janka007

Tři pracující třicátníci se sejdou v hospodě a fňukají. Sice je to "jen" 70 minut fňukání, ale člověk má pocit, že jsou to hodiny a hodiny zmaru. Nakonec za ty, kdo může za to, že si nemohou dovolit vlastní bydlení, označí rodiče, kteří jim lhali, že s vysokoškolským titulem je život lehčí, a Airbnb.cz. Bože, jak je tohle ubohé! Kolem mě stovky lidí zoufale řeší bytovou situaci, je to téma, které se vyhne jen těm skutečně velmi šťastným. Pronájmy, půjčky, hypotéky na celý život. Ani se mi nechce věřit, že ta Barbora Chalupová, která stojí za dokumentárním filmem V síti, je ten samý člověk, co vyprodukovat tenhle naprostý shit. Ano, reality řešíme všichni a mnozí marně, ale ti, kteří o nich natočí dokument, se spokojí s tím, že je to nespravedlivé. To je zoufalství. Kéž by alespoň nějak zmapovali situaci nebo se zeptali lidí, co s neřešitelnou situací dělají... Zmar, zmar, zmar. Naprosto nerozumím tomu, že je film distribuovaný pod značkou Český žurnál, která má zaručit nějakou kvalitu. Tenhle dokument může jít rovnou do skartovačky, je to cvičení nedospělých středoškoláků na téma já a zlý svět.

Základ všeho je scénář. A scénář tohoto filmu je prostě banální. Žádná hlubší charakteristika, nic není vysvětleno, vygradováno - herci více méně zdobí - někteří sice dobře (ne Geislerová - to prostě jen pózuje a trpí), ale je to málo na celovečerní film.

No... Je to historie zlatého věku muzikálů v USA, a pak několika fakt divných francouzských muzikálů. Film má obrovské mezery, pojmenovat ho historie muzikálů je přestřelené, nějaká zajímavá fakta ale obsahuje.

Naprosto podprůměrný dokument o zajímavé ženě. Příšerné vstupy rádoby silných žen, které tančí mezi keři, svlékají se jakože pociťují vnitřní bolest nebo deklamují rádoby myšlenky do kamery. Divák pociťuje stud, jakože fakt. Totální dokumentární klišé, které by se nemělo dostat na plátna kin a tím méně do zahraniční distribuce. Ti, co o Fridě Kahlo něco ví, budou zklamaní, protože jde pouze o špatně odvyprávěný životopis s mnoha chybami, ve kterém další zajímavé ženy pracující v muzeích (kéž by mluvily jen ony) říkají, že otevření osobní koupelny Fridy Kahlo ukázalo umělkyni v novém světle - v jakém, to se ale nedozvíte. Na Youtube najdete lepší věci a zadarmo.

Druhý režijní počin Jakuba Šmída, co jsem viděla. A tedy zase nuda. A to má za sebou skvělou Petru Soukupovou. Film nefunguje, postavám nerozumíte, je to artové jakože rodinné drama, ale vlastně se jen ptáte, proč se to celé točilo. Za mě kniha skvělé, film nemusel být.

Chce to odvahu natočit komedii s jedním vtipem, který je v posledních asi 8 minutách (proto ta jedna hvězdička, jinak je to odpad). Těch posledních 8 minut se dá označit za nějaký film, do té doby je to prostě gejzír nudy oblečený do pěkných kostýmů. Uf... Tudy ne.

S respektem k ostatním píšu jen to, že jsem dlouhé 4 hodiny přemýšlela, proč se dívám na nezáživný život zlé paní, která všem kolem sebe kazí den za dnem, aby potom, co jí to v dospělosti řekne její syn, byla naštvaná. Herci super asi, ale příběh/napětí/přesah nic. Charaktery vlastně ploché, nevysvětlené, za mě okázalá nuda.

Trapná komedie bez humoru o úplné krávě, která se obléká jako provinční kolotočářka a jedná jako dětinská nezodpovědná kreténka, co má prý svůj názor, ale vlastně ho nemá, jen mele hovna. Jen je nevzdělaná, hloupá, nezkušená a ještě ji máme držet palce, protože je jiná. Není. A fakt je škoda, že tenhle film má být o módě a přitom je o nevkusu.

Potenciál dobrý, ale jednotlivé epizody se utápí v ukecanosti. Chtělo by to dramaturga.

První série byla super. Ale jakmile se to přesunulo z Havířova do Prahy, byla to nuda. Vtipy šly dolů, už se jenom hodně křičí.