Lish84

Skvělá předloha, skvělí herci a průměrné zpracování. Ač jde o adaptaci povídky a ne divadelní hry, bylo mi zejména při scénách s Rudolfem Hrušínským líto, že nesedím v hledišti a nesleduji jeho výstupy na jevišti. Tam by mnohem více vynikly - např. ten s židlí posazenou na nohu svědkovi.

Z volné trilogie tvůrčí spolupráce scénáristů Radka Johna a Ivo Pelanta a režiséra Karla Smyczka jsou dnes Jako zajíci nejméně známí - rozhodně však ne o nic horší. Vypráví o kamarádství dvou kluků s nádechem foglarovské romantiky, které je narozdíl od jiných filmů s motivem dětského přátelství přímo konfrontováno se světem dospělých. Těm tvůrci zcela přesně "nastavují zrcadlo". Nevyčítají, pouze poukazují. A nenechme se uchlácholit tím, že doba se po listopadu 89 změnila. Tedy přesněji řečeno: doba ano, ale lidské charaktery vůbec. Proto Jako zajíci bez problémů fungují i dnes. Navzdory prosluněné letní atmosféře je to celkově smutný film, přestože zdánlivě o téměř nic nejde.

Smutné, místy i tísnivé (hlavně díky ruční kameře) a přitom krásné a dojemné. Není to film, kterému lze propadnout od první minuty. Přiznávám, že zpočátku mě i lehce nudil. Do svého světa vtáhne lehce a nenásilně. Nehraje prvoplánově na city: jakkoli by měl divák nejvíc soucítit s postavou malého děvčátka v podání vynikající Žanety Fuchsové, tak zrovna ona lítost vůbec nevyvolává. To spíš postava Věry Galatíkové nebo Naďi Konvalinkové (malá Hanka ji odbývá, protože žárlí, že se vdává). Sympatie vzbudí postava primáře ve výborném podání Vlastimila Brodského, kterého Hanka něžně oslovuje "dědku"…

Když Nataša Gollová vstoupí na scénu, jeví se její postava jako karikatura z nějaké bláznivé komedie - něco na způsob americké tetičky z "Co je doma, to se počítá, pánové…". Naštěstí tento dojem netrvá dlouho, protože Gollová si postavu dámy, co ráda ovlivňuje dění a lidi kolem sebe, nádherně vychutnává. Třeba ve scéně, kdy se snaží na svou stranu získat dceru Jiřího Adamíry, je vyloženě kouzelná. Ostatně Adamíra jako "synovec" marně se snažící vymanit z vlivu "tety" také předvádí kvalitní herecký výkon, přestože jeho postava přirozeně není tak diváky vděčná. Škoda, že jinak příběh vyznívá celkem průměrně a končí až moc dobře a že identita vraha byla snadno předvídatelná.

V dnešní době, kdy v televizi v Kriminálce Las Vegas běžně sledujeme detailní záběry z pitvy a horory v kinech (za všechny jmenujme sérii Saw) nechutnostmi také nešetří, Kanibalové rozhodně nešokují. Když pomineme zabíjení zvířat, tak násilné scény jsou často až moc viditelně kašírované - třeba oblečení vycpané zvířecími vnitřnostmi těžko bude někdo považovat za skutečné lidské torzo. Nicméně některé scény rozhodně zapůsobí - zejména pomsta za cizoložství a znásilnění v blátě. Film ale hlavně potěší jako celek - má béčkový námět a diváckou pozornost si získává tím nejjednodušším způsobem (nahota, sex a násilí), ale přesto se mu celkem úspěšně daří tvářit jako kdovíjak vážný film s hlubokou autorskou výpovědí... Kanibalové sice nedosahují takové stylovosti jako Zombi 2 Lucia Fulciho (v jejich případě se béčko tváří jako umělecký film), ale pěkná hudba se jim upřít nedá :)

Příjemná chuťovka. Zápletka se sice nedá označit za vrchol originality a nápaditosti, ale rozhodně je docela fajn a poskytuje hercům spoustu možností se "vyřádit". Chybu nemá dvojice Medřická a Kopecký, o moc pozadu nezůstává ani Vlastimil Brodský s Karolínou Slunéčkovou. Ti mladší už sice nemají vtipné výstupy "v popisu práce", ale třeba Vladimír Dlouhý Daně Medřické ve společné scéně zdatně sekunduje.

Film se začíná odvíjet poměrně nezáživně, ale s přibývajícími minutami napětí pomalu, ale jistě houstne. Vrcholí pak scénou obklíčení v horské chalupě, která je bohužel příliš brzo utnuta a tím do značné míry pokažena. Samotný závěr pak vyznívá spíše do ztracena. Nicméně vše, co by měl správný dobrodružný film z války mít, tu v uspokojivé míře je.

Plejáda známých a výborných herců, malebné exteriéry a podařená výprava krásně navozující atmosféru starých dobrých časů na jihočeském venkově. Což k tomu, aby tento krátký film pobavil, překvapivě nestačí. Jednotlivé historky sice nejsou špatné, ale plynou docela nudně a nezaujmou.

Nečekal jsem, že z tohoto pro mě neznámého a televizemi opomíjeného filmu se vyklube takové povedené dílko. Vůbec v ničem si nezadá s tou trochou dnešních českých teenagerských komedií a to i díky tomu, že do filmu nepronikly žádné politické reálie (pionýři apod). I při srovnání se zahraničními komediemi (mám na mysli hlavně Holky to chtěj taky či Panenství na obtíž) vychází Hon na kočku vítězně, protože tvůrci se nesnaží být líbivě cool a naopak se při rozmluvách holek a kluků snaží o reálnost, aby se každý ve filmu aspoň trochu poznal a řekl si: To je přesný! Lásky jedné plavovlásky jsem neviděl, ale je znát, že režisér Milan Muchna se trochu snažil Formanův styl napodobit - drobná rolička Milady Ježkové se dá chápat jako polehčující přiznání. Nicméně inspiruje se jen částečně a snaží se být řekněme více komerční. V dospělých rolích tedy sází na osvědčené herce a zejména Bronislav Poloczek opravdu pobaví - kdyby se tehdy rozdávali Čeští lvi, bez váhání bych mu ho udělil. V hlavní roli se mi líbila sympatická Jaromíra Mílová.

Spíše estrádně pojatá televizní komedie, která je ke konci až moc bláznivá a ve které každou chvíli křepčí nějaké slečny. Nic, kvůli čemu bych se smíchy plácal do kolen, ale i tak mě rozesmálo hned několik vtipných momentů, hereckých výstupů a "hlášek". Hlavně Petr Nárožný jako soused neměl chybu.