asinus

Mrazivá atmosféra a gradace dění dají nejdéle do závěrečných titulků zapomenout na jinak otravné chování děsivě deviantních charakterů, jejichž interakce je snad až nepravděpodobná. Že se nějaké vzorce chování objevují v rámci jedné rodiny chápu, ale že Aimo neutekl po prvních dvou konfrontacích už ne.

Podobně jako Nedotknutelní si Terapie láskou hraje s nelehkými osudy a taví je na lehko stravitelnou pohádku. Je to krásně zvládnutá romantická vyprávěnka, ale o moc dál bych v hodnocení nezacházel. Bradley Cooper je pro tuhle roli geniální.

Chybí kouzlo z jedničky, příběh zkrátka parazituje na dosud nezapomenutelné ozvěně Leonidova řevu a za jeho absenci nenabízí zásadní protihodnotu. Na Evu Green se vždycky kouká dobře, to ano, její zvrhlá velitelka loďstva ale k nadšení ze stominutového digitálního reje nestačí. Murrova optika je možná vymazlenější než Snyderova a greenscreen už nemlátí postavy po hlavě, chybí ale trocha fantastična a celé je to vlastně bez pořádného nápadu, který by skutečně překvapil a donutil vzpomenout si ještě za týden. Film, který v kině nudí a nikde jinde nemá smysl na něj koukat.

Zatímco v Tangled korunovaly roztomilé vtipy a postavy pěkný pohádkový příběh, tady nebýt sněhuláka Olafa, byla by to skoro splácanina bez extra vyčnívajícího momentu. Ale pořád funguje disneyovský půvab v tom lepším slova smyslu, zábavná akce i krásné obrázky vedou k pokušení pustit si to někdy zas.

Vysoustružený skvost na vcelku nezajímavé sportovní téma. Perfektní režie, vynikající herci a geniální dialogy dokáží stoprocentně vtáhnout i do příběhu, který sám o sobě ani zdaleka neuchvacuje. Ještě zmíním Wallyho Pfistera, ten si odpočinul od Nolanovek tím nejlepším způsobem.

Nevím, co bych konkrétního vytkl, abych se srovnal s obecně nadšenějším hodnocením. Kdybych to chtěl zjednodušit, tak automobilové sporty jdou mimo mě a rivalita či chorobná touha po vítězství mi (jakožto ústřední a osamělé nosné motivy) připadají slabé. Jinému filmovému příběhu o síle rivality - Dokonalému triku - jsem to sežral absolutně, teď poznávám, že především kvůli vypravěčské struktuře a virtuosní režii Ch. Nolana. Ron Howard zůstává "jen" vynikajícím řemeslníkem, který zvládne odvést kvalitní práci na příbězích se skutečným základem, ale navrch toho přidává jen drobet.

Režisér Ben Stiller si s divákem hraje, a to jak za jeho vědomé účasti u jednotlivých scén, tak v rámci celého příběhu a jeho nesdělení. Těch životních pravd je tam příliš a vzhledem k jejich protikladnosti i nedotaženosti o ně prostě jde až ve třetí či čtvrté řadě. Primát tady slaví rozvernost a obrázkovost. Kolem a kolem mě Walter Mitty mile potěšil, až zpětně jsem si uvědomil, že mi ten správně debilní úsměv po celé dvě hodiny neslezl z obličeje. Soundtrack opřený mj. o Davida Bowieho a vynikající postava Seana Penna tomu málem nasadily korunu, 80% bude ale s větším odstupem přecejen akorát.

První série sama o sobě sto bodů ze sta, druhá tak šedesát, po odchodu Roberta "Nathana" Sheehana to nějak ztratilo kouzlo a už jsem nekoukal. Ale ta první série za to opravdu stojí, nečekaně zábavně natočené, nečekaně zvráceně vtipné, absolutně nelogické, přesto skvěle vyprávěné a především s naprosto geniální pointou!

Po druhém díle už je více než jasné, že Středozemě se nevrátila. Alespoň ne ta, kterou jsem měl v LOTRech rád. Atmosferickou, promyšlenou a prožitou "ságu" vystřídalo přebarvičkované a neúnosně natahované maškarní pinožení, v němž cíleně dementní akční sekvence nakonec představují něco z mála světlých momentů, jsou aspoň k zasmání. Jednička měla hádanky ve tmě, dvojka má hádání se Šmakem. A tím to pro mě končí. Jackson potřebuje uzdu a už ji nikdy nedostane, takže už asi ani mě nedostane do kina. // Úplně nejvíc mi v kině bylo smutno z toho, že jsem se jako fakt tak hodinou filmu pronudil. Snažil jsem se nemyslet na to, co všechno mě tam už štvalo a byl odhodlán se aspoň na místě v danou chvíli pobavit absurditou některých scén, ale místo toho jsem se u dění v Jezerním městě čistě nudil! To jsem nepředpokládal ani v těch nejpesimističtějších odhadech.

Komornější a klidnější směřování oceňuju, ale konkrétní provedení nijak zvlášť. Nebýt toho za nohu roztočeného "jakuzáka", ani by nebylo na co vzpomínat.