strougy

Neskutečná ohavnost, jejíž většina děje spočívá v tom, že několik nahých dívek trestá jednoho chlapce, jelikož je měl při koupeli v lázních šmírovat, během čehož samozřejmě nastane spousta "vtipných" momentů, kdy nedopatřením chlapec spatří dívky nahé či se všichni dostanou do prapodivných, chlapce vzrušujících poloh. Ve zbylých několika minutách se má divák smát tomu, že aby mohli chlapci/muži použít magii, musí se převléct do ženských šatů. Zlo.

Red je krásný důkaz, že i "prachsprostý" akční film se dá vykládat různými způsoby. Na první pohled se jedná o slušnou akční komedii, postavenou na charismatu hlavních hrdinů, mnoha tu více, tu méně povedených vtipech a ucházejících akčních scénách. Ovšem jedná se taky o pomník akčnímu filmu 80.let a o reflexi neschopnosti mnoha tehdejších hvězd vystoupit ze své škatulky, která u mnoha z nich vede k smutnému pohledu na jejich pozdější kariéru, viz Lundgren či Seagal. K tomu je tam v určité chvíli i povedeně vyjádřen rozdíl mezi Willisem a ostatními herci z této oblasti. A taky se dá film vnímat i jako svědectví o tom, jak politická situace ovlivňuje, kdo je v akčním filmu považován za přítele a kde je třeba hledat ty zlé. Nejspíš by se daly nalézt i další roviny, ovšem na to jsem přece jen už příliš líný. Ale růžové prasátko si prostě koupím a basta!

Tak jako každá filmová oblast i anime má svá klišé a Rainbow představuje velmi ohavné rozvinutí jednoho z nich, konkrétně obrovský důraz na přátelství zobrazovaný pomocí emocionálně přepjatých scén plných slz, křiku a příšerně sentimentální hudby. V podstatě i sebenepatrnější příležitost vyplynuvší mnohdy z každodenně prožívané události zde funguje jako katalyzátor spouštějící podobný moment, kdy se vyjadřuje hluboké a nezničitelné pouto mezi postavami a díky čemuž to kromě diváka vždy pochopí i vedlejší postavy, okouzlené až tak silně prožívaným přátelstvím. Vrchol představují závěrečné epizody první poloviny, po které sice následuje mírný vzestup daný vynořením určitých sociálních problému poválečného Japonska (prostituce, yakuza či následky jaderného ozáření), ovšem styl vyprávění zůstává stejný a jelikož se mi podobné citové vyděračství hnusí, tak nemohu hodnotit jinak.

A Study in Pink - I přes mé předsudky proti podobným aktualizacím mých oblíbených literárních klasik (viz třeba zrůdnost v podobě Alice) musím uznat, že tentokrát se to autorům k mé potěše povedlo. Adaptace má šmrnc, ideálně do viktoriánské klasiky implantuje moderní techniku a i přes pár ne úplně povedených drobností v pojetí postav jakou představuje například přílišná akcentace homosexuální možnosti vztahu mezi oběma hlavními postavami či mně příliš nesednoucí Lestrade se vydařilo i herecké obsazení, zejména Martin Freeman jako Watson září. Po první části tedy z mé strany spokojenost. 4/5. The Blind Banker - Kvalita a zábavnost úvodního dílu udržena, pouze mi to přineslo šokující zjištění, že si vůbec nevybavuji děj původní povídky a ve vlastním zájmu bych si tak měl klasické příběhy opět po čase osvěžit. 4/5. The Great Game - Vysokou laťku nastavenou předchozími epizodami bohužel závěrečný díl nepřeskočil, pouze díky fenomenálnímu finále jen tak tak vyrovnal. Na vině je zde poněkud překombinovaná zápletka, která postrádá lehkost a jejíž vinou jsem postupem času ztrácel pozornost i zaujetí pro dění na obrazovce. Konec ovšem naopak vystupňoval očekávání směrem k další sérii na maximum. 3,5/5. A Scandal in Belgravia - Začátek druhé série má vtipný úvod i vydařenou gradaci v závěru, bohužel díky velmi nezajímavé střední části, kdy se tvůrci evidetně řídí Watsonovou představou o potřebě ukázat Holmese jako obyčejnou lidskou bytost a místo stupňování napětí tak otravují se vztahy, se pro mě osobně jedná o zatím nejslabší viděnou epizodu. A závěrečný twist je doufám pouze hloupý vtip, to tvůrci nemohli myslet vážně. Velmi slabé 3/5. The Hounds of Baskerville - Sympatická modernizace z minulých dílů se tentokrát proměnila v samoúčelnou křeč, která postrádá nápad, tempo i šmrnc. Ústřední dvojice je sice stále sympatická a vtipná a některé momenty fungují na jedničku (první delší scéna na blatech), ale pokles kvality oproti první sérii je až příliš znatelný. 2/5.

Sherlock Holmes jako ulízaný maminčin mazánek potkává oheň chrlící dinosaury a řeší záhadu lodi stažené do moře obří krakaticí, aby si to na konci rozdal v souboji balón versus železný drak poháněný párou s Iron Manem. Mnohem zajímavější než samotný film je otázka, jaké drogy při tvorbě svých "klenotů" pánové z Asylumu berou, tohle nikdo střízlivý vymyslet nemůže...

Kratičké epizodky, kde se na pozadí "příběhu" o dvou slečnách a jednom netopýřím robůtkovi, co čekají na záchranu na jakési zapadlé neobydlené planetce, paroduje kdeco, od kuchařských show přes sport až třeba po detektivní příběhy. A to tu nezáživně a bez nápadu, jindy zase vcelku vtipně a trefně, jako celek to nenadchne ani neurazí, pro vyplnění dlouhé chvilky, kdy se jednomu zrovna nechce příliš používat mozek, to je ovšem ideální. Slabší 3*.

Překvapivě kvalitní anime s upírskou tématikou, která vyniká hlavně povedeným zpracováním postupného převládání počtu Shiki (zdejší název pro upíry) nad normálním obyvatelstvem a reakcemi na tento proces. Krásně je zde ilustrovaná současná absolutní víra ve vědu a racionalitu a moment, kdy je obyvatelstvo vesnice poprvé konfrontováno s viníky série zdejších úmrtí, se řadí k vrcholům celé série. Potěšila mě i morální nejednoznačnost činů jednotlivých postav a v posledku i obou "nepřátelských" stran a mnohdy až sadistické zacházení s postavami, zabraňující jednoduchému odhadnutí přeživších. Jako třešnička na dort pak působí zajímavě stylizovaná animace a povedený hudební doprovod. Lepší 4*.

Tamayura představuje učebnicovou ukázku specifické anime žánrové kategorie zvané slice of life. Nadšená fotografka Sawatari Fuu spolu se svými třemi kamarádkami si v průběhu čtyř různě dlouhých dílů povídají o svých plánech do budoucna, ochutnávají dortíky v kavárně patřící matce Fuu či pátrají po místě původu jedné fotky. Nic víc se zde nenachází, ale poklidný děj postrádající emocionálně přepjaté scény protkaný občas nějakým tu vtipným, tu k zamyšlení vedoucím momentem spolu s mile nostalgickou atmosférou mi vykreslil na tváři spokojený úsměv a to mi ke štěstí a vysokému hodnocení bohatě stačí. (A Momoneko je prostě überkawai, cmuk)

Nezajímavý pokus o survival horor, na kterém mě pouze fascinovala dlouho trvající neschopnost zlé tajné armádní skupiny zlikvidovat obyvatelstvo jakéhosi vesnického zapadákova, kde nechcíp pes jen proto, že se tam nikdy ani nedoplazil. Jinak mi film nabídnul pouze spoustu nesympatických postav, zmatený střih, díky čemuž jsem často ztrácel přehled, co že se to vlastně děje a jedno odporné hrdinné sebeobětování se pro dobro ostatních. Slabé 2*.

Sic bych i nějakou chybku našel, třeba nejisté oscilování kolem toho, zda hlavní téma je Igor Savitsky, uzbečtí umělci či vliv SSSR na umění a život vůbec, tak informační bohatost i zejména působivost veškerých příběhů si absolutní hodnocení zaslouží. A navíc se díky snímku Nukus Museum of Art a vůbec Uzbekistán staly po Newfoundlandu druhou lokalitou, kterou musím minimálně jednou v životě navštívit.