bishi1

čirou náhodou jsem zde narazila na tento letitý film, ověnčený zdejšími erudovanými "intelechtuály" pěti hvězdami a vrátila se tak 25 let zpátky, kdy jsem ho viděla se svým budoucím mužem v kině .... Ne, že bych nechápala, co všemi těmi obrazy chtěl autor říci, ale je fakt, že něco tak nudně rozvleklého jsem patrně nikdy před tím a ani potom neviděla a asi jsem nebyla sama, manžel v půlce usnul a z těch cca 20 diváků, jich během projekce postupně více jak polovina odešla ... asi naše myšlení bylo na tento film až příliš primitivní :))

Je asi zbytečné nějak dál rozebírat tento krásný, úžasný film o neuvěřitelných náhodách, životě, emocích a divných věcech, když to už udělali mnozí přede mnou a lépe, proto se jen zmíním o skvělých výkonech hlavních představitelů, mezi nimiž dominuje Tom Cruise, o němž jsem si až dodnes myslela, že to je herec „jednoho výrazu“ a odjakživa jsem měla problémy se na něj vůbec dívat. Tady ze sebe vymáčkl asi to nejlepší, co v něm až dosud někde dole dřímalo a já jen uznale pokyvuji hlavou a tleskám, nikdy bych nevěřila, že něco podobného vůbec kdy napíšu … no … koneckonců … „divné věci se dějí pořád“… :)

Je to už nějaký pátek, co jsem shlédla všechny tři díly Parkovy trilogie, takže veškeré pocity a dojmy jsou již pěkně rozleželé a já mohu s klidným svědomím řict, že u mě bezkonkurenčně první díl vede. Od první nenápadné konverzačky hluchoněmého kluka s lékařem, kdy jsem s lehce znuděným výrazem a podepřenou bradou očekávala, co se bude dít, až po postupné zírání a lapání po dechu, s bradou pomalu klesající dolů, až po perfektní, absolutně nečekaný závěr, kdy mi padla úplně a já se přistihla, jak kroutím nevěřícně hlavou a v duchu nadšeně tleskám. Bylo to první setkání s Chan-Wook Parkem a teď už vím, že rozhodně ne poslední ...

cikánská rodina, kde matka má 2 zaměstnání !! a otec je za prací v Kanadě !! ... a k tomu ti hnusní rasističtí běloši .... jak se k těm "chudákům" můžeme vůbec tak strašně chovat, to nechápu? .. na 90 % jejich rychle se množící populace jenom dřeme, aby si pak chodili pro naše peníze na sociálku ... bílí jsou prostě ve své debilitě a humánnosti za každou cenu, nepoučitelní ..

Desetitisíce lidí na celém světě čekají zoufale na nutnou transplantaci, ne každý má to štěstí, že se dočká, někdy je smrt rychlejší … nelegální obchod s orgány, kdo má peníze, má větší šanci přežít … a co morálka, co svědomí ? Jak byste se rozhodli vy? Přijali byste orgán, který tak nutně potřebujete k záchraně vašeho dítěte s vědomím, že si jej kupujete i za cenu vraždy? .. těžké rozhodování … „Paule, už mají plíce!“ … „Diano, oni ho zabijou“ … „Neříkej mi to, já to nechci vědět, je mi úplně jedno, kde ty plíce sebrali, když je nedostane, pojede domů v rakvi …“ Zkoušela jsem se vžít do takové situace … a nezlobte se, odsuďte mne, ale matka ve mně vyhrála nad morálkou, lidskostí i svědomím ….

čtyři příběhy, čtyři pravdy, vyberte si ... a na samém konci úlevné oddechnutí, že to s námi lidmi není po morální stránce ještě tak zlé, kdo ví, jak by to Kurosawa viděl teď, o více než půl století dál, ... já měla ve tváři úšklebek pochybovačného Tomáše ...

.. jak dlouho se dá odpouštět těm, které nejvíc milujeme, když tě zase a znova sráží na kolena .. ?

asi nejsem intelektuálně dostatečně na výši, ale abych slintala nad takouvouhle kravinou, a hledala v ní "cosi", to tedy fakt ne ...

srovnávát Rec s Blair Witch je hodně velká nadsázka, tam jsem s bušícím srdcem, hrůzou vytuhlá s děsem v očích očekávala, co na mě vybafne za dalším stromem, ale Rec není nic než zombíkovský film s roztřesenou kamerou, co si na Blair Witch jen hraje ... a dvojka je něco dost podobného ... nic moc.

první díl trilogie se mi zdál lepší, nicméně Park je skutečně mistrem překvapení, odpověď na správné "proč" byla právě tak nečekaná, jako samotný závěr Sympathy for Mr Vengeance. Film o pomstě, ale ještě více snad o hledání odpovědi "proč vlastně" ...