Blofeld

Rozkošný film s příběhem, který je sice těžko uvěřitelný, ale autoři sami ho určitě nemysleli vážně. Obsahuje tolik ironického pomrkávání, že vyčítat mu nějakou nereálnost by bylo podivné. V hlavní roli skvělý Pivec, ale stejně tak skvěle obsazené jsou i jeho partnerky. Zita Kabátová je coby mladá paní Helena překrásná, ale stejně tak je i vcelku uvěřitelná babička, navzdory nedokonalé masce. Jana Romanová a Jarmila Smejkalová jsou ve svých rolích neméně okouzlující. Gustav Nezval je skvělý nadlesní - sukničkář, parádní jsou i všechny výstupy Zdeňky Baldové (po filmu Mravnost nade vše opět v roli členky mravnostního spolku). Co se týče režie, jedná se dle mého o Slavínského vůbec nejlepší výkon. A přidaná hodnota pro mě spočívá v tom, že se takřka celý film odehrává v 'mém' Hradci Králové a nabízí ojedinělou příležitost navštívit dnešní Městské lázně tak, jak vypadaly před téměř sedmdesáti lety, včetně slavného umělého vlnobití. Zaráží mě, že jsem o tomto filmu dosud neslyšel - v mých očích je to jedna z nejlepších protektorátních komedií.

Zručně odvyprávěný a povětšinou velice dobře zahraný film se scénářem, který je zábavný podobným stylem, jako Pytlákova schovanka. Jenže zatímco Pytlákova schovanka byla tak legrační záměrně, Vašíčkův scénář je myšlený (pokud vím) smrtelně vážně. Přesto jsem se královsky pobavil nad všemi těmi ďábelskými konspiracemi, divokými dedukcemi a závažnými moudry - díky tomu, a díky svému kvalitnímu obsazení (s lehkými výtkami k dvojici kriminalistů Dvořák - Geislerová), si u mě film uhrál 4 hvězdičky, byť je myslím z určité části tak trochu ironicky.

Lidově bujará veselohra se zpěvy a ponaučením. Johann Nepomuk Nestroy je jakousi rakouskou obdobou J. K Tyla, stylově bychom mohli jeho báchorku Lumpacivagabundus přirovnat třeba právě ke Strakonickému dudákovi. Já nepatřím k obdivovatelům ani jednoho, nicméně Lumpacivagabundus má něco do sebe. V téhle inscenaci mu pomáhá velice dobrý ústřední trojlístek (Kuneš, Zindulka, Tomek) a zábavná hudba, která z něj dělá něco na způsob operetní parodie. Záznam tohoto představení má i tak hlavně historickou hodnotu: ukazuje, jak vypadalo divadlo v roce 1970 či potažmo 1835. Na dnešního diváka už asi bude působit poněkud zestárle.

Zábavná krimikomedie o smutném konci jednoho hrdiny šestákových románů má scénář, který začíná poměrně přehledně a postupně se kombinuje a kombinuje až do okamžiku velkého finálního zvratu, kdy už nedává smysl zhola nic. Nejsem si tak úplně jistý, zda to byl tvůrčí záměr, ale přesto film hodnotím vysoko. Skvělá zábava!

"Zámek se tajnými chodbami jen hemží." Dokonalá parodie s velice podařeným obsazením. Ve vedlejších rolích naprosto přesné Vlasta Fabianová a Nataša Gollová.

Film v podobné stylu, jako jiné Podskalského operetky a muzikálky (sága o záletníku Karáskovi, Námluvy komtesy Gladioly, ...), jen schází takové to schazování absurditami, jako když Iva Janžurová pěje Chtěla bych tančit jen (z My Fair Lady) a u toho honí po silnici splašenou rezervní pneumatiku. Tady herci a zpěváci většinou jen tupě ilustrují obsah písně. I tak by se mi to dost líbilo, nabýt otravné vypravěčky Bohdalové. Zajímavá byla scéna, kdy Hana Hegerová zpívá duet s Karlem Gottem, ale nikdy nejsou společně v jednom záběru - patrně se nemohli dohodnout na termínu natáčení.

Současná francouzská konverzační komedie autorů Sibleyrase a Della obsahuje spoustu kultivovaného humoru i smutnějších momentů. Inscenace Studia Dva tuto v podstatě bulvární látku zpracovává dost konvenčně, což ale v žádném případě není na škodu. Elegantní scénografické řešení (ten béžový závěs tvořící stěny bytu byl nádherný), povedená hudba, vhodně zvolené obsazení - tedy přinejmenším na první pohled. Milan Lasica i Daniela Kolářová jsou skvělí herci a jejich obsazení vyvolává nemalé očekávání. Lasica těmto nárokům beze zbytku dostojí, v roli čerstvého důchodce Pierra je naprosto famózní. Kolářová coby jeho nenaplněná manželka Laurence už dopadla o něco hůře: obzvlášť na začátku jsem jí nevěřil ani slovo. Kdo ví, snad byl na vině důsledně spisovný text, který jí příliš nešel do úst, ale něco v její intonaci mi dělalo neuvěřitelný problém zapomenout, že sleduji herečku, a soustředit se na postavu, kterou představuje. Připadala mi strojená, nepřirozená, v křeči. Postupem času jsem si zvykl - a ona se na oplátku vylepšila - nicméně pořád mám dojem, že její výkon je to jediné, co v téhle inscenaci tak úplně nefunguje. A to byla hra vybírána pro ni na tělo! Velice podařeným prvkem je jazyková dvojjakost tohoto hereckého partnerství - Kolářové Laurence mluví česky, Lasicův Pierre slovensky. Funguje to naprosto nádherně. V celkovém pohledu představuje Půldruhé hodiny zpoždění ani ne půldruhé hodiny kultivované zábavy na úrovni s trochou dojetí, ale výraznější dojem nezanechá. Modelový příklad toho, čemu se trochu hanlivě říká "dobře udělaná hra." Já proti dobře udělaným hrám nic nemám, obzvláště pokud jsou udělané takhle dobře. A jsem velice rád, že se čas od času objeví v záznamu na ČT. Jen houšť!

Romantická komedie, která není příliš romantická a vůbec vtipná. Prapodivně špatný film - důkaz, že ani velmi dobré obsazení nemusí vždycky zachránit slabou látku.

Role Věry Mixové patřila prý k vrcholům bohaté divadelní kariéry jedné z našich nejvýznamnějších hereček, paní Vlasty Fabianové. Samotná inscenace v režii Otomara Krejči se díky šťastnému spojení se scénografem Josefem Svobodou a výtečnému obsazení (Fabianová, Höger, Lukavský, Záhorský, Šejbalová, Munzar, Tomášová) dočkala velkého úspěchu - na repertoáru vydržela po čtyři sezóny a celkem se dočkala 163 provedení (více než kterákoliv jiná premiéra sezóny 1957/1958 včetně slavného Osbornova Komika s Ladislavem Peškem). Otakar Vávra při přípravě filmové verze šťastně převzal většinu obsazení (jen Radovana Lukavského nahradil v roli poštmistra Miloš Nedbal a Marii Tomášovou v roli Zuzanky Miriam Hynková) a ke spolupráci přizval i Krejču a Svobodu. Proč je tedy filmová Srpnová neděle tak bezkrvá? Jak píše paní Fabianová ve svých vzpomínkách: "Ohlas na úspěch Srpnové neděle dorazil až na Barrandov. Filmaři vycítili příležitost zase si jednou zafilmovat krásné rybníky, soumrak, mlhy, západy slunce na široké plátno, na barvu... Dopadlo to, jak to dopadnout muselo. Tak, jak byla atmosféra třeboňských rybníků hmatatelně přítomna mezi kamennými zdmi Tylova (dnes Stavovského - pozn. aut.) divadla, vytratila se, když byla realizována in natura. Stylizovaný Hrubínův dialog se nepodařilo vtěsnat do konvencí filmové řeči." Hrubínova původní hra je svou podstatou velice křehká. Vávra ve svém scénáři (který napsal ve spolupráci s Krejčou) razantním způsobem narušuje její uzavřenost do jednoho srpnového dne a noci tím, že v prvních dvaceti minutách rozehrává to, co se odehrálo ve dni předcházejícím - ve snaze Srpnovou neděli rozpohybovat ji tak do značné míry rozplizává. //Ve filmových adaptacích divadelních her to vůbec není neobvyklá chyba - nejkřiklavějším příkladem poslední doby je patrně filmová verze Višňového sadu s Charlotte Ramplingovou, v níž režisér a scénárista Kakogiannis dokonce rozehrává, co se dělo před začátkem hry v Paříží, čímž ovšem takřka fatálně snižuje význam příjezdu Raněvské coby klíčové události v textu.// Tímž krokem Vávra zbavuje zřejmosti i symboliku všudypřítomných lampionů, která byla na jevišti tak krásně čitelná - v prvním dějství se věší, v druhém svítí, ve třetím jsou poničené a strhané. Dále se nemohu zbavit dojmu, že jevištní Srpnová neděle musela být podstatně více lehkonohá - někdy bývá uváděna jako "lyrická komedie". Vávrův film je lyrický velice důkladně, ale komiku v tradičním slova smyslu můžeme hledat maximálně ve žlučovitě zahořklých výstupech manželů Vachových (Záhorský-Šejbalová). Do jisté míry čechovovsky komediální je potom závěrečná scéna, v níž se Mixová, která velice dobře ví, že umí plavat, pokouší o demonstrativní sebevraždu skokem do rybníka - tato scéna je patrně také jedna z těch, které se do paměti diváka zapíší nejvíce, a právě v těchto scénách se Vávra drží původního textu nejpřesněji. Aby nedošlo k mýlce, herecké výkony jsou samozřejmě na vysoké úrovni. S tímhle obsazením to nemohlo být jinak - o hereckých kvalitách všech zúčastněných není třeba se rozepisovat. Hercům však ani za mák nepomáhá volba záběrů; Fabianová s Munzarem vedou lyrický noční dialog na břehu rybníka - střih, kamera snímá východ slunce nad rybníkem (přesně jak psala Fabianová - "na široké plátno, na barvu..."), dialog pokračuje jen ve zvukové stopě - střih zpět, Fabianová s Munzarem opět u ztemnělého rybníka. A tak by se dalo pokračovat dál. Smutným vrcholem v tomto směru je pak jeden z posledních záběrů: příjezd traktorů (!) působí jako příslovečný slon v lyrickém porcelánu Srpnové neděle. Ve výsledku tedy namísto krásného filmového přepisu legendární divadelní inscenace vznikl unavený snímek, v němž mezi záběry jihočeské krajiny tu a tam probleskují skvostné herecké výkony v čele s Vlastou Fabianovou. Dejme jí ještě jednou slovo: "Na zfilmované Srpnové neděli byly nejhezčí ty prázdniny na jihu Čech, kde jsme natáčeli. Až na ta hejna komárů."

Pro mě asi vrchol téhle série. Krásný příběh, řada zábavných i dojemných postaviček, skvělá hudba, velice přesvědčivá atmosféra. A Kočka ze Záběhlic je naprosto dokonalá píseň! "Ric pic bum, a smutek dejte k ledu..."