bloodcountes

Tohle není seriál, to je ÚKAZ. Když to miluješ, není co řešit. ...A já to FAKT MOC MILUJU.

Pro mě naprostá klasika, součást mýho života. Sci-fi prostoupené filozofií .. abych tak řekla aplikovanou filozofií. Přesně můj šálek čaje. Seriál s Picardem. Ostatní řady jsem nesledovala nebo si nepamatuju, ale NG mi bohatě stačí. Prostě nádhera.

Jednou jsem něco guglila a vyběhly na mě fotky bratří Winchesterů. Takže na krásný chlapy já se chytla, přestože jsem se na seriály do té doby nikdy nedívala. A rozhodně jsem nelitovala, není to jenom o krásných chlapech (ke kterým se později přidal i Mischa), je to prostě celý takový...výborný. Epizody s duchy, rámcový příběh, který se dostává čím dál víc do popředí a pak už je to nějakou dobu jenom o lovcích a jejich zapeklitých osobních záležitostech. Ve třetí sérii jsem si začala přát znovu ty krásně jednoduchý případy : najít - posolit - polít - zapálit , jak mě už zmáhala moje citová angažovanost. V šesté sérii krásný funny díly, kdy jsem se chechtala nahlas...to byl opravdu hodně potřebný oddech. Nakonec už to bylo pro mě dlouhý a dost mě to unavovalo, protože mě to vždycky prostě moc vcuclo do toho jejich světa a jak asi víte, není to tam žádná sranda a já nejsem žádný krásný mladý a zkušený lovec démonů a nemám svěcenou vodu, maximálně tak tu sůl:)

Fantastické, neskutečné, infarktoidní. Nikdy by mě nenapadlo, že něco takovýho mě takhle uchvátí:) Perfektní seriál s perfektními herci, který milujete a nenávidíte a štvou vás.. prostě vás vtáhnou do děje. Pro mě kultovní záležitost.

Právě jsem dokoukala poslední díl a jsem toho úplně plná:) Vzpomínám, s jakou nedůvěrou jsem se k tomu přibližovala, nechtěla jsem se začít dívat, ale něco mě k tomu pořád táhlo, blíž a blížt. Nemohla jsem odolat. Dneska je mi jasný, že to byl předem ztracený boj, Požehnání vykonalo své:)) A nelituju, nelituju ani vteřiny, kdy jsem byla s Torchwoodem. Zezačátku jsem brblala, jak jsou ty lidi lidští, žádná chladná elita, s kterou nic nepohne, ale obyčejní lidé plní všeho toho lidského haraburdí, který jim komplikuje životy i jejich práci, tu především. Ale člověk si je zamiluje, jasně. Zamiluje a o to Russellovi jde, žejo. Pěkně chudáka diváka zaháčkovat a pak už si jen vymýšlet příběhy a likvidovat kdekoho a už se jen smát, jak se nebohý divák svíjí na udičce jako žížala:)) Tolik k prvním dvěma sériím.__Děti země - silný příběh, už jenom tím, jak moc je skutečný, jak nechutně moc se dotýká naší denní profánní reality. Jak moc obrací naši pozornost k nám samým a k tomu, co se děje kolem nás i ve světě.___Zázračný den. To samé, taky hrozivé téma, hrozivě skutečné, depresivní a hnusně uvěřitelné. Fuj, kam se hrabou horrory, tohle je hrůza hrůz, to, jak se chovají a uvažují lidé, ne zombíci nebo nestvůry, ale normální lidé.___ Nebudu hodnotit nějaký technikálie, hudba, kostýmy kamera blablabla..líbilo se mi to moc, BBC si dává záležet jako vždy a člověk už to (trochu nevděčně) bere jako samozřejmost:))) Jen k hercům něco: byli všichni vynikající, typově výborně obsazení, uvěřitelní. Zamilovala jsem si Owena. Bohužel. Gwen mě ze začátku hrozně štvala, pak se to zlepšilo. Jack naprosto skvělý. Předtím jsem ho vůbec neznala, ale přesvědčil mě dokonale o svých kvalitách. Jeho milostné scény mě vždycky dokázaly potěšit_____ Takže shrnuto: Dostala jsem mnohem víc, než jsem čekala. Díky těm milým duším, které mě do Torchwoodu zavedly :*

Vynikající záležitost, všechnu chválu už napsali jiní, (Marigold zvláště) zcela s ní souhlasím a omezím se jen na ódu na Sagu. Sherlock BBC je Sherlock, nicméně tahle SAGA je taky nádhernej exemplář aspergera a fakt jsem si ji zamilovala. A ta její jizva ...soooo sexy :) Možná jsem taky aspergerův úchyl, ale tohle mě opravdu dostává. To její "ä" a "nej" a "bra".... to mě opravdu chytilo za srdce:)) Její souhra s úplně odlišným Martinem je fantastická, je to prostě požitek je sledovat. Ty jejich dialogy si občas přehrávám dvakrát po sobě, jaká je to lahůdka:) ------Věci se posunuly dál a třetí řada má taky svoje kouzlo, Hendrik drží laťku a vytváří nový modus vztahu se Sagou. Ta je ještě smutnější a ještě depresivnější a celkově unavenější a strhanější, než v prvních dvou řadách, což považuju za klad, většinou je tendence sociopatický charakter pozvolna "zlidšťovat", ale tady se toho tvůrci nedopouštějí. Motiv vražd je tentokrát výsostně osobní, ačkoli nám napovídá, že se týká velkého množství lidí a že moderní doba se svými nepřirozenými možnostmi ještě více komplikuje už tak složité situace a vztahy mezi rodiči a dětmi. Oddychovka to tedy opět není, ale jsem moc ráda, že trojka spatřila světlo světa a těším se na čtyřku!!

Jenom jsem žasla a dech se mi úžil a říkal jsem si že tohle by měl vidět každej člověk. Úplně každej. Že to, co já dávno říkám, není až taková paranoia, jak se většině lidí kolem mě zdá. Občas se divím, že tohle vůbec mohla BBC pustit do éteru.(Asi proto, že děj je přeci jenom ještě pár let napřed a zatím to jde .)) Jistě, skepse mi říká, že je fuk, kdo co natočí, že lidi stejně budou pořád strkat hlavu do písku a dělat, že nic neví, ale... BBC série jsou už tradičeně vysoké kvality, tato není výjímkou. Benedict si ji přivlastnil naprosto suverénním způsobem, Marinci mu byla velmi rovnocennou partnerkou, zaujal ještě Robert Carlyle.. Ostatní dobří, bez výhrad. Už jsem to viděla asi třikrát a nejspíš ne naposledy.

Viděla jsem jenom první sérii a strašně se mi to líbilo. Změnu Doctora jsem ale nezvládla a celkem jsem tu nechuť jet v tom dál přivítala, protože člověk zase tolik toho času životě nemá -nejsem holt Pánem času, že .)---- tak jsem nakonec vyměkla a ted jsem skončila 7. řadu. Davida jsem postupně přijala, ke konci jsem z něho byla až nadšená, ale zásadně mě chytil až jedenáctý Matt:) Asi jenom díky němu (ajo, taky Pondovi byli výborný nápad!!) jsem přestála tu čím dál šílenější a fantasmagorickou šílenost, doraženou později nemožnou dívkou, v níž jsem se pomalu, ale nezadržitelně přestala orientovat (asi že jsem nikdy nevyzkoušela žádné drogy:) a díky tomu mě to bavilo čím dál méně a emočně jsem se tomu celému vzdalovala. S nostalgií jsem vzpomínala, jaké to bylo krásné, když Doktor za pomoci lidí řešil problémy vesmíru a nikoli svoje vastní a všechno to bylo takové jasnější a zajímavější a veselejší. Není to první seriál, v němž z brilantních epizodických příběhů, kde hrdinové řeší vnější problémy se postupně těžiště přesouvá k tomu, že hrdinové řeší už jenom své vlastní problémy, (jakkoli jsou tam občas vložené další linie - ty jsou už jenom jako stafáž příběhu o Hrdinovi a jeho problémech.) Nejhorší je to asi v Supernatural. To mě z jakéhosi důvodu rozlaďuje, asi že se Hrdina stává zranitelným, komplikovaným, nejednoznačným nebo co a tady navíc pořád ty napínačky s jeho smrtí... to už bylo na mě celkem moc. Ale tak co, s láskou se loučím s Mattem a ...stahuju osmou řadu. A uvidíme.

Kdysivá jsem to sledovala a celkem jsem se bavila... ted mě napadlo, že si to možná maličko zopáknu, (asi potřebuju něco sluníčkovýho :)))) Takže možná hodnocení časem změním.....ale ne, hodnotím to z prvního podívání, ted už by to nebylo fer:)