verlit

Občas se nějakým všeobecně oblíbeným filmem prostě minu a Shawshank je jeden z nich. Nikdy jsem nepochopila, proč právě tenhle film kraluje žebříčkům. Pro mě je to hodně zdlouhavě vyprávěný celkem tuctový příběh se solidními hereckými výkony. Jeho hrdinové mě nicméně nechali chladnou, na rozdíl např. od Útěku z Alcatrazu mi bylo celkem jedno, jestli se jim povede nebo nepovede utéct a jediná emoce, kterou ve mě film vzbuzuje, je úžas, co tam ostatní vidí a já ne.

Dnes, v době reality show, které jsou jen krůček od Trumanova světa, už hlavní myšlenka možná nepůsobí tak revolučně, ale to nic nemění na tom, že Truman Show je jeden z mých nejoblíbenějších filmů (a také jediný, ve kterém je Carrey snesitelný). Mix scén opravdu vtipných i těch až překvapivě vážných skvěle funguje a funguje dokonce i závěr, který mohl být potenciálně sentimentální slabinou. "...to poslední, co bych udělal, je že bych ti lhal"...je pro mě jedna z nejmrazivějších scén, které jsem kdy viděla.

Je málo filmů, které osloví i po letech, a není to jen z nostalgie. Je málo filmů, které mají tak dokonale namíchané naprosto všechno, co má opravdový film mít. Ještě méně je filmů, které mohu shlédnout, aniž bych si říkala: "Je to skvělé, až na...(ten konec, tu scénu tam a tam, ten herecký výkon atd.) Tenkrát na západě je jeden z nich. Všechno tam je a všechno je to dokonalé. A samozřejmě miluji Cheyenna!

Kdybych znala a měla ráda film Mary Poppins, kdyby se mi alespoň líbila knížka, jistě bych filmu dala vyšší ohodnocení. Protože mě ale neortodoxní vychovatelka nechává chladnou a film jsem neviděla, jen mi z děje okatě trčely momenty “teď má divák poznat, že tvůrci dávají dohromady tu a tu scénu” a “teď má být divák nostalgicky okouzlen “tak takhle to tehdy vzniklo”. Bez tohohle okouzlení je to film o ničem. Pointa je jasná od začátku, postavy víceméně deklamují vyjádření, namísto aby normálně mluvily. Pro mě nejzajímavější otázka filmu - co se stalo, že se dívka s okouzleně magickým pohledem na svět změnila v upjatou starou pannu, zcela odcizenou rodině - vyzněla do prázdna. Jistě, otcova smrt ji zasáhla, ale to byl důvod, proč zanevřít na sestry? Na tetu? Na celý svět? Hmmm…chabé!. Objev, že autorka byla Australanka…no a co? Objev, že měl Disney těžké dětství a zřejmě úchylku na knírky…no a co? Jediným trochu lidským (ve smyslu papírem nešustícím) člověkem na scéně je řidič Paula Giamattiho, ovšem i tomu musel scénář přiřknout invalidní dceru, protože být lidský jen tak, to by bylo asi příliš radikální. Celkově nuda, ve které Emma Thompson nemá, co hrát, Hanks si užívá Disneyování a Mary Poppins nikoho nezachrání.

Drsná krimi s jako vždy okouzlujícím Seanem Beanem v roli mimořádně odporného darebáka. Řada dobrých scén, ale celkový dojem poněkud rozpačitý, jako kdyby jednotlivé části příběhu k sobě tak docela nezapadaly. Úvodních 30 minut je skvělých, o to víc působí následný děj utahaně a poněkud bezradně. Ale je spousta horších filmů, ve kterých navíc nehraje Sean :-)

S tímhle filmem jsem se jaksi minula. Snad ještě nikdy se mi nestalo, abych vážně přemýšlela, jestli nemám odejít v polovině (zabránilo mi v tom pouze to, že jsem seděla uprostřed řady). Nuda. Nuda. Nuda. Zoufalá nuda. Nevadilo by mi vláčné tempo, ale příběh neměl žádný vývoj, žádnou gradaci - ani se nepropadal hlouběji do deprese ani se nevzpínal ke katarzi. Stále stejné příhody ("V Japonsku se mluví Japonsky. Je to jiný jazyk než angličtina." "Japonci jsou jiní než Američani." "Japonská kultura je jiná než ta naše." "V cizím prostředí je člověk osamělý"), opakující se dokola a dokola, každá další s naprosto totožnou pointou i vyzněním...ach vuj! Nikdy více!!!

Vizuálně rozhodně skvělý výlet do šedesátých let. Příběhově - pár vtipných anekdot, které víceméně vyzní do ztracena a scénáristicky zoufale přilepený závěr. Hm. Jednou to stačilo.

Suverénně nejhorší ze tří filmů, tvořících sérii. Popravdě ho klidně mohli vynechat, stručné shrnutí událostí na začátku třetího dílu vám podá veškeré informace, které potřebujete vědět a nic víc není třeba. Tentokrát nemá ani Christopher Walken šanci vylepšit skóre svým Gabrielem. Nuda, nuda, šeď.

Všechny tři díly série Prophecy nesou neklamné znaky béčkových filmů. Přesto v sobě mají jisté kouzlo, které vás může oslovit - časté využití stínů, promítaných na oprýskané zdi a vytvářejících atmosféru, která by slušela gotickému hororu, charismatický Christopher Walken a tu a tam dokonce jemný humor (návštěva v bistru v 3. dílu, odkazující na scénu z dílu 1.)...na pár okamžiků skoro zapomenete na to, že děj je hloupoučký, postavy jaksi nerozvinuté a plácající se ve vzduchoprázdnu...a že je to vlastně o ničem. Ale co, na Walkenova Gabriela, šněrujícího autem od kraje ke kraji a vytrubujícího na svoji trumpetu, se vždycky ráda podívám!

Homosexuální kněz, kterého policie přistihne, jak si to v autě rozdává se svým milencem. Otec, který obhajuje své právo na incest, který je přirozený a kdyby se nebáli, dělali by to všichni. Dilema, zda prozradit zpovědní tajemství nebo dopustit pokračování dlouhodobého sexuálního zneužívání dítěte . Mohla by to být dohromady pěkná slátanina nebo prostě pouhý skandální film, natočený s úmyslem šokovat. Výborné herecké výkony vlastně všech zúčastněných, jemný humor a hodně porozumění však z Kněze dělají film, na který hned tak nezapomenete. (A tak krásnou a vkusnou scénu milování dvou mužů jsem ještě v žádném filmu neviděla).