FFF21

Nádherná hromada sněhu. Spousta záběrů mě u Tarantina překvapila, jako třeba záběr na nohy koňů, které se při běhu zabořovaly do hlubokého sněhu. Zpomalený záběr a zvuk vrzajícího sněhu. Málo postav, každá jiná, všechny herecky vyrovnané. Pustil se do detektivky s vlastními prvky, díky čemuž se opravdu nic předvídat nedalo, jako u většiny amerických režisérů. Kdo ale není připravený na zdlouhavé mezihry a ještě zdlouhavější dialogy, pro toho to není. Já s tím počítal, a proto jsem si to užil.

Itálie mě moc nezajímá, ale tenhle dokument byl nádherný. A u spousty míst bych ani neřekl, že je to právě odtud, ale spíš z jihoamerických And. Krása.

Začátek byl super v tom, že člověk rovnou vpadne do děje, který už je rozběhlý a my jen přihlížíme a hledáme, co se tam vlastně děje. To je ale fajn. Co fajn ale není, že v polovině filmu začne člověk přemýšlet, co tím vším chtěl básník říci. A přestože jsem se na tenhle film těšil, vlastně jsem zmatený z celého scénáře. Proč? Jak? Co?