Desmond04

Jelikož jsem spíš fanouškem DC, tak mě snímky od Marvelu unikaly. Rozhodl jsem se to napravit a tak se pomaličku vrhám na celé universum. První Iron Man, mě ale o své výjimečnosti nikterak nepřesvědčil. Těžko říct, zda-li za to může očekávání, které jsem do toho vkládal a jaký dojem by to na mě udělalo před devíti lety, když boom okolo komiksovek takřka neexistoval. Nicménně první část filmu byla líbivá. Zajmutí Starka, tvoření obleku..vše fungovalo hezky a diváka to bavilo. Postupem času, kdy se začala na plátno dostávat zrada a tvorba vylepšeného obleku v rukou nepřátel, film ztratil svoje kouzlo. Last fight mě taky spíše zklamal, než potěšil. Už to fungovalo hodně jednoduše až skoro infantilně. Je škoda že první Iron Man sklouzl v polovině do průměru, Downey Jr. má samozřejmě velké charisma a do role sedí, ale snad ho v druhém díle ukáže ještě více.

První díl ve mě zanechal velmi pozitivní dojem. Ten druhý ho ještě více potvrdil. Způsob zpracování opičí planety mě prostě uchvátil. CGI je asi na té největší úrovni, na kterou se může současný filmový průmysl dostat. Lidé, stejně jako vyklidili planetu, tak vyklidili i, na rozdíl od jedničky, filmové plátno a snímku to svědčí. Opice jsou fantastické, stejně tak jako jejich hlavní hrdina Caesar. Toho bych mohl zahrnout dalšími a dalšími superlativy. Nevím jestli mohu stoprocentně říci, že film stojí a padá na Caesarovi, ale důležitým prvkem určitě je. Zápletka, rozuzlení, chování postav...vše je tak reálné, jak jen může být. Úsvit přímo vychází z Darwinistické teze, že primáti jsou předchůdcem člověka. A to je vidět i vzhledem k jejich špatným stránkám. Tak dlouho se někdo vymezuje proti druhým, až se jím stane.

Jsem z generace, která 15let zpátky mezi sebou soupeřila, zda-li je lepší HP nebo LOTR. Nezajímalo nás, že jde o dvě naprosto rozdílná a neporovnatelná universa. Já jsem byl stoprocentní člen Tolkienmánie, ale to neznamenalo, že šel Harry Potter mimo mě. První díl je do nějaké 120 minuty čistokrevná pohádka. Při zpětné projekci si člověk nostalgicky připomíná seznamování s postavami i s bradavicemi. Je to vlastně taková poznávací cesta. Místy nudná, ale jinak to udělat asi nešlo. Úvody prostě nudný občas jsou. Hlavní záporák ve znamení profesora Quirrela je obstojný, jen škoda, že nedostal více prostoru. Kámen Mudrců je zkrátká taková jednoduchá tříhvězdičková pohádka, která připravuje půdu pro kvalitnější a dospěláčtější pokračování. Za zmínku určitě stojí scéna s šachy, která je asi úplně to nejlepší, co bylo na plátně v rámci prvního dílu k vidění.

Po prvním promítání jsem se rozhodl udělit 4 hvězdičky, dnes ale po druhém shlédnutí musím své rozhodnutí změnit. Zrození Planety opic je prostě pětihvězdičkové představení. "Original" Planeta opic se mi vyhnula obloukem a vzhledem k tomu, že jsem později narozený jsem se rozhodl, pro vstup do této série, využít remake verzi. A to byla teda řežba. Taková, že popravdě v sobě těžko hledám důvody pro navrácení se a seznámení s planetami opic sedmdesátých a osmdesátých let. Obrovskou práci odvádí CGI, které vdechuje život primátům na plátně tak obstojně, až člověk zapomene, že je to jen "jako". Atmosféra prostupuje celým filmem, od úvodu kdy to vypadá na příjemný rodinný film až na úplný závěr, kdy se schyluje na velkou řežbu. Ta se naštěstí nekoná a vše je zakončena opravdu elegantně. Nějak bych se nepouštěl do prohlášení, že opice jsou natolik zajímavě stvořeny, že lidští protivníci jsou pouze křovím. Ano scény mezi primáty jsou skvostné, ale to neznamená, že by Franco a spol. byli ve filmu jen tak na oko. Vše zkrátka funguje tak jak má a už se opravdu těším, co nám nabídne Úsvit.

Kdybych měl hodnotit jen první půlku filmu, tak by jedna hvězdička byla ještě hodně. Už jsme si zvykly, že série Rychle a zběsile si nedělá hlavu s logičností děje a aktů na plátně a zaměřuje se spíše na výbušnost, extrémnost a podobně. Letošní díl v tomhle překonával všechny své předchůdce dohromady. Autíčka na dálkový ovládání se sebevražednými sklony, hořící auto, které je schopné jízdou pozpátku předjet svého protivníka..podobných scén tam bylo hafo. A mě to už přestalo bavit. Jsem ochoten akceptovat bláznoviny, ale ne když na nich stojí celý film. Druhá půlka filmu se naštěstí trošku uklidní a ke slovu se dostanou i akční prvky, co baví. To je zásluhou především Jasona Stathama, který vší silou táhne The Fate of the Furious vstříc dvouma hvězdičkama. Ano, jeho scénky jsou také přitažené za vlasy. Ale scéna, kde v jedný ruce drží bambino a druhou likviduje nepřátelé vypadá prostě skvěle. Narozdíl od pršení automobilů z mrakodrapu či driftování po vznášejícím se ledu před ponorkou. Pokud série bude pokračovat tímhle tempem, tak opravdu nevím, jestli v sobě najdu sílu projekci absolvovat.

Oba bratři na mne dělali dojem hloupoučkých puberťáků. U postavy McGregora to trvalo celý film a na jeho konci si k sobě tento pubescent přihodil i sígrovské sklony. Colin Farrell naopak od doby co chytil Raskolnikův komplex, začal být pro diváka velice zajímavý. Nevím, jestli to je tím, že ruský román aktuálně čtu, ale přišlo mi, jakoby Farrell vypadl z pera Dostojevskiho, jak jsem řekl, alespoň na konci filmu. Zbytek postav bylo bohužel ještě pod úrovni bratrů, zejména jejich přítelkyně působily vysloveně jako rušivý element. Co bych mohl vyzdvihnout je samotný příběh. Zápletka je zajímavá, pro mě bod navíc právě za paralelu se Zločinem a trestem, závěrečné rozuzlení mě ale bohužel nepotěšilo. Představoval jsem si to trochu jinak. Na druhou stranu musím ke Kasandřinu snu postupovat s velkým nadhledem. Nedokáží říci, jak hodně k dílu promlouvá rukopis Woodyho Allena, jelikož s jeho tvorbou nemám vůbec žádné zkušenosti. Ruku v ruce z toho je tedy průměrný dojem.

S Hanibalem Lecterem žádné velké zkušenosti nemám, pokud nepočítám vzpomínky z dětství na pár sekvencí z Mlčení jehňátek.A tak když jsem včera večer na obrazovce náhodou zahlédl tvář Anthonyho Hopkinse ihned jsem zbystřil a řekl jsem si, že dnes tu neznalost prolomím. Zpočátku jsem se bál, jestli to nebyla chyba zabřednout až u posledního třetího dílu, který se retrospektivně vrací před "jehňátka", ale nyní už vím, že to vůbec špatný krok nebyl. Film mě opravdu potěšil, záporů by se našlo opravdu pomálu. Na začátku mě přišlo, že občas jsem byl svědkem tupého, nesmyslného dialogu a někdy zase, když nebyl na plátně ani jeden ze psychopatů, mě přišel film trošku nudný a roztahaný. Ovšem nástupem Ralpha Fiennese se dostal děj do plných obrátek. Charismatický a zároveň chladný záporák udával správnou notu a neméně skvělý Norton mu sekundoval, do toho ještě přičtěme geniálního Hopkinse a těžko si můžeme představit větší zážitek. Strhující detektivní thriller graduje fantastickým tempem. A když už to vypadá, že je vše u konce, a vy si říkáte, že takhle to přece nemůže skončit a pomalu už strháváte jednu hvězdičku dolů, vrátí se film znovu v plné parádě a poslední patnáctiminutovka vás "přílepí lepidlem na křeslo". Po celou dobu sledování Červeného draka jsem si skoro ani nezauvažoval nad pětihvězdičkovým ohodnocemím, ale fantastický obrat toto rázně změnil. Skvělá podíváná, skvělý herci, skvělý antihrdinové...rovná se obrovské překvapení a PĚT HVĚZD!

Kde jen začít. Už si samozřejmě nepamatuji kolikrát jsem už viděl celou filmovou trilogii, ale u samotného Společenstva prstenu to bude jistě atakovat dvoucifernou hranici. A čím jsem starší tím víc se právě první díl pomalu dostává, co se týče oblíbenosti, v rámci trilogie na první místo před Dvě Věže. Čím to je? Fellowship of the Ring krásně zvládá první filmové krůčky ve Středozemi, od seznamování s Hobity v Kraji, přes cestu do Roklinky až k samotné tvorbě Společenstva. Atmosféra je fantastická od úvodní sekvence a nejenom že se stále drží velmi vysoko ale ona dokonce neustále graduje. Rozebírání postav je naprosto zbytečné, protože v celém univerzu LOTRa není snad jediná postava, která by byla špatně obsazená nebo dokonce špatně napsaná. Ale bez čeho by postavy nemohli být fantastické? No přece bez scén, kde se objevují a ty jsou jednoduše už legendární. Morie, zasedání v Roklince bitva v Amon Hen... Co má ale obrovský podíl na výjimečnosti Pána prstenů je hudba, která je u Společenstva přeci jen ještě o několik superlativů lepší než v ostatních dílech. Dovolím si dokonce poznamenat, že bez zvukového doprovodu pod taktovkou Howarda Shore by Pán prstenů ztratil něco ze svého lesku. V tomhle případě se tak ale nestalo a naopak byl, i díky tomu, snímek povýšen do nadpozemské kvality. Společenstvo a vlastně celý LOTR má tak velkou auru božskosti a výjimečnosti, že nejsem schopen vzít v potaz nějáký nedostatek nebo snad chybu. To prostě nejde a Pán prstenů: Společenstvo prstenu po práva stoupá do pozice jednoho z nejlepších snímků, které kdy spatřilo světlo světa, samozřejmě jen z mého, čisté subjektivního pohledu.

Peter Jackson nakroutil fantaskně epochální snímek, který se zařadil mezi ty finančně nejnáročnější a zároveň i nejvýdělečnější filmy všech dob. A oboje se tak stalo po zásluze. Filmové efekty jsou na tu dobu ( a nejen na tu) skvělé až takřka dokonalé. Samotný King Kong byl ztvárněn s velkou noblesou, ke které přispěla ještě výpomoc dnes už legendárního Andyho Serkise a i ostatní stvoření byli schopnými kousky. Příběh se hodnotí velice těžce, jak už zdejší uživatelé poznamenali, "nový" King Kong remakuje a vlastně i kopíruje každičkou scénku z toho starého z roku 1933. To samozřejmě není myšleno ve zlém. Jacksonovův Kong zkrátka vzdává hold tomu prvnímu, jak se sluší a patří. Nicméně nemohu se udržet a jsem nucen strhnout jednu hvězdičku dolů. A není to ani kvůli scénkám, které byli jemně řečeno přitaženy za vlásky (např. opičí zadek jezdící po ledu). Důvodem je Naomi Watts. Které to sice sluší, jak jen nejvíc může...ale to její tupé čučení s jemně otevřenými ústy, jen tak aby byli vidět její dokonalé přední zuby v kombinaci s jejím neutuchajícím pohledem mi způsovoval tik do končetin. Pravděpodobně bylo toto chování opět převzato z roku 1933, ale jestli takhle Fay Wray doopravdy vystupovala, mohli si to současní tvůrci odpustit a do svého megalomenského snímku přispět normálnějším způsobem. Za to by určitě byla ráda i samotná Naomi Watts. Nebýt tohohle přešlapu, byla by dost pravděpodobně pětihvězdičková záležitost, jelikož zkrátka Kong měl všechno, co má správný velkofilm mít. A ty scény mezi T-rexama a Kongem? O, bože.... I want more!! Ale nejenom T-Rex, rozmanitost pravěké fauny byla skvělá a opravdu velmi hezky se na to koukalo.

Viděl jsem na Filmovém festivalu v Pardubicích pod záštitou Ekotopfilmu a i přesto, že s podobnými tématy moc zkušeností nemám, tak mě snímek překvapil. Dokument se zaobírá skupinkou hasičů, která krotí požáry na těžko přístupných terénech. V hlavních rolích se objevují tři hrdinové, kteří nás provázejí nejenom svojí práci, která přerůstá v mnohých případech ve vášeň ale i svým soukromým životem. A právě cesta do soukromí, je především zpočátku krapet hluchým místem. Jak se ale na scéně objevují první plameny vše začne fungovat na jedničku. A to přičinou skvělé kamery, která mocný zážitek skvěle umocňuje. Fantastické byly zejména zpomalené záběry. Nakonec se postupem času se dalo koukat i na osobní příběhy hasičů.