RedAK

...dneska je to všecko v prdely, řekla bich! Vím, že je mi tepráf jedenáct, ale copak nemám kurva taky nárok na trochu tej lásky?? Takže, kde bych začla! Du si takhle ráno s máti do školi, že jo, teda nejsem samozdřejmě žádná pyča, aby mě matka musela vodit do školi, ale ona chodí do devátý třídy, takže chodíme spolu. No a du si takhle po tej zaprášenej cestě, nad hlavou mi romantycki lítaj ti holuby, mně zasněně stýkaj sliny po bradě a najednou co nevydím! Olaf si před družinou povídá s tou štětkou Eržikou! Tak tam naběhnu jak má matka na fotra, dyž ho načapala si dlachnit vocasa nad fotkou tety Blaženy a říkám: "hele ty zgerbe, nechceš jí tady rovnou vylízat ten její zatuchlej pekáč, pyčo vole?!". No ten se samozdřejmě na místě zesral že jo, prostě chlapy, a pelášil do hajzlu. Ta kráva s guči papučama jen kejvla hlavou a šla do hajzlu též. A já tam zůstala stát jak nejvěčí debyl! Tak kurva ale. Hlavně že na mě ještě včera ten nevjernej výmrd ze psa hodil v šatně při těláku tak kurevsky svůdnej pohled, až se my s toho epesně rozechvěla celá kunda! Bývala bich mu i řekla něco erotyckýho jako "vole, z tebe teču jak rozjebanej hajzl!", ale nebil čas, pač sme zrovna čorovali věci z báglů. A předevčírem, to my neuvěříš deníczku, my ten pazdrát řekl, že mám docela heskou bradavicu na čele! No jestly todle není vyznání lásky, tak uš fakt nevím. Takže co teď. Jako trochu to i chápu, pač Eržičin fotr dělá šéfa uklýzecí četě u nás v parcích a to je prestyž jak prase, takže každej z ní má respekt a tak, ale ten nagelovanej šulyn jí přece nemusel hned podlehnout! Vůbec teť nevím, jestly tej lásce mám dát ještě šancu. Dyť chlapy sou všici do jednoho strašný svině! Jim stačí, aby na ně kdekterá šlapka vytasila bílí zuby nebo umitý nohy a oni se míněj přetrhnout, aby jí mohli pročesat prales! A třeba taková já, holka ze slušnej rodiny, kde sereme zásadně do vany a určitě ne do dřezu jak jiný prasata, si snad nikdy neštrejchnu! A to ještě nevíš, že sem po cestě ze školi šlápla do hovna!! No mohlo to bejt dneska horší?? Nemislím si! No toš já už pálím do pyče, tady na mě čuměj jak na debyla, že si na veřejným hajzlu píšu deníczek. Aby se neposrali, idioti. A drš mi palce, zítra tomu uhnitýmu zjebovi hezky od srdíčka řeknu, co si o něm mislím! Pa, tvá Mýša.

Vážení přátelé, dneska je den svatého Valentýna a to znamená jediné - mrdačku! Totiž lásku. A každý, kdo je zamilovaný, dnes popadne svoji vyzáblou prkenici a půjde na benzínku pro jedno Raffaello, aby své milované polovičce dokázal, že nejdůležitější je mít jeden druhého a ta exekuce na hypotéce už se vyřeší nějak sama. A protože já jsem osamělý jak společná sprcha v cigánském paneláku, tak jsem si zkoušel alespoň představit, jak asi vypadají jednotlivé valentýnky různých lidí. A zde máte pár mých tipů:

Drahá Valentýnko, poraď mi prosím, jak si udržet dlouhodobý vztah, aniž bych přitom musel mít ženu v lednici? - Jirka, 35 let, psychiatrická léčebna Dobřany

Čus Eržiko, tož dneska je teho velantýna, tak ti more chcu říct, že tě myluju jak sviňa a mam pro tebe zlatej náramek na krk. Gadžo ho vyzvedne v klenotnictví hned jak zavřou. - Dežo Lakatoš, 14 let, Slovensko

Drahá lásko, přeji ti krásný svátek svatého Valentýna. Pojďme si to užít, skoč prosím do sklepa pro nějaké to víno. - Josef Fritzl, rakouský sklepmistr

Vymrdám ti mozek z hlavy ty kurvo a budeš kouřit až se ti budou cecky třást!! - Pepík, 12 let, nápravný ústav pro nezletilé

Proszę dać mi jeszcze další řízek?! - Ewa Farná, McDonald

Myslel jsem, že pokud někoho opravdu milujete, tak nehraje jeho věk roli. - záznam z výpovědi, okresní soud Brno

Broučku, co kdybychom spolu dneska zašli do kina na Padesát odstínů šedi? - věčně neukojená prodavačka, Kaufland

Ahoj miláčku, už se mocinky těším na to, až mě zase pořádně celou postříkáš a pak se se mnou budeš celou noc mazlit! - Ištvánův polštář, IKEA

Krásné svátky vánoční všem. - Internet Explorer

Nikdy bych nevěřil, že jeden můj komentář strhne takovou vlnu zájmu, stane se virálním a začne se přes sociální sítě šířit jako lavina. Od včerejška ta mánie okolo něj ještě neustála, do pošty mi stále chodí samé milé vzkazy, lidé mně nabízejí psaní pro jejich projekty, nejrůznější formy spolupráce a já se jen flegmaticky drbu v nose a nevěřícně kroutím hlavou. Nehodlám se zde pozastavovat nad rozsahem a masovým úspěchem tohoto nečekaného virálu, poněvadž si to nedovedu vysvětlit, nicméně bych se rád a v krátkosti vyjádřil k některým reakcím na můj milý, nekonfliktní a láskyplný komentář.

Pochopitelně mi přišla také spousta zpráv typu "ošukej mě!", nebo "ošukej mě do prdele!", případně "ošukej mě do prdele koštětem!" a tak dále, takže o lidský kontakt rozhodně nouzi nemám, každopádně bych se zaměřil spíše na ty, kteří moji kritiku nepřekousli, poněvadž s nimi je daleko větší bžunda. Rozhodně se zde nehodlám zabývat místními psychopatickými idioty, kteří od včerejšího dne hystericky pobíhají po diskuzích, freneticky prskají na všechny strany a do krční tepny si bodají herák, aby se vůbec zklidnili, protože ti si zaslouží maximálně chemickou kastraci, nikoliv moji pozornost.

Ovšem je tu spousta jiných lidí, jejichž reakce mě veskrze pobavily. Určitě je znáte, je to taková ta přeslušnělá sorta šašků, kteří zásadně nemrdají, nýbrž se milují, rozhodně nechčijí, ovšem močí a s každým kardinálním usráním decentně pronesou "checht, jsem to ale čuně!". Tak od takových pak padají slova jako pobouřený, neseriózní, naprosto nevhodný a třeba kurva od nich uslyšíte pouze v případě, že v noci šlápnou na lego, protože to fakt kurva bolí. Ovšem jinak jsou jako ctnost sama, naprosté ztělesnění moralismu a když si někde přečtou třeba slovo saprlote, tak se pobouří, zčervenají a vyděšeně vyskočí oknem z osmého patra na chodník, protože taková nechutná vulgarita je zkrátka neslučitelná s jejich životem.

A pak na mě čekalo nepřekvapivě také několik fundovaných psychoposudků. Všechny byly pochopitelně splácané stylistikou retardovaného žáka pomocné školy, plné lékařských sofistikovaných termínu jako "debyl" a samozřejmě podložené závěry předních světových psychiatrů typu Tinky Winky a Maxipes Fík. V drtivé většině případů napsány právě oněmi věčně neukojenými prodavačkami z Kauflandu, které absolvovaly atestaci z psychiatrie patrně někdy mezi doplňováním jogurtů do regálu, takže rozhodně nemůže být sebemenších pochyb o jejich úrovni a kvalitě.

Uvědomte si, milé slečny, že i kdybyste mi nakrásně diagnostikovaly třeba vaginální výtok z pravého ucha, tak s mým názorem, že ten film je genitální herpes na varlatech světové kinematografie, zkrátka nepohnete a měly byste ho respektovat. Ovšem stejnou toleranci můžete očekávat samozřejmě i ode mě, takže pokud se vám film líbil, vyvracet vám to rozhodně nehodlám, naopak vám to z celého srdce přeji a pokud jste se u něj stihly i čtyřikrát vyprstit, tak je to úplná paráda, protože se váš starej bude moci doma v klidu podívat na zápas, aniž byste mu do toho frustrovaně blábolily kraviny a já mu to přeju.

No a to bude zatím asi všechno. Díky neutuchajícímu zájmu předpokládám, že s takovou si mě za chvíli všimne třeba TV Šlágr a já se konečně stanu opěvovanou sereblitou! Budu zván na VIP akce do obchoďáků, kde od Mekáče dostanu celé Happy Meal menu zdarma, Domča Myslivcová s čivavou v růžové kabelce se mnou udělá super interview a Blesk si mě pozve na focení, abych se pak vedle polonahé kurvy mohl objevit v sekci Vtip dne. No prostě parádička jaksepatří, takže díky za pozornost a brzy se budeme těšit na viděnou. My s vámi, vy s námi!

Vážení pánové, pokud vám to ve vztahu s vaší milovanou polovičkou neklape zrovna nejlépe, tak to bude nejspíše způsobeno tím, že jeden z vás je debilní kráva. V tomto případě by tedy bylo nejlepší, kdybyste si stanovili nějaká pevná pravidla, která by vám pomohla znovuobjevit vaši ztracenou vášeň. A zde přichází na řadu Ištvánova partnerská smlouva! Autorem této vymazlené dokonalosti jsem já, využívám ji dlouhodobě a ve svém imaginárním vztahu s Megan Fox si ji nemohu vynachválit! Bude-li vaše lepší polovička s podpisem smlouvy z nějakých nepochopitelných důvodů váhat, musíte jí ony nezištné výhody vysvětlit ideálně pěstí. Z důvodu vágní formality jsem v dokumentu mužský element označil jako "Pán tvorstva" a ten ženský jako "Subinka". Než smlouvu předáte právníkovi, pochopitelně si do ní musíte dopsat vlastní občanská jména. Nemáte zač!

Partnerská smlouva.
Navrhl Ing. JUDr. MUDr. PhDr. CSc. ThLic. ZMRd. Ištván Evženovič.

Níže uvedeného dne, měsíce a roku, já notář Jyrka Norris, sídlem Smyšlená 20, sepisuji tento notářský zápis dle podkladů a žádosti přítomných účastníků, partnerů a jejich právních zástupců. Pro lepší přehlednost je smlouva rozdělená do sekcí Obytné prostory a jejich sdílení; Sociální interakce mezi partnery; Sexuální povinnosti.

I. Obytné prostory a jejich sdílení

1. Partneři se dohodli na společném bydlení v místě bydliště pána tvorstva, aby on mohl být neustále na blízku své rodině, svým přátelům a mohl každý pátek navštěvovat svůj oblíbený bordel.
2. V bytě se bude nacházet speciální místnost vyhrazená pouze pro pána tvorstva, který si tam bude chodit odpočinout od stresuplného dne. Do této místnosti má subinka povolený vstup pouze tehdy, půjde-li tam utírat prach, nebo hasit požár. Jinak má vstup přísně zakázán!
3. Byt bude kompletně nekuřácký, včetně záchodu, předsíně, podkroví a sklepu, s výjimkou pána tvorstva, který má povoleno kouřit v celém bytě.
4. Stěny budou zdobit pouze dekorace, které pán tvorstva písemně povolí, kupříkladu: plakáty nahé Avril Lavinge, plakáty nahé Emmy Watson, plakáty nahé Madonny (pouze v letech 1972 – 1987) a jiné plakáty nahých žen (definováno v pozdějším znění domácího zákona). Irelevantní návrhy typu poličky či obrazy budou bez prodlení zamítnuty!
5. Subinka je povinná starat se o bezproblémový chod domácnosti, a to v naprosté tichosti, aniž by narušovala duševní pohodu pána tvorstva. V případě byť nepatrného vychýlení dobré nálady pána tvorstva bude subince udělen trestný bod * a hodinové klečení v koutě.
6. Pokud si pán tvorstva přivede do bytu kamarády s basou piv za účelem sledování sportu, subinka se po celou dobu návštěvy neprodleně odklidí do spižírny, kde má povoleno si tiše štrikovat.

II. Sociální interakce mezi partnery

1. Pán tvorstva je povinen nemít povinnosti.
2. Pán tvorstva musí být od subinky chválen v pravidelném intervalu třiceti minut, co se vzhledu a výkonů týče. V případě vyvinutí vlastní iniciativy má subinka každou první středu v měsíci nárok na dva hrášky navíc.
3. Bude-li si chtít subinka vytvořit jakoukoliv kamarádku, ta musí předtím bezpodmínečně projít castingem pána tvorstva, jehož průběh zůstává utajen. Přátelství s muži je striktně zakázáno a trestá se až dvěma trestnými body! *
4. Na ulici má právo si pán tvorstva prohlížet ňadra, pozadí a jiné partie chodkyň, v případě potřeby smí náhodnou známost na několik nocí vyměnit se subinkou, která se na inkriminovanou dobu přestěhuje k rodičům.

III. Sexuální povinnosti

1. Subinka je povinná být neustále na blízku a sexuálně uspokojit pána tvorstva nejpozději do minuty poté, co si o pohlavní styk zažádá ústně, posunky, mimikou, nebo myšlenkami.
2. Okamžité neposkytnutí akutní penetrace se trestá odebráním licence na lidskou bytost a subinka se až do odvolání stává domácím mazlíčkem nulové hodnoty.
3. Pokud pán tvorstva trpí erektilní dysfunkcí, je subince přidělen trestný bod * za nedostatečnou atraktivitu a přísun kyslíku se omezuje na jeden metr krychlový za den.
4. Subinka má právo neodmlouvat a poslušně přirážet pánví po celou dobu sexuálního aktu pána tvorstva, takže klidně i po celých pět minut.
5. Odmítnutí pohlavního styku je možné pouze za následujících okolností:
a) subinka zemřela
b) ochrance v Tescu se to nelíbí
c) subinka se nachází uprostřed policejní přestřelky
d) pán tvorstva se zrovna oddává koitu s jinou samicí
e) subinka je imaginární

* v případě dosažení tří trestných bodů je subinka podrobena regulovanému odstřelu ve sklepě.

Datoval se třináctý leden dvatisícepatnáct. Chladný den se změnil v boj o přežití. Krutomráz se zmocnil naší poslední zásoby vody, takže jsme museli snídat nanuka. Všechny provincie od severozápadu postupně hlásily kolaps. Džon Sníh, velitel naší smečky, se kontaktoval s kmenem Eskymáků, abychom s nimi mohli vyměnit rampouchy za střechýly. V táboře panovala beznaděj. Vrchní rotmistr Icewinter poslal svoji nejlepší jednotku obsadit severská iglú, i když věděl, že je posílá na smrt. Dřív než sněžný muž se jich totiž zmocnila krutá zima. Naše sněžné pluhy se už čtvrtý den snažily dobýt brány Mordoru, ale marně. Kapitán severské flotily nechal po smečce tučňáků vzkázat, že na tý zmrzlý kurvě se nadá plout. Všechny naše naděje postupně pohasínaly... volně přeloženo... dneska bylo vedro jak piča, takže jsem na sebe hodil kraťase, Ray Bany a šli jsme s borcama na zahradní grilovačku ke kámošce. Nedělám si prdel, dokonce jsem se zpotil jak prase před porážkou, když jsem byl nucen donést do krbu PEPO z kůlny. S tou zkurvenou zimou to jde letos od desíti k pěti... stupňům. Fuck off! 

Na téhle fotce sice nejsem já, nicméně silvestr byl v mnoha ohledech tak bizarní, že jsem se s vámi o tuto fotografii musel podělit. Sedíme si takhle v klidu s kámošem na sedačkách, šňupeme panáky, kalíme koks a prostě se chováme jako dva normální lidi, když v tom přijde borec a dotáhne nám ke stolu totálně zfetovanou mařenku bez jakýkoliv známek života. Tak ji hodil na kámoše a se slovy "podrž mi tu kundu na chvíli, dík" se šel na hajzl vysrat. A tak nastala pikopřehlídka, při níž vznikla série výstavních fotografií a za dvacet korun, které jsem vybíral já, jste si mohli klidně sáhnout i na kachnu. Děvka sice hezká jak Iveta Bartošová bezprostředně po seškrábnutí z kolejí, nicméně jsme vydělali balík, čubku pak hodili do škarpy před dízou a párty pokračovala normálně dál. Ach, rozkošný to silvestr.

Protože se začínám stávat nezpochybnitelnou internetovou celebritou a moje jméno si šuškají nejrůznější pochybné existence v těch nejtemnějších koutech internetu, tak mě oslovili z internetového magazínu Objevit.cz a poprosili mě, jestli bych s nimi neudělal rozhovor. Samozřejmě naprosto seriózně a totálně korektně! Původně se mi do toho moc nechtělo, neboť trpím anxiózní poruchou osobnosti a vůbec jsem ve všech ohledech tak trochu čurák, nicméně když mi pohrozili, že jinak půjdu spát bez večeře, tak jsem na to nakonec přistoupil. Enjoy!

Ištván RedAK Evženovič: Do patnácti jsem obýval psychiatrii

Ač jsem se od prsního dvorce své mongoloidní matky odlepil již před nějakým časem, přičemž od té doby přežívám výhradně na čínských polívkách a kokainu, neboť nikdo neumí lepší kulajdu nežli moje matička, tak přesto jsem se rozhodl, že je na čase se posunout dále. Posunul jsem se tedy do obýváku a tam jsem si řekl, že je na čase se někam přestěhovat. Proto se tedy brzy vydám vstříc náruči naší okázalé matičky měst a rytmicky tepajícímu srdci Evropy. Snad mi bude v Aši dobře. Z těchto důvodů začínám pomalu vyklízet svoji současnou domovinu, tematicky opatřenou nevkusnými plakáty nahých členů Kelly Family, tajnou místností s laciným alkoholem, která se nachází pod dřezem, do kterého obsedantně močím, přestože mám jako každý normální člověk vanu a v neposlední řadě také poličkou se všemi sběratelskými figurkami hvězdných protagonistů německého gay soft porna mezi lety 93 - 95.

Včera jsem nalezl v nejzatuchlejší spižírně tohoto drogového doupěte také krabici metr krát metr od starého mobilu, vrchovatě napěchovanou velkou částí mého nedávného dětství. Kromě svého prvního kondomu, který jsem si přetáhl přes hlavu, abych se mohl následně přidusit a omdlít, několika zachovalých ročníků periodiky Bombajské lolitky a jiných píčovin, jsem tam objevil také pár nedodělaných obrázků polonahých kurev, které jsem si v patnácti kreslil, abych měl v dospělosti nad čím masturbovat. Obličeje mi nikdy moc nešly, proto jsem ho té ramenaté fuchtli raději zakryl, neboť vypadá jak autistka s Downovým syndromem, která dostala opakovaně přes ksicht žehličkou. A také jsem musel začernit svůj umělecký podpis, kterým dneska zkrášluji formuláře své probační úřednice.

Kromě toho všeho jsem tam našel také svoji plnohodnotnou, čtyř set stránkovou knihu, kterou jsem napsal taktéž v patnácti letech. Dlužno dodat, že obsáhlých příběhů jsem v dětství napsal celou řadu, nicméně tento se jako jeden z mála dochoval. Kniha tehdy oběhla celou moji střední, včetně všech učitelů, kteří si ji během vyučovacích hodin místo povyšování se nad žáky zapáleně četli, aby mohla následně upadnout v zapomnění až na samé dno krabice. Rozhodl jsem se ji tedy oprášit a ihned, jakmile si poskládám zpět stránky, které jsem tak inteligentně rozházel, se s chutí opět po letech začtu do toho napínavého, cenami ověnčeného psychologického thrilleru z prostředí Polských masokombinátů... kurva jo!

Dneska jsem bohužel ke své tuze prazvláštní nelibosti zjistil, že i přes psaní prapodivných píčovin na tento ještě prapodivnější ser ser ser vole kurva server, existují děvčata (přesněji řečeno, čerstvě odpaněné lolitky, jež nedávno okusily incestní tajemství falických tvarů, odborně řečeno familyčuráků), které touží po mé dokonalé pozornosti (ano, mrduchtivá Michalo, o tobě mluvím!). Je pochopitelné, že mě chtějí jebati tvorové veskrze úchylní, ale onu pověstnou hranici to přešlo právě v té chvíli, kdy jste se rozhodly mě nasrat a zaútočit na můj osobní facebook profil. Vás dvě si tam ještě nechám, protože jste docela pěkný a jednou bych vás mohl ošukat, ale zbytek mrdám (obrazně, vy šlápoty!) a žádosti o přátelství ihned ignoruji! Bohužel netuším, jak se mi tam ty dvě virtuální šlapky dostaly, poněvadž jsem si doposud myslel, že ke mně nevede jediná cesta! Pokud máte extrémní tendence mě poznat, stačí mi napsat do pošty, já vás budu přátelsky ignorovat a tím náš hluboký vztah uhasne. Díky za pochopení a nečum.

Radši si zamrdejte, jak radí doktor Prokop: 

Hledám dlouhodobou, citově nezainteresovanou, mentálně vyspělou (IQ nad 30) kamarádku na sex. Praktikuji téměř vše, od mazlení, tulení, přes BDMS, až po samotný koitus. Nebráním se případným experimentům s pečivem. Pokud jsi dívka z Thajska, jsem ochoten ti čas od času vykouřit čuráka. Od potenciální zájemkyně požaduji: minimálně jeden tělesný otvor, stále dobrou náladu, okamžitou dostupnost (to, že ti umírá babička, není důvod nepřijít), tři roky praxe v oboru (nebo aspoň týden), ideálně hluchá nymfomanka. Nabízím: svůj gigacock a po dobře odvedené práci čaj, sušenky a 10 minut povídání (v případě debilních keců se povídání ruší). Pokud mi někoho dohodíš, věnuji ti pokémona dle vlastního výběru. Dejte vědět svým známým, beru všechno kromě psů. Já, třiadvacetiletý narkoman... ne, samozřejmě žertuji. Beru i psy.

S potěšením jsem zjistil, že místní prostředí je vlastně relativně přátelské, dmoucí se virtuální ochotou, nesobeckým smýšlením a obecně přijatelnou formou dobroty. Jistě, i zde se občas mihne nějaký omylem porozený frustrát, co doma pošle matku do piče, protože mu na svačinu udělala Granko kakao, i když jí ráno jasně a zcela zřetelně říkal, že chce Nestle kakao, takže se mu ostatní děti v prvouce smály, pak v pokojíčku utrhá křídla pár vložkám a nakonec sedne k MACu a napíše vám do pošty "debyle zabyju tě zdechni pičo kokote". Jasně, je jich tu dost, ale oni musejí zachovávat jistou vesmírnou symetrii. Nedávno jsem si však založil účet na ask.fm a tam jsem se zděšením zjistil, že je to tam plné agresivních cholerických zmrdů! Ask je platforma, kde se nacházejí otázky a odpovědi typu "kdes bila odpaněna? - v pokoji", proto jsem se to tam rozhodl trochu oživit. Odkaz sice na profilu již pár dní mám, nicméně jsem cítil jistou potřebu se k tomu pár prostoduchými slovy vyjádřit. A taky jsem zkurvenej internetovej exhibicionista. Zeptat se pochopitelně můžete i vy, vše je plně anonymní a pokud to nebude úplná sračka, kterou ztrapníte sebe, svoje pokolení a půl planety, pak možná i odpovím. Muhehe.

http://ask.fm/RedAK_

Protože jsem nevyléčitelný grafoman a v deníčku je poslední dobou nějak přetextováno, rozhodl jsem se sem hodit další z řady mých retardovaných fotek. Tahle nemá v pozadí žádnou funny story, prostě se musíte smířit s tím, že jsem jen nudící se debil domácí. A taky už nemusíte pochybovat o existenci mé nebohé, třikrát denně przněné čivavy.

Ač se téměř všechny moje dny zpravidla bez ustání slévají do bezvýznamného toku nudné šedi a ubíjejícího stereotypu, občas se mi povede zažít den, který jednou budu hrdě vyprávět všem svým kurvám, až si konečně otevřu bordel. Jeden takový jsem měl tu čest prožít i včera. Zhruba poslední čtyři dny mě totiž nevídaně bolel zub a protože se zubaře bojím jak já zubaře, rozhodl jsem se dobrovolně trpět a po celé dny hystericky bušit hlavou do polštáře. Včera bolest však nabrala nevídaných rozměrů a protože jediný prášek, který doma mám, je Ariel, rozhodl jsem se zajít do otevřené lékárny na vlakovém nádraží. Inu tedy, směle do toho!

Už po cestě z bytu mě na chodbě zastavila sousedka, zběsile zametající jedno smítko prachu, které nešťastně uvízlo ve spáře v podlaze, protože takový bordel taky prostě nebude. Je to taková ta samozvaná správkyně budovy, která všechno zná, všechno ví, dokáže být v několika časových pásmech současně a nedělá jí problém poslat na hanbu satana za to, že si zapomněl uklidit v pokojíčku. Je tak scvrklá, stará a scvrklá, že jí v kundě můžete najít zbytky střelnýho prachu z první světový a kdybyste ji stáhli z kůže, ušili byste z ní kožichy pro všechny chudý děti v Káhiře. Ale asi by jim byly v tom vedru k hovnu. Jakmile mě spatřila, okamžitě zanechala veškerých činností, včetně dýchání, kdyby to šlo, tak by přestala i existovat a upřela na mě svůj opovrhující výraz kontinuálně zapšklé fuchtle. Jako bych zrovna hrál hru Trapný okamžik Hitler Edition, včetně datadisku Nenávist 2.0. Laxně jsem tedy kolem ní prošel, načež zabrblala cosi o tom, že když už si vedu ve tři ráno domů dvě zfetovaný čubky, že bychom mohli alespoň na té chodbě držet huby, protože normální lidi spí. Aha, no to je mi panečku informace. Takže nenormální lidi asi nespí, prostě jen celej život tupě čumí do stropu. Nicméně, samozřejmě to nebyla pravda, protože babka ráda dělá situace dramatičtější, než ve skutečnosti jsou. Šli jsme na lajnu perníku teprve ke mně, takže děvky byly jenom vožralý.

Jakmile jsem vyšel z domu, nadechl jsem se čerstvého smogu, upravil si předkus a vydal se na cestu. Hned za rohem jsem potkal nějakýho esteticky zcela odpornýho feťáka, co byl spálenej jak řízek z Babicovýho točeňáku, přičemž se boreček pyšně nesl, ruku v ruce, světe div se, kundo pojdi, vedle ultrasexy pichny s precizně tvarovanými konturami, která vypadala jako vskutku luxusní eskort. Pokud tento text náhodou čtou malé děti a netuší, co je to eskort, tak to jsou odporný kurvy co mrdaj za prachy a ze kterých vám může upadnout čurák, milé děti. Svět je někdy tak nespravedlivý. Já můžu každý ráno snídat pikslu kreatinu, gelovat si chlupy kolem péra Clive Christian parfémem a mazat si pleť Šalamounovým hovnem, přesto o mě nezakopne ani hluchá nevidomá babka, který bych se snažil podrazit nohy. Jenže to všechno se následujícím okamžikem změnilo, neboť mě na rohu Páté a Evňů zastavila jedna snědá dívka, zřejmě italského původu, honosící se exotickým jménem Eržika, co měla přes rameno přehozenou tyrkysovou tašku Abidas a ksicht obsypanej beďarama, jež věrně připomínaly malé soptící vulkány. Prý jestli jí nemohu "hele more ukázat, gde tady je námko ňákýho kokota prezidenta". Sice jsem se nechtěl s něčím obdobným moc ukazovat na veřejnosti, protože kdyby nás potkali ochránci zvířat, zřejmě by nás hned na místě utratili, ale jednak jsem to měl po cestě a druhak mě by přepral i leprikón bez končetin, takže jsem tedy pouze smutně přikývl a pokračoval jsem v cestě s doprovodem.

Jsa hotovosti zcela prostý, museli jsme chtě nechtě zamířit k nejbližšímu bankomatu, abych si mohl vybrat potřebné finance na léky, potraviny a jiné nezbytné výdaje na minimálně následující týden. U bankomatu nás bohužel zdržovala nějaká pomatená stará blbá píča, co neuměla s kartou a bez svých brýlí o velikosti dvou kanalizačních poklopů neviděla na obrazovce ani hovno, takže tam Eržika netrpělivě přešlapovala a užasle obdivovala vypracované rysy mé zadní kapsy s peněženkou. Když po deseti minutách intenzivních obav ta pomatená stará blbá píča od bankomatu odcházela, zjistil jsem, že je to moje babička z matčiny strany. Tak mě pozdravila, dala mi dvacet korun, chleba s máslem, co jí zbyl ze svačiny, a pokračovala vstříc dalším nebezpečným nástrahám našeho města. Uch. Vybral jsem tedy dvousetkorunu, protože stovka nešla a pokračovali jsme v cestě.

Jakmile jsme dorazili na malé náměstíčko, Eržika mi teple poděkovala a zcela nečekaně mě poprosila o padesát korun. Vyveden z míry a naprosto šokován touto kdobytobylřekl situací, jsem tedy popadl svoji anorektickou šrajtofli s nálepkou "Smrt černým" a smutně hleděl dovnitř na svoji nejmenší dvousetkorunovou hodnotu. Naivně věřivší v lidskou dobrotu jsem Eržice svěřil dvoukilo a poprosil ji, ať si zaběhne támhle do té trafiky rozměnit a mrkne mi, od kdy ji zítra otevírají, abych si tam zítra po cestě k zubaři koupil cíga. Eržika tedy vyběhla krokem zkušené sběratelky kovů a já se modlil, ať se buďto vrátí, nebo ať se raději nevrací. Musím uznat, že jsem byl poměrně překvapen, neboť se ta milá dívenka po chvíli skutečně vrátila. Bohužel mi však nezjistila, od kdy se zítra otevírá, protože jí před nosem zavřeli a taky neumí číst. Mno a protože byla neděle a nikde neměli otevřeno, šli jsme spolu s bezzubými úsměvy na rudých tvářích až na nádraží, kde jsem si koupil krabku brufenu a od Eržiky pravej Hugo Boos parfém. Nakonec jsem jel autobusem domů, sežral plato prášků, zapil to krabičákem a při pomyšlení na její sexy knírek si kvalitně vyhonil.

Jak se říkává, člověk je tvor od přírody líný. U mě to platí xnásob. Jsem mistrem světa v agilním gaučingu, pohyb znám pouze z vtipných vyprávění mého dědečka, který trpěl Parkinsonovou chorobou, a pokud už se potřebuji někam přemístit, zpravidla se svalím na podlahu a do cíle odteču. Ovšem ve chvílích, kdy už jde opravdu do tuhého a moje tělo začne splývat s postelí tak, že nejde rozeznat, co je noha a co prostěradlo, musím se i já přemoci k nějaké práci. Ta spočívá v psaní sraček pro ňáký weby, takže se musím mentálně předpřipravit, pak si při hurónském funění o síle F5 Fujitovy stupnice položím na bůčkem vycpané panděro svůj laptop a nakonec svými prsty o průměrné tloušťce tří Kosteleckých špekáčků začnu mlátit do klávesnice a cosi tvořit. Musím se poplácat po šulínkovi, poněvadž drtivá většina reakcí vypadá nějak takhle, ale už po čtyřstém návrhu k homosexuálnímu sňatku se pro vás pochvalné reakce stanou běžnou rutinou a vy si začnete užívat každého miláčka, který vám chce zničit život. Musím uznat, že krom klasických metařů nigga blitek typu "vůbec nevím co si o sobě mislíš nejsi nic jsi ubožák zničím tě bitch" se najdou i takoví, kteří mě dokázali setřít jak semeno z bradavek jejich mámy. Dovolil jsem si tedy před pár dny nostalgicky zavzpomínat na své nejnápaditější hatery pod mými články a o některé se s vámi podělit. Chtěl jsem to sem původně hodit v podobě screenů, avšak pan Pomothy je kokot a umožňuje nahrát do deníčku jen jednu fotku, čili následuje pouze autentický přepis, který zachovává autorům anonymitu:

Pokud se nejedná pouze o nevtipnou recesi a autorovi se tato odporná prsa skutečně líbí, s nejvyšší pravděpodobností je to živou ženou nedotčený, frustrovaný panic s nadváhou, který svoje největší sexuální dobrodružství zažil v onen památný páteční večer, kdy mu maminka zapomněla v deset vypnout televizi a on viděl celý díl relace Počasíčko až do konce, což mu jeho kamarádi dodnes stejně nechtějí věřit.

Tak to by me zajimalo co mas za mindrak, nez zacnes hru recenzovat, musis si ji taky aspon trosku zahrat a ne se jenom podivat na jeji obal do vylohy obchodu a pak ji celou posoudit podle uhlu vlajiciho vlasu v bezvetri, kterej stejne hlavni postava nema, protoze ses dival na spatnej obal, pico!

Velevážený autore, vás měla nebohá paní matička raději kožně absorbovat do ňader a následně rozmatlat navoněnými kapesníčky po odpadkovém koši.

hmm, super článek.. to bych si příště radší přečetl něco o široké variabilitě barev vaginálního výtoku....

Miluju tyto blbečky, kteří o něm ví úplný hovno a na základě fejkových informací od bulvárních špín pak o něm píšou takový sračky. fakt miluju, nejradši bych je šukala. fakt šukala.

Já si to třeba nemyslím. Určovat autorovi psychickou diagnostiku pouze na základě jednoho článku se mi nejeví ani moudře, ani fundovaně, pane Michalíku. Nicméně že autor není úplně psychicky zdráv, je samozřejmě snadno rozpoznatelné již z perexu, který se vymyká jak morálnímu kodexu, tak zdravému rozumu obecně. Vzhledem k tomu, že by bylo předčasné autora unáhleně kategorizovat, omezil bych se prozatím pouze na to, že autor je zkurvený odporný pičus.

Nojo, to zas psal někdo, kdo fetuje vtipnou kaši z prdele Zdeňka Izera, háhá, až sem si smíchem zechcal kalhotky.

no ty vole ty ses solidni kokot, tebe potkat tak si narvu do drzky cesnek, cibulu, tvaruzky, olivy, sardinky, zapiju to nalevkou z okurek a pak ti vykourim curaka zmrde

No nejsou milí, miláčci jedni moji ušatí? Tak hlavně, že jsme všici zdraví...

Opráski na dnešní den. 

Znáte to, jdete si takhle odpoledne s obří nákupní taškou do obchodu pro čínský polívky, páč v Lidlu je mají v akci za korunu pade, no ty vole nekupte to, a najednou se zničehonic zjevíte na hauspárty u úplně cizích lidí. Tyhle situace prostě berete jako další složenku na exekuční splátku, zkrátka klasika. Tak si tady tak sedím, šňupu kokain ze špičky penisu nigga bouchače, kterýmu to tu patří, pouštím jim super plísně a je mi fajn. Asi bude trošku jetej, páč tu má všude plno divných masek, bičíků, lubrikantů a pár uvězněných lidí ve sklepě. Z téhle bizarní akce jsem vám prostě musel udělat fotku, akorát jsem nemohl najít žádnej prázdnej papír, tak jsem vzkaz napsal na zadní stranu nějaké nájemní smlouvy, kterou jsem mu našel v šuplíku. Muhehe, kretén. Až to zjistí, určitě si ze mě udělá soukromou garáž na čuráky... snad.

Všiml jsem si, že mnoho lidí má v deníčku videoklipy z YT, které si stejně nikdo nepřehrává, tudíž je čas i na mě. Rovněž se mě nedávno jeden milý, kultivovaný a moudrý uživatel v diskuzi ptal, jaké písně asi poslouchá takový nevyvinutý vylízaný homoblbeček, jako jsem já. Inu tedy, zde je odpověď. Odkliďte děti, oprašte bibli a připravte se na nevídaný kulturní zážitek! 

Bez komentáře. 

Jako každá první oběť současné internetové doby, i já mám svůj facebook profil. Je rozhodně zcela odlišný od profilu zdejšího, neboť mám v přátelích spolupracovníky, rodinné příslušníky a nejbližší přátelé; tedy všichni mě znají naprosto dokonale a já si mohu bez výčitek dovolit postovat fotografie, kde slastně kopuluji s domácími mazlíčky, píchám si marihuanu, nebo bliju své matce do šatníku. Ovšem když má člověk deprese a zaražená varlata, občas si všímá statusů svých přátel a posléze je mu naprosto smutno. Rozhodl jsem se tedy v další nekonečné ebrietě jim to všechno vrátit a trýznil jsem je jeden den obdobně duchaplnými sračkami: 

9:15 Právě jsem se vzbudil. Prostata je zlo.
10:02 Není nad kvalitní ranní vyprázdnění.
10:22 Napiš. Nuda.
10:35 Měl bych si oholit varlata.
11:02 Při holení jsem si poranil nehet. Asi omdlím.
11:43 Neomdlel jsem. Pokračuji v holení.
13:11 Právě jsem se probudil na podlaze v koupelně.
13:25 Masturbuji.
13:26 Pláču.
13:52 V Cosmopolitanu píšou, že poruchy erekce jsou naprosto běžné. Jsem klidný.
14:14 Napiš. Nuda.
14:36 Měl bych si umýt auto.
14:36 Nemám auto.
15:00 Kto miluje žartom, býva milovaný, kto miluje verne, býva oklamaný.
16:11 Tak jsem si právě udělal parádní sendvič. Má i šunku a podobný vychytávky. Swag! .
17:22 Chtělo by to nějakou princeznu.
17:59 Napiš. Nuda.
18:50 Dej lajk a napíšu ti do zpráv.
20:22 Právě jsem si usral po peřinkou, luxusní smrááádek.
21:36 Chceš ode mě úsměv? Napiš 1. Chceš dotek? Napiš 2. Chceš polibek? Napiš 3. Chceš milování? Napiš 4. Chceš syfilis? Napiš 5.
22:47 Můj kamarád má vyrážku na žaludu. Co s tím mám dělat?
23:41 Tak a po náročným dni konečně spinkat. Dobrou noc.
01:43 Napiš. Nuda.

... aneb jak si Steve-O udělal fotku s šaškem.