Pensieve

Я смотрю в темноту...temnotu skvěle dobarvuje Nautilus pompilius - aneb spravedlnost podle jednoho písaře ze štábu...

Zajímavé nakouknutí do zákulisí procesu tvorby a taky do kuchyně a talířů těch, které jakoby důvěrně známe. Nevím, kolik tam bylo retuše a nakolik mohla být nevnímána kamera, ale i tak zůstalo dost pro poodkrytí charakterů jednotlivých postav, tentokrát v roli sebe sama. Pro mě - příjemná rehabilitace P. Landovského a znovuokouzlení V. Pucholtem.

„Prostě si vyberete a cítíte, cokoli chcete. Co si vyberete vy?“

Právě dohrává LP Marsyas a ve mně zůstává lehce posmutnělá touha za nevratnými časy, kdy se skvělá hudba pojila s poetickými texty, v tomto případě z pera jedné autorky… "Spoušť v duši se s vírou střídá – nebe je lesklá slída – pohnutím – prasklá právě nad náměstím…" Respektuji a chápu její nechuť pustit nás více pod kůži – i to je vypovídající. Nepatetické, místy vtipné, laskavé.