maxi6

.Americké psychologické drama, které vzniklo na základě skutečné události z 22.2. 1974 při pokusu o atentát....... Sofia Coppola, James Wan..a nyní Niels Mueller. Mají jedno společné.. Tato mladá a nová režisérská krev vstoupila do našich kin s jejich úspěšnými debuty. AORN neohromil jenom mne, ale všechny milovníky tohoto žánru. Sean Penn to rozbalil v plné parádě. Jeho Sam Bicke zde odhalil morální a charakterové vlastnosti do morku kosti. Právě toto zobrazení dává celému snímku rámec a směr. Do zorného dějového pole též vstupuje tehdejší americká politická situace, život v této společnosti a rozdíl mezi úspěšnými a těmi zbývajícími „odpadlíky“. Lubezkiho kamera je živá a rozhodně nenudí. Zaměřuje se na používání různých polodetailů a detailů, které vkusným a dobře načasovaným střihem působí líbivě a jednolitě. Hudební složka je s dějem mistrně zkloubena, lehké a nenásilné melodie vytvářejí působivý podtón, hluchá místa zde neexistují. Neznámé songy v lehkém pojetí až po klavírní beethovenovy etudy a v celku i Pražský symfonický orchestr. V každém případě má Mueller režijní budoucnost ještě před sebou a lze od něj očekávat další bonbónek. VÍCE O FILMU: V hlavní roli snímku Zabiji Nixona se představí jedinečný Sean Penn, na postu režiséra debutuje Niels Mueller, ve vedlejších rolích excelují Naomi Watts, Don Cheadle, Jack Thompson a v odstavci produkce najdeme jména světově známých filmařů Alfonse Cuaróna a Jorge Vergara. Světová premiéra filmu se odehrála na MFF v Cannes 2004. Zabiji Nixona je po Tajemné řece (2003) další výraznou rolí Seana Penna. Opět zde předvádí výkon hodný Oscara. Tentokráte představuje „průměrného“ muže, jehož největším problém je, že nedokáže dosáhnout vyššího postavení a respektu v oblastech, ve kterých se od mužů očekává bezchybný výkon. Doma i v práci je považován za neschopného Je ironií, že o příběhu Samuela Bickea, který v roce 1974 naplánoval únos letadla, aby s ním vletěl do Bílého domu a zabil Richarda Milhouse Nixona, víme tak málo. Pokud bylo Bickeovým cílem zanechat po sobě památku, opět zklamal. Není to však jen tím, že se mu nikdy nepodařilo přiblížit k prezidentovi. V záznamech o uskutečněných a plánovaných atentátech zůstává až téměř pod čarou a jeho příběh je převážně zastíněn aférou Watergate. Tato kapitola americké historie, která kulminovala jednáními Watergate, je první věcí, která přiměla Muellera napsat scénář. „Zaujalo mne, co někteří historikové zmiňují o tzv. „éře otřesu americkým systémem“,“ říká. „Autoři, které jsem četl, hovoří o období, které začíná roku 1963 prvním atentátem na prezidenta Kennedyho a končí roku 1974 Nixonovou rezignací, a označují ho za období, kdy Amerika ztratila svoji nevinnost. Jestli je to pravda, nebo ne, nevím, ale ta otázka mne zajímá.“ Protože se tato etapa amerických dějin vyznačovala obavami z atentátů na velké vůdce, vybral si Mueller za svého protagonistu pseudo-atentátníka. Dle svých slov chtěl Mueller zjistit, jak se člověk dostane od bodu

.........Románově nachlup stejné s Magdalene Sisters, až na pár vyjímek. Po filmové stránce je však rozdíl markantnější. První co mě třísklo do očí bylo herectví Anne Marie Duffové, která si roli vystřihla v obou filmech..... zajímavé, co..? :-)) Televizní zpracování mě tedy zrovna moc nechytlo, pro oko filmového fajnšmekra je rozhodně snesitelnější a uchvacující varianta v MS. Jen bych chtěl podotknout k zputnajzovi, ohledně té pily, že téma v MS se zpracovalo a podalo mnohem mírnější formou, ve skutečnosti bylo vše mnohem krutější a boj proti fanatickému šílenství byl těžký a strnitý...........

.............Nenuťte mě do velkých slov...Anderson zůstane svým a jeho další pokus vybočit na jinou kolej, šokovat, oprostit se od klasického pojetí mě rozhodně neuchvátí....chaos, zaobalený spletenec, parodie či záměr ?...od všeho trochu a přemíra postav.........děkuji, odcházím............

........Kontroverzní, tragikomický Underground nabízí těžkou satiru, drastický černý humor, líbivou, říznou Bregovičovku. Kusturica svůj protiválečný snímek pojal s velkou ironií a nadsázkou. Zeširoka odhalil divokou balkánskou krev, charakter a sled jugoslávských dějin. Jeho velkým rozmáchlým gestem bylo 9 hodin natočeného filmu a 6 hodin zkomponované hudby. I přes velké síto nakonec zbylo kolem 3 hodin zuřící vichřice a řvoucí dechovky..........

........Úžasné obrázky, zajímavá animace......Jak již někdo řekl: svět zítřka je úchvatnou podívanou, která se dočkala pozitivních kritik, ale i přesto v kinech neuspěla......Conran, až zřejmě nechtěně, tento experimentální snímek poslal na slepou kolej filmových dějin. Mistrný kousek digitálního studia, které nepochybně odvedlo zdařilou a poctivou práci je na zcela jiné hodnotové úrovni, než to, co bylo přetáčeno s herci. Právě toto technické vložení herců do pozadí, nelogické chování, místy úsměvné dvojité přesvícení herců, pompézní herohudba, únavný děj. Toto vše mi dává za pravdu, že je vždy nutno míti se na pozoru před velkou, masivní reklamou a trailery před spuštěním díla do kin...............

...........Na svoji dobu moderní a originální melodrama. I po 30 letech po zhlédnutí se mi stále vybavují střídavě černobílé a barevné flashbacky, které jakoby nahrazují vypravěče. Ve skutečnosti snímek, který pojednává pouze o muži a ženě, s postupujícím časem a výběrem atraktivního prostředí nabývá na sytosti, celistvosti, děj je mistrně sešněrován, aby divákovi prožitky byly opravdu silné a intenzivní..........

..........V prvé řadě psychologické drama, oproštěno od navyklých kliše a filmových zlozvyků. Boxerské prostředí je zde pouze naokraji. Životní osudy hlavních aktérů, řešení zásadních lidských otázek a mezilidských vztahů, to bylo hlavní motto filmu, které se dá ve filmu vložit do jakéhokoliv prostředí. K úspěchu pak je ale ještě nutno dodat dobrý scénář a kvalitní režii. Zde vše klaplo na jedničku a ovace jsou vskutku zasloužené...........

...........V paměti mi zůstala přepychová kamera spolu s poetickou hudbou. Ostatní je zcela nepochybně jen odrazem výstředního Kimova neukojeného nitra, typickým výrazem pro člověka, jenž chce šokovat za každou cenu. Jeho extrémní výraz a symbolismus sklouzává do vřelé, kýčovité podoby, jeho zfilmovaného ega. Tolika lidmi obdivovaná asijská kinematografie má ve svém jádru vždy buď skrytě nebo naturalisticky podobu brutality, násilí, přetvářky, povrchnosti, nadřazenosti muže nad ženou.

.............Zajímavý snímek, který není v úvodu nijak označen a zároveň chybí i jména herců. Zajímavý filmový dokument, který nám je tak všem blízký, neboť nespočet takových vřelých, lidských a skutečných příběhů nám již delší dobu předkládá náš mistr nade vše, Jan Špáta.............

..........Vše způsobila nejslavnější Burroughsova kniha, která se na regálech knihkupectví dlouho neohřála a hned putovala na deset let do trezorů. Ve filmovém ztvárnění se zmítají vidiny, fantazie, přízraky a sexuální touhy se skutečnou realitou v ponurých zamlžených barvách. Vše jsou vlastně ve skutečnosti částečné epizody ze spisovatelova života, popravdě řečeno i režisérova. Velice skrytě oba v ději zakomponovali věci mnohem důležitější, než by se na první pohled zdálo. A to především zneužívání moci a celé lidské společnosti. Jak kdysi řekl I. Welsh: "Mnoho lidí si myslí, že Nahý oběd je obscénní. Není to pravda. Je třeba se dívat mnohem více pod povrch, kde jsou ukryty věci zcela zásadní." V každém případě psychedelické a halucinatorní výjevy v knize i ve filmu byly zpracovávány "s láskou v duši a koksem v krvi". Toť celé je vtěsnáno do životopisu jednoho rozporuplného a zajímavého člověka, pro kterého byl život jedna velká noční můra.........