ters

Tak já nevím, jestli jsem zklamaná nebo potěšená. Hudba byla jednotvárná. První písnička byla fajn, ale pak se to tak nějak začalo opakovat. Oceňuju ale zkombinování pohádek, Meryl Streep a Chrise Pinea (který jako Prince Charming byl dokonalý floutek). Jenže když první polovina filmu směřuje k "happily ever after", říkáte si, co může přijít potom a trochu se nudíte, protože pohádky zná každý. Ale byla to právě druhá polovina, která se mi moc líbila. Byla netradiční a originální, ne příběhem, ale změnou chování postav, změnou jejich smýšlení - díky filmu najednou vidíme, že žádná pohádka není taková, jak se zdá, že krásný princ je vlastně stejný padouch, jako všichni ostatní krasavci, že ani pohádkové postavy nejsou špatné nebo dobré, ale tak něco mezi, a že každý má nějaké vnitřní dilema, které se dere na povrch. "I am supposed to be charming, not to be sincere."

Strhující. Uznávám, že nepřesné, co se historických fakt týče, ale nemám pocit, že by to filmu nějak ubíralo. Právě naopak. Nechává to prostor pro naprosté pochopení Alana Turinga, jeho problémů, pocitů, myšlenek. Dodává to celému příběhu tak nějak ještě jiný rozměr. Myslím si, že i morální dilema lidí, kteří rozhodovali o tom, kterou zprávu použít a koho tím pádem zachránit, je lépe pochopitelné a stává se osobnějším, protože rozhodování je přeneseno na pět nám známých postav matematiků (i když ve skutečnosti o tom luštitelé vlastně vůbec nerozhodovali).

První film Woody Allena, který jsem měla možnost zhlédnout. Za nejzvláštnější a zároveň nejlepší část filmu považuji styl, jakým je celý snímek natočen. Všechny ostatní filmy vedle tohoto totiž vypadají tak nějak uměle. Tady ale nenajdete žádné umělé dialogy, přehrávané dramatické chování a srdceryvné záběry plné umělých emocí. Všechno je tak normální a běžné - jako kdybyste vzali kameru a natočili svůj život. Reálný. To je slovo, které Whatever Works podle mého názoru vystihuje.

Jeden z nejlepších seriálů vůbec a ačkoli i já musím přiznat, že poslední série šly s kvalitou trochu dolů, celkový dojem ze seriálu mi to nekazí. Je to jeden z těch, který mě nikdy neomrzí.

Geniální. Pro někoho hloupost, pro mě něco neskutečného. Něco, co mi dává naději, že svoboda nezávisí na věku, že je jen na mě, jak se ke svému životu postavím a že náhody neexistují, ale kdo ví, jestli se nějaké náhodou nevyskytnou a nezmění celý můj život. Nebo historii. Několikrát.

Na začátku seriál, který mě opravdu zaujal nápadem, prostředím, postavami, dobou... Co mi ale po pár dalších dílech začalo celkem vadit je fakt, že příběh Aminaty je vyprávěn dost ploše, rychle a člověk si ani nestihne všimnout, že postava seriálu prožívá krizi, je smutná nebo veselá, a hned jsme jinde v čase i prostoru. Působí to na mě dost uspěchaně.

Velká škoda toho uslazeného nic moc konce bez vyústění, který celý film trošičku shodil. Brad Pitt v roli Smrti, která se na této zemi chová pochopitelně zmateně, je naprosto skvělý.