Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Akčný
  • Sci-Fi
  • Krimi

Recenzie (235)

plagát

Čistá řeka (1978) 

Další z řady Steigerwaldových normalizačních dramat s lokálně satirickými prvky. Za pozornost snad stojí jen špatná čeština toho šampóna v hlavní roli a především nahá Wetlinská a škoda že oblečená Švandová.

plagát

(1998) 

Trochu povrchní matematika. Tvůrci zašli trochu daleko v démonizaci matematiky. Moná se jí měli chvíli zabývat, než o ní začnou poučovat. Taky moudré "objevování" Archimeda filmu moc neprospělo. Na druhou stranu když se člověk trochu snažil uvěřit tomu matematickému mišmaši, pointu to celkem mělo. Kdyby někdo trochu doladil scénář a nesázel na to, že divák má jen první stupeň základky, dal bych 4*. Takhle 3,14.

plagát

Ženy na pokraji nervového zrútenia (1988) 

Almodovar si na sebe upletl bič. Nevím, čím by mohl ještě uspokojit jeho fanouška, když má tolik skvělých filmů. Je jasné, že s přibývajícími zářezy na pažbě ovladače DVD bude nadšení menší a menší. Ani do nejkrásnější ženy světa nebudete zamilovaní 10 let stejně. No možná je tohle Pedrova chyba. Měl by natočit film vskutku jiný, nový a "originální". Já vím, originalita je jeho druhé jméno. No tak třeba sci-fi, horor, porno, ne porno ne, říkal jsem jiný. Musím ale uznat, že je novodobým králem evropského filmu a jeho jediná skutečná hvězda. Takže dost o PA. Teď film. Šlo to. Za tři.

plagát

Scény z manželského života (1973) 

Onu nesnesitelnou délku jsem vyřešil tím, že jsem si z toho udělal seriál. Název filmu je naprosto přesný, když jednotlivé scény (díly) s minimem herců(většinou dvěma) jsou poměrně staticky snímanými "scénami" z manželkého života. Režisér, pravděpodobně záměrně s minimem filmařských prostředků, zachytil nevšední vyústění běžného manželského života. Celkem přesně popsal vývoj postav, které se přizpůsobovaly novým podmínkám a film ukončil (bezmála) happyendem. U některých scén, kterými se dovídáme prakticky všechny informace, mi šel vyloženě šel mráz po zádech (jejich hádka a hádka jejich přátel), jiné jsem trochu přetrpěl se skřípějícími zuby (když on oznámil svůj odchod). Celkově však moje první setkání s Bergmanem dopadlo velice dobře a tak na sebe jeho další dílka asi nenechají dlouho čekat. 4,5*. P.S. Asi by bylo pro každého zajímavé podívat se na film před a potom po vlastní svatbě.

plagát

Satyrikon (1969) 

Ne ne ne. Těch barev a vjemů je tady na mne příliš. Marně jsem hledal nějaký smysl, kontinuitu nebo aspoň směr, kterého bych se chytil. Jednotlivé samolibé scény v příliš živém stylu mě prostě neoslovily, nezalezly mi pod kůži (což je asi dobře) a Fellini tak pro mne zůstává i nadále dinosaurem, kterého smetl čas.

plagát

Zákon túžby (1987) 

Kde Cameron potřebuje třetí rozměr a zaměstná půl Nového Zélandu na filmový trik, Almodovarovi stačí napsat skvělý a chytrý scénář s mnoha obrazy, barevnějšími než ty Cameronovy, kde si Cameron pomáhá trapnou a lacinou agitací a moralizováním všech, kdo nestačili zabořit provinilý zrak hluboko do linolea, tam se Almodovar jenom směje a zvedá obočí. To ani nemluvím o hudbě. Je fascinující, jak sofistikovaně a přitom civilně umí Pedro bavit. Jak překonává překážky, které si sám staví a vykouzlí z předem ztraceného příběhu, kde nenajdete ženu (ale zato plno buzíků v čele s Banderasem), nervydrásající, přestože dosti oplzlé kriminální drama. Jeho filmy netvoří žádná poselství ani si nekladou ambice někoho měnit nebo napravovat nebo nedejbože kritizovat. Almodovar je zkrátka plný nápadů a režijního umu, kterého skvěle využívá pro rozvinutí a potvrzení skvěle napsaných příběhů, které, ač to tak nevypadá, jsou ze všední reality. Člověku pak už nezbývá nic jiného než přemýšlet, co je ten Pedro zač a jaké Běsy(nechápu na konci "i") skrývá jeho tak kreativní osobnost. Přemýšlel jsem nad tím, jestli by tato story šla odvyprávět v jiném než homosexuálním prostředí a odpovídám si, že nevím (jak oslnivé...). Nikdy jsem nic ohyzdnějšího neviděl a některé scény s Antoniem heterosexuála vyloženě šokují. Z filmu však vyzařuje tolik života, tolik existencionálních odkazů, že člověk i tomuto podlehne a ke konci filmu, opět s kyslíkovým dluhem, nezbyde než Španělovi složit další poklonu. Přestože heterosexuál, 5*.

plagát

Úspech môjho tajomstva (1995) 

Jak se liší Pedrovy starší filmy od novějších. Syrové příběhy neuvěřitelných lidských typů jeho předchozích děl časem (zřejmě i věkem režiséra) uzrály a v tomto filmu tak vidíme učesané drama ale s mnoha vtipnými momenty. To graduje zhruba v polovině, kdy Španěl exceluje a ukazuje v čem je jeho síla. Jako drahokamy na náhrdelník věší jednu úžasnou scénu za druhou, tu rozbitý rám fotografie, tu úžasné pěvecké číslo náhodně v televizi, kdy je divák přikován k obrazovce a přesně ví, co se odehrává s hlavní hrdinkou. Almodovar její emoce nijak nevysvětluje a chytře tak nechává, nutno dodat, že i lacinějšími prostředky (jako krásná hudba) divákovi prostor do vtělení se do jejího nitra. Potom však nastává mírný zlom a ukazuje se, že snímek tak trochu vyčerpal téma, jiné neposkytl a dobelhal se do konce, který už jen setřel všechny slzy ze začátku tak skvěle rozehraného příběhu. Za první polovinu filmu jasných 5 ale celkově 4.

plagát

Temný rytier (2008) 

Pro mne jednoznačné zklamání. Bylo jasné, že další Netopýři nemůžou jít ve stopách Tima Burtona, ale tady už Batman vyloženě zavání realitou a ztrácí kontakt s komiksem. Nehledě k tomu, že jsem se u tohoto filmu regulérně nudil. Hlavní důvod mého slabého hodnocení je právě nestylovost a přeměna v prachobyčejný thriller s podivně oblečeným svalovcem. Tomu odpovídal i scénář, který měl spoustu mezer právě pro svou působnost mimo původní Gotham. 2. projekce 12.1.2010. Tak zase nic. Přestože se událo několik věcí mezi 1. a 2. zkouknutím - jako například, že mi přestal vadit Bale a získal jsem trochu úcty k Nolanovi, pořád tento díl prohrává s mým oblíbeným 20 let starým originálem o několik délek. Ledger na Nicholsona prostě nemá. Je tedy pravda, že jeho postava je jinak koncipovaná. Už však nemá tu grácii a švih(a kupodivu ani vtip), už je to jenom zabiják beze stylu (nepočítám pálení peněz). "BatGirl", co si budeme nalhávat, Basingerová ani Pfeiferová (ani Kidmanová) to není (je to spíš Holmesová). Zkrátka a dobře, tento film je zbůhvíjakých důvodů přeceňovaná tuctovka, ke všemu natažená do nepříčetna. Naopak trochu jsem přišel na chuť Batmonově vybavení, i když i jeho úroveň vypovídá něco o dokonalosti předchůdce. Hodnocení neměním a další promítání nechystám. Nolan jede zřejmě po jiné koleji než já, což jistě nevadí nikomu z nás dvou :-).

plagát

Rodinné trampoty oficiála Tříšky (1949) 

Komunistická prasárna z padesátých let. Tato je však vtipná, milá a slunná. Rodina oficiála Tříšky je mi (předtím, než všichni vstoupili do KSČ) velmi sympatická, když například despotický (avšak ve skutečnosti velmi roztomilý) otec nutí ke zpěvu všechny své potomky u společných večeří jednou týdně, kde pravidelně všechny mentoruje. Werichovi jsem dal za pekaře 1*, tady mi to příjde o hvězdu míň útočné. Takže 2.

plagát

Podezření (1972) 

Na to, jaké osobnosti se tady sešly, kolik charisma bylo vyčerpáno, tento snímek neprokázal přesvědčivé kvality. Toto "psychologické kriminální drama", jak sám sebe tituluje, nedosahuje ani jednoho jmenovaného přízviska, když každé z nich je potlačováno ve prospěch druhého. Tak nejsme svědky ani psychologických rozborů obětí ani dedukčních her k odhalení vraha. Tento film, to je povinný komunistický odkaz s moudrými a jasnovidnými detektivy, zbytečná role "národního umělce" Šmerala, šokující rozuzlení s morálním otazníkem a promarněná šance jak využít české herecké nebe. Celkově, především díky hercům, 3*.