aleshat

Zmařená šance... Mahlerův scénář je kupodivu o poznání lepší, Nikolaev a před ním Alece Nellis si z něj vybrali to nejplošší a výsledný film je na ránu krompáčem. Nikolaev vůbec neví, co si s námětem počít. Neví, jestli chce vyprávět intimní drama, nebo velké dějiny, Riestrova kamera osciluje mezi efekty a'la Zachraňte vojína Ryana a reklamou na oplatky, nepochopitelná je i kolísavá barevná stylizace. Nejpříšernější je ovšem hudba Michala Hrůzy, hrůzná sama o sobě, a ještě ke všemu využitá stylem primitivní počítačové hry. Zní pořád, bez funkce, se stále stejnou intenzitou... Myslím, že ilustrativní je způsob, jakým je nasnímána scéna návratu Šímy do Lidic. Zasněžená pláň je svědkem silné emoce (vracím se domů, ale není tam vůbec nic..) Namísto toho, abychom hrdinovi viděli do tváře, aby Nikolaev zblízka a se vší intimitou tiše pozoroval pointu hrůzného rodinného mikropříběhu, létá nad Rodenem helikoptérou, za ním jsou digitální stopy ve sněhu, do toho hřímá worchester a vyje tu Hrůzovu pouťovou melodii a na závěr to je ještě třeba pro méně chápavé diváky zpomalit... Nejhorší je, že se v celé té nechtěné parodii na hollywoodský patos ztrácejí silné postavy (Luknár, Bydžovská) na úkor postav zcela nesmyslných (Budař), a že i přesto, že je to natočené kopytem, je lidické téma tak silné, že hromada lidí odhlédne od zpracování a je ochotna tvrdit, že je to dobrý film...

Martina Kotíka s Petrem Nepovímem by za tuhle naprosto nevtipnou, nepůvodní, vizuálně odpornou a nesnesitelnýmí hereckými výkony prošpikovanou "komedii" měli flambovat v pekle (podobně jako za Pánskou jízdu a Všechno nejlepší!!! Celý zážitek jsem měl na CS filmu navíc okořeněn filmem o filmu Veni, vidi, vici, který mne přesvědčil o kolektivní duševní nezpůsobilosti českých producentů, tudíž si ani nekladu prostou otázku, jak na takovouhle sračku může někdo sehnat peníze...

Film, v němž se pochopitelně nesetkává Jirešův a Čuříkův sklon k poetičnosti za každou cenu, jakým se tandem prezentoval v 70. a 80. letech, s žánrem sci-fi a crazykomedie. Výsledek je slovy nepopsatelný. Zajímalo by mě, na jakých drogách se štábu podařilo takový psychedelický nářez natočit... Strýček Jedlička, koktající Tříska v rádiovce, od přírody nevtipný Pepík Větrovec, Matuška zpívající nenesitelné texty na nesnesitelné melodie (hudba Zdeněk Liška v neuvěřitelné kombinaci s Láďou Štaidlem!!!) a do toho Sobota s Kemrem jako zástupci mimozemské civilizace... Dporučuji všem sebemrskačům, čili zájemcům o normalizační kinematografii...