bloodcountes

Vynikající film, který se mě i vnitřně dotknul a tak si plným právem zaslouží i pátou hvězdu. Vizuál, herci, hudba, kamera všechno super, film staví atomsféru a napětí velice chytře, hudba naznačí napětí i tam, kde vizuál je normální, skoro až idylický a my můžeme nahmátnout to napětí a jeho gradaci, které se odehrává uvnitř lidí, nikoli navenek. Horor? Ale ne, já nečtu u filmů žánr, to je kolikrát brutálně zavádějící. Je to psychologické drama. Příběh je banální, ale o to větší má šanci oslovit hodně lidí a možná je i inspirovat. Na tomto jendoduchém, ale krásně ztvárněném příběhu lze pochopit, že my, jakožto pozorovatelé, nikdy nemůžeme vidět do hlav lidí, které potkáváme, se kterými sousedíme a kteří možná právě uvnitř prožívají hotové peklo, zatímco nám se zdají celkem v pořádku, maximálně trochu divní. Nikdy do nich neuvidíme a tak nikdy nesuďme.... Plačte, plačte spolu...:))

Připouštím, možná už jsem trochu otrlá, ale prostě v době, kdy se znásilňuje a zabíjí hromadně a za bílého dne v ulicích prý mírové Evropy člověkem jedno znásilnění a zabití už tolik nepohne, co naplat. Doba pokročila, komu požalovat. Příběh mě navíc ani moc nevtáhl, pořád jakoby mezi mnou a filmem vězel jakýsi filtr nebo zástěna a zkrátka jsem se do toho nedokázala tak úplně položit. Exteriéry a hudba, to ale byla nádhera, Michael J.Fox dokonalej slušňák a Sean Penn padouch na zabití. Já tu jeho držku nemám ráda stabilně, ale v týhle mladý verzi, přežvykujíc cosi v hubě, to je teda fakt hnus fialovej. Zajímavý je, že řekli přesně ty tresty a nakonec to celý strhli prohlášením, že v reálu to bylo jinak. Tak proč to teda nenatočili jinak? ;))

Film má rozhodně svoje silná místa a zajímavé okamžiky, má velice dobrou hudbu a překrásnou kameru, ale nijěk zvlášť me nězaujal. možná to není jeho vina, možná po sérii podobných filů jsem už trochu otupělá. Rozhodně ale čas s tímto filmem není časem ztraceným.

Tak jestli jsou v tomto filmu nějaké další možnosti a vrstvy, tak jsem to nepobrala celé, ale nějak vám nemám chuť si to zopakovat a šťourat se v tom. Nemám ani chuť poslouchat v takzvaném pohádkovém (řekla bych spíše hororovém) světě všechny ty nechutné zvuky hmyzu a kdovíčeho, nemám potřebu znova sledovat fauna, připomínajícího vetřelce, včetně těch hmyzoidních zvuků, nebo odpornou žábu ani nemám chuť následovat obskurní "víly" vypadající jako lidský hmyz. Jestli tohle je pohádkový svět, ve kerém budu po smrti princeznou, tak na to vám rovnou kašlu, přestože pobyt na tomhle světě, v tom čase a místě teda taky nic moc, no.... Z tohohle filmu si přijdu taková nějaká špinavá, ulepená slizem, polezená plošticema a tak vůbec fuj fuj, že mám chuť rovnou vlézt do vany, přestože před filmem jsem si dala sprchu. Čtu si komentáře, abych pochopila, co je na tomto filmu tak omračujícího a zjistila jsem, že patrně nemám duši ani emoce a nejsem ani realista ani snílek. Aha. No prostě film má nechutnou realistickou úroveň, plnou války a smrti a druhou nechutnou rovinu plnou ploštic, oblud a úkolů. Ani jedno se mě nijak nedotklo a konec jsem nejspíš nepobrala, protože můj zájem unikl kamsi a bylo mi už celkem jedno, jak to dopadlo. Prostě blbě, no. Asi si raději znovu pustím Pád:))

No tak já myslím, že po shédnutí seriálu Dům z karet už takovéto filmy nutně ztrácejí na atraktivitě, zvláště když jsem u tohoto filmu zvládla ještě mnoho jiných věcí, aniž by mi něco uteklo. Klišé se stážistkama, s přetahováním spin doctorů, vydírání a spolupráce s médii, jojo, tohle jsou prosím pěkně staré hadry, co tvůrci melou a dneska už nikoho nerozsekaj. Nicméně Desplat je jako vždycky velice fajn.

Na tuhle vlnu jsem naskočila naprosto přirozeně a s nadšením, naprosto jsem splynula, rozumím každému záběru, obrazu, střídání scén, vizuálnímu pojetí, prostě během pár prvních minut mi bylo jasné, že jsem kápla na Úkaz, kterých není mnoho (nebo jsem je neviděla) a že mám zkrátka svátek. Absolutně všechno se mi na tom líbilo a Lee Pace miluju už dávno před jeho Thranduilem. Překrásný závěr - oslava kaskadérů, kteří kdysi riskovali životy pro pár záběrů a slávu někoho jiného. Asi pátý film s Beethovenovou Sedmou, ale jelikož ji miluju, tak mě potěší vždy a všude. Kecy o slabém příběhu, kýči a nekonzistenci architektury narativu a podobné rádobyintošské řeči, pro vás mám jediný vzkaz : gugli gugli gugli běžte pryč! :)))

Aby bylo jasno, já horory nesnáším. Snáším ve filmech - specielně ve sci-fi - nějaké sem tam prvky, kdy odvrátím zrak a prostě to nějak přečkám, ale tady v tomhle scífku už toho bylo moc. Někdo je nadšený z "pocitvé dávky nechutností a krve" (v jejich mozku bych se ocitnout nechtěla) ale mě přesně tohle sere. Film jsem viděla asi natřikrát s několikadenními přestávkami, v kuse se to fakt nedalo. Přesto to bylo opravdu libové scífko a tak jsem to dokoukat musela, kdyby tam bylo méně těch nechutností, asi bych nadšením poskakovala, takto je to jenom za tři. Nebo slabší čtyři? No nevím, když k tomu přičtu i to, že (spoiler) překvápko s androidem, které mělo asi být šokující, jsem vytušila hned, tak to není dobrá známka pro tvůrce, takže silné tři. Je rozhodnuto.

Stellan je záruka přítomnosti obrovského charismatu, krajina a vůbec exteriéry jsou překrásné a sněžny pluh je kulervoucí! Analýza zákonitostí blahobytu "buď teplo, nebo blahobyt" mě pobavila:)) a ty křížky :))) A móře sněhu a krásné pohledy na krajinu. Jo, to tomu hodně pomohlo. Takže slabší 4.

Bylo by fajn, kdyby tento film měl u jména jedničku a následovala by dvojka zahrnující podle mě také velice zajmavé období Masarykova života. Velice podařený film a pro mě i hodně silný v historické paralele, kterou v dnešní době vnímám - jak se historie opakuje a všechno se zahušťuje stejně jako tehdy a davy zmanipulovaných "slušných" němců, kteří si myslí, že pracují na nové velkoněmecké říši zatím - stejně jako tehdy - pracují na obrovské evropské tragédii a krveprolití - opět za nadšené spolupráce Francie a... aha.. tak tady se nám to začíná snad lišit, tady tedy je nějaká naděje...(?) Každopádně film je po všech stránkách dobrý, i když podle mě až příliš návodný co se masarykova konce týče.

Kýčovitá sračka, ale ultrakýčovitá. Ani vlastním malým dětem bych to nepustila z důvodu duševní hygieny. Celý archetypální koncept byl obrácen naruby v poněkud gothic storku o podivné emošce, která čte dokola sedm knížek, páč jich víc není k mání a která se zamiluje do obludy, protože má knížek opravdu hodně. Holka se zamiluje do zvířete během chvilky a to jenom proto, že má velkou knihovnu. Jak se stockholmský syndrom přeměnil v krystalickou lásku nám Bill Condom zatajil, holt s náma se nebaví, předkládá svůj děsivej výtvor nejmenším, kteří se neumí bránit a na takové věci se ještě neptají. Vlastně to byl muzikál, toho nejhoršího druhu muzikál - infantilní, kýčovitej, patosovitej, klišoidní - a na to jsem jaksi připravená nebyla a všechno jsem to překákala. A navíc zase rasově správňáckej, žejo:( Scénář je strašnej, příběh byl obětován na oltář otravných nekonečných popěvků, klíčová linie archetypální psychologie, která funguje a má diváka vést, byla odbyta prachsporstým způsobem a nic tady nefunguje, ani ty oživlé věci ne, ačkoli jsou v té celkové bídě docela milé. Opravdu nevím, odpad se mi dávat nechce, ale fakt nevím, za co dát aspon jednu hvězdu...snad za vydařenej vizuál...