Chmur

Perfektně udělaný vzpomínkový dokument, který ve mně probudil melancholii a hořkosladké vzpomínky.

První díl nasadil laťku vysoko. Vytvořit zajímavou zápletku je těžký, mnohem těžší je ale vést děj k překvapivému a emocionálně silnému rozuzlení. V tom vodník naprosto selhal. Celá série má místy silné momenty, které však až příliš často střídají naprosté trapnosti - výslech s koláčky u pana Koláčka, grilující policisté ve skleníku u dálnice. S Melíškové mám rozpačitý dojem. Všechny ostatní zastínil Hanuš. Bohužel jsem některé symboly nepochopil např. pasoucí se koně. Místy super ale jako celek slabota.

Tak tohle je absolutní vrchol dokumentární tvorby o životě zvířat. Moderní technika opět posunula možnosti filmařů o několik mílových kroků dopředu. Spousta záběrů byla naprosto dechberoucí. Prostě nádhera převeliká.

Konečně se našli autoři, kteří se nebojí udělat si srandu z ožehavých témat - rasismus, sexuální menšiny, cikáni, xenofobie a bílé buranství. Už teď je Most kult a zřejmě se najdou jiní, kteří se budou snažit podobný styl i témáta zopakovat. První díl byl jako zjevení. Druhý a třetí mi přišly slabší, ale pak seriál opět začínal nabírat bránici stahující obrátky. Poslední a předposlední díl už byla spíše vážnější záležitost. No a posledních pět minut mě dokonale uzemnilo. Na Prušinovském oceňuji hlavně dvě věci. Skvělý výběr herců i neherců a dokonalý cit pro zvolení ideální muziky. Laco, Franta, Eda, Ivan, farář, Tonda, Blanka, Luďan i Dáša. Všichni byli skvělí. Co na tom, že jsem Lacovi někdy nerozuměl? Mělo to tu správnou autenticitu. Dycky Most!

Napínavé, chytré a velmi dobře vypointované sci-fi, kterému trochu chyběli zajímavější a charismatičtější záporáci. Jinak super.

Opět film podle skutečnosti. Jak jinak. Už by to chtělo jen nějaké sci-fi inspirované skutečností. No nic. Máš ji je celkem příjemná oddechovka. Mohla by být trochu vtipnější. Musím napsat, že závidím hlavním protagonistům i jejich údajným reálným protějškům takovouhle bezva partu.

Životopisné filmy o muzikantech či hudebních kapelách mě nikdy nebavili a i u BR jsem se chvílemi lehce nudil, naštěstí to bohatě vykompenzovaly silné a dojemné okamžiky filmu. Queen byla vyjímečná kapela, ve které se sešli čtyři mimořádně talentovaní hudebníci. Vždyť každý z nich dokázal složit hit dobývající čelní místa hitparád. Koncert Live Aid je fakt síla a scény Freddieho s Mary vhání slzy do očí. Bohužel Rami Malek to nedal. Místy vypadal jako karikatura Freddieho. I ten předkus přehnali. Hlavní problém je ale v tom, že ačkoliv byl Mercury gay, tak z něj vyzařovala mužnost. Takové zvláštní dekadentně uchylné mužné charisma. To Malek nemá ani co by se za nehet vešlo. Ostatní herci představující zbylé členy kapely byli vybráni skvěle. Využití písní v průběhu filmu je takřka dokonalé. Jedná o film, který mě donutil po zbytek dne si broukat pod vousy BR a přehodit v autorádiu DVD.

Velice příjemné překvapení. Temný příběh perfektně zabalený v kulisách začátku devadesátých let. Líbilo se mi gradování děje a postupné odkrývání hlavních postav. Syrový a depresivní konec bez jakékoliv katarze je na místě. Revoluce požírá svoje děti, dokonce i ta sametová. Jediná velká výtka je k výběru herce pro hlavní roli. Sokol to nedal. V posledním díle to bylo docela dobré, ale v předchozích dílech působil nepřirozeně a nepatřičně. Z dvojice sadistických vrahounů mám rozporuplný pocit. Věrohodněji působil určitě Novotný. Herci ve vedlejších rolích byli obsazení celkem přesně. Zejména Roman Polák zahrál generála naprosto úžasně.

Nechápu tak špatné celkové hodnocení. Možná je to proto, že seriál ocení teprve lidé, kteří mají děti, neboť příběhy, radosti i strasti hlavních postav prožíváme my všichni. Každý se může v seriálu najít a uvědomit si, jak křehká je nejen dětská duše. Markéta Zinnerová psala nádherné lidské příběhy a tento seriál není výjimkou. Učitelé zde nejsou jen ubohé kreatury ala Gympl, ale lidé jako všichni ostatní. Melancholický nádech seriálu je výrazně podtržen nádhernou Hapkovou hudbou.

Skvělý seriál o životě v jeho různých podobách. O tom, co dostáváme a ztrácíme. O radostech a strastech, o chvilkových pocitech štěstí, vystřídaných beznadějí a bolestí. A samozřejmě o smrti, která je naším stínem a možná všemu tomu hemžení a počínání dává smysl, a nebo možná nedává. Kdo ví?