s tělem.

Mluvíš, jak tě ráno zebe, jak to nenávidím.

Jak sto jedna vždycky sto je v světě nedospělém.

Šaškuji, tě udržuji v čtveračivém stavu,

stále tvé mrtvé beru ruce ve své k lekci tance.

Děsí mne však přemýšlení, jejž tě nyní popadlo.

Miluji tě - existuji, i když máš svou hlavu.

Od krku pohybu není, tělo ti sní - povadlo.

Nevzdala jsi, smířila ses. Teď se směješ stále.

Já snesu si tě do zahrady, kde o strom opřem’ těla.

Noc má už se zklidnila dnes. V tichosti jdeš dále

a až dojdeš na konec cesty, seznáš, že se skvěla.

Každý sám a všichni spolu,
my pijeme coca colu.
Prach a špína, z koutů listí,
Coca-cola vše vyčistí!

Hlavně kyseliny v ní,
rozpouští se v coca cole
i ten hřebík poslední.
Tak proč to piješ, vole?

Coca-cola vládne světu,
hamburger a cigaretu
k obědu či k večeři,
ať i ostatní uvěří.
Coca-cola - čisté zdraví.
Žaludek ti však nespraví
ani páni z chirurgie.
Ať žije ten, kdo jí pije..

V poledne přispěchám

v moři tě líbat,

v tvých očích hlubokých

v jedno být, splývat.

Večerem provedu,

nocí tě sváži.

Vzpomínkou zůstane

jen srdce v pláži.

Se slunce květinou

na moři plovat.

Ji, jen tu jedinou,

pod křídla schovat.

Sny z multimédií

v atmosféře strachu

rány sivé hnijí

z reality prachu.

Zítra pohrozí nám

spadnutím Měsíce.

U říčky kozí sám

vran uzřím tisíce.

Tisíc se popere,

milión v pře schová.

Kdy zář se prodere?

Éra je dne(s) (s)nová.

Chceš snad synu z kovu býti

jak počítač, truhlíku?

Měňavku z tě budu míti.

Buď rád, že jsi z uhlíku.

Part One

Of course, I love you,

darling of mine.

Whoever are you,

for me it's fine.

Before the world's doom,

please, do not frown.

Come to my bedroom

and then go home.

You have such pretty

eyes. It's no game.

You're cute and witty...

Again, what's your name?

Part Two

Of course, I know how

you love all trees.

You don't have to bow.

Get to your knees.

You've talked for hours.

Give me a break.

Beer's mine, not ours.

Don't touch my steak.

You are my soulmate.

Don't ask me why.

Please, just don't stay late

and suck me dry.

With a kiss tender

she left a flame.

Do you remember

what was her name?

Za branou, která odpouští,

mizel jeho růže sen.

Byl vždy tím, který opouští.

Teď je láskou opuštěn.

Odznak smrti v stěnách visí.

Přijdu dovnitř, vidím ven,

jak směje se lebkoun lysý

rozetnuvší cizím sen.

Sorrow, always a nuisance,

overwhelmed a good man´s mind.

Tears drowned a mean sense,

denial, the strongest bind.

Content world blow sky high.

Equation´s simple.

Question still screams why I

am no more nimble?

How can man concentrate

when his body shakes?

How can he with such trait?

Then he bloody breaks.

But there is no sorrow plain

without trees or flowers.

This dream I cannot sustain

but I can my powers.

Aura můzy

I přes slovník cizích slov či

znalost cizích jazyků

skrze žabí vizi, ovčí

řekne víc pár dotyků.

Jako auru kvazi dámy,

jako plamen v očích sovy,

co skrývá se mezi námi

zbytečné je psáti slovy.

(žabí, ovčí vize je takovej inside joke)

Duše

Vedle tebe byť neběžím

okouzlen jsem bez retuše.

Ač třeba pak v klidu ležím,

valčík tančí moje duše.

Probuzení

Kam zmizela moje můza?

Jenom v její vlastní svět.

Proč se tu teď kupí lůza

v její malý kabaret?

Proč já ve vlak naskočil jsem?

Okouzlen, jen prázdná dóza,

tvrdě narazil, hle zde zem.

Bylas přec jen krásná p(r)óza.