verrien

No...tenhle film už jsem viděla celkem dávno, ale s komentářem jsem to nechtěla uspěchat. Doufala jsem, že se mi to v hlavě nějak rozleží, a já pochopím, co na tom lidé vidí, že objevím skrytý význam, který jsem poprvé nenašla. Nestalo se, a tak mi nezbývá nic jiného, než prohlásit, že se dle mého názoru jedná o nejpřeceňovanější film všech dob. Možná by to bylo jiné, kdybych film viděla v hlubokém mládí - to bych asi ocenila ono poselství. Ale teď, když už mi dávno není dvacet, mi rebelství jen pro samotné rebelství nic neříká. A v tom je ten problém. Nicholson mi šel nehorázně na nervy! On nebojoval za svobodu - on bojoval pro boj samotný, prostě chtěl být potížistou, a byl by jím v jakémkoliv prostředí. Občas jsem naprosto chápala vrchní sestru! Rozumějte - film není špatný! Výkony výborné, režie jakbysmet, ale... na mě to spíš působilo jako varování, kam až může vést svévole na obou stranách barikády. Navíc mám neodbytný pocit, že hlavní hrdina by byl v současné době internetovým trollem, který prudí v diskuzích jen proto, aby prostě někoho namíchnul.

Tento film neměla Julia Roberts nikdy natočit. Nikdo ho neměl natočit. Něco tak neuvěřitelně nezáživného už jsme dlouho neviděla. Dlouho se plká o ničem, pak se chvíli něco děje v Římě - tedy v podstatě neděje, ale jako cestopis dobré. Pak se nic neděje v Indii, a pak na Bali. Kultura a prostředí jsou jedinými devizami snímku. Hlavní hrdinka je na facku celou dobu, neví, co chce, a bohužel se z toho do konce filmu nevzpamatuje. Celou dobu máte pocit, jako kdyby střihač dostal epilepsii a volnou ruku, a nějak film prošmikal tu i onde, jak to zrovna přišlo pod ruku. Ve výsledku tedy nevíte, kde se který moment vzal, a jaké duševní pohnutí zrovna přivedlo emočně labilní hrdinku tam, kde je. Vedlejší postavy jsou stejně ploché, jako ona sama (a teď nenarážím na hrudník). Jde to celé odnikud nikam, a straaašně se to vleče. Je to v duchu současných trendů - cestování (je údajně spisovatelka, nebo něco na ten způsob, ale skoro nikdy nic nepíše), jídlo (přinejmenším v první polovině se ze všeho snaží prostě vyžrat), meditace (trochu to zavání fanatismem). Poslední slovo - milovat - jsem ve filmu neviděla, protože Julia tam nemiluje opravdu nikoho, ani sama sebe moc ne, a její konečný románek je z těch nejslabších filmových lásek - plytký, nezajímavý, nedramatický, nudný - jako celý film. Už nikdy více.

Po pilotu to zatím vypadá zajímavě. Jistě, nebude to asi žádné veledílo po filmařské stránce, ale oceňuju věrohodné předvedení Shaunova autismu ("prázdný" pohled a intonace). Hned první díl vyvrací jednu z běžných mýlek - že lidé s autismem nemají emoce. Shaun má bohatý emoční vnitřní svět, jen je pro něj občas obtížné smysluplně ho vysvětlit ostatním. Zajímavé bude také zpracování Savant syndromu, o kterém mnoho lidí v životě ani neslyšelo. Sice to má na starosti tvůrce House, ale přesto se trochu bojím, aby to ve jménu zábavy pro široké masy nezklouzlo k pouhé estrádě na téma génius a jeho 3D vidění cévního systému. (Mimochodem, ten králík, ten mě stál noční můru.)

Záporák, s jehož názorem by se dalo sympatizovat, kdyby jen měl trochu víc šarmu, a hlavní hrdina, na kterém pro mě nebylo sympatického skoro nic. To ovšem neznamená, že se na své místo nehodil, naopak, Byl takový, jaký být měl - pubertální grázlík s dobrým srdcem a mírně dutou hlavou, kterého lze převychovat v duchu těch nejlepších britských tadic...které se nakonec ale ukázaly jako mírně podkopané. Ale přiznejme si to - většina z nás by nakonec skončila s hlavou jako součástí ohňostroje. Dost bylo ale vážných zamyšlení, protože tohle bylo hlavně o zábavě. A o oblecích. A obojí bylo kvalitní a ne pro každého. Tenhle morbidně-suchý humor je ale přesně můj šálek čaje o páté. I pro mě jasně vede kostelní masakr, a taky závěrečná bojůvka s netradičním hudebním doprovodem. Z kina jsem odcházela s abnormální chutí dát si fakt dobrého vizoura.