Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Horor
  • Animovaný
  • Akčný
  • Komédia
  • Dráma

Recenzie (487)

plagát

Malá morská víla (1992) (seriál) 

V poslední době mívám tendence vracet se do dětství - a po Rychlé rotě, Kačeřích příbězích a 101 dalmatinech přišla řada i na mou, kdysi tolik milovanou Ariel... A zatímco v prvních dvou případech jsem se (k mému velkému překvapení) poměrně nudil, ve zbylých dvou to bylo naopak! V prvé řadě vyzdvihuji precizní animaci a zpracování podmořského světa - na televizní seriál je zde vcelku velké množství rozpohybovaných postaviček, řada lokací a spousta drobných detailů (ehm, bublinky :), díky čemuž působí království Atlanticy neskutečně energickým dojmem. Dále chválím práci s barvami a celkový "look," jenž využívá spíše tlumené, lehce potemnělé prostředí, díky čemuž je vizuál věrnou kopií originálu z roku 1989 (narozdíl od barvami hýřícího sequelu "Návrat do moře"). Pak jsou tu samozřejmě skvělé postavy - narozdíl od takové Sněhurky, Popelky nebo Růženky totiž Ariel již ve svém prvém filmu předvedla, že rozhodně není nezajimavým a plochým charakterem a díky její touze po poznání je vskutku báječnou hybatelkou příběhu - a nejinak je tomu i v tomto seriálu... dále zde máme skvělými hláškami oplývajícího Sebastiana, roztomilého Floundera a spoustu vedlejších, víceméně epizodních postaviček, z nichž mne nejvíce zaujaly "rebelka" Perla či němá Gabriela (je mi 21 a epizoda "Hvězdice splněných přání" mě přinutila uronit několik slz, což se mi prakticky nestává!!!)... a pakliže připlují na scénu Uršula nebo zlý Manta (mockrát to nebylo), to je teprv o zábavu postaráno :) Náměty jednotlivých dílů též hodnotím kladně, stejně jako hudbu a texty písní. Dabing je rovněž perfektní - jak z Novy, tak z Primy (jelikož však ten "novácký" nikde není, chvíli mi trvalo než jsem překousl některé nuance - např. refrén jedné z písní zněl "V souznění," avšak Prima jej nahradila slovem "Náramný"). Hravé, milé, zábavné, výtky mne snad ani nenapadají - zpočátku mi sice přišlo poněkud nelogické, proč by sakra filmová Ariel dávala Uršule svůj hlas, když v tomto prequelovém seriálu měla to potěšení přesvědčit se, co je tahle chobotnice vlastně za mrchu, avšak díky Uršulině minimální účasti a Arielině dobrosrdečné, naivní a idealistické povaze jsem ochoten tuto "nesrovnalost" překousnout :)

plagát

Whitney Houston - My Love Is Your Love (1998) (hudobný videoklip) 

V dětství jsem tuto píseň nikterak zvlášť nemusel a teprve nyní jsem schopen docenit její kvality - na poslech je nesmírně příjemná, má skvělou hudbu a božský zpěv. Album "My Love Is Your Love" je pak v mých očích tím nejlepším, co kdy Whitney vydala... Whitney byla skvělou zpěvačkou... a paradoxně lepší herečkou než tanečnicí, schválně se zaměřte na její pohyby :)

plagát

Pokémon (1997) (seriál) 

Vytkl bych přílišnou šablonovitost jednotlivých epizod, stejně jako množství otravných pazvuků, avšak vyzdvihuji poselství seriálu, jež diváky učí úctě k přírodě a správnému chování ke zvířatům - obvykle se animované seriály zaobírají tématy jako přátelství, rodina a... no dál už asi ničím :D Hodnotit nebudu, neviděl jsem dost dílů a v dětství mne Pokémoni minuli velkým obloukem, tudíž citové pouto k nim není tak velké jako u ostatních - objektivně bych to však viděl na lepší tři, popřípadě slabší čtyři hvězdy. Tak a prchám ze scény.

plagát

W.I.T.C.H. (2004) (seriál) 

V dobách existence "Jetixu" byly "Witch" mým nejoblíbenějším seriálem této stanice (ačkoliv Špionky a Co je Andy? byli v těsném závěsu), a byť je mé hodnocení silně ovlivněné nostalgií, řadu pozitiv shledávám i po letech - v prvé řadě oceňuji vývoj příběhu a charakterů postav (jednotlivé díly na sebe navazuji a tvoří funkční celek, narozdíl od drtivé většiny ostatních animáků), dále mne zaujalo ono vyobrazení fantasy světa, v němž se děj odehrává - Meridian: drsný to svět plný špíny, bahna a monster :) Dále vyzdvihuji množství akčních sekvencí a epických bitev, jež lze s trochou nadsázky přirovnat k "Pánovi prstenů." Překvapivě to pak není nikterak zvlášť infantilní a i přes velké množství komediálních scén neztrácí seriál svou vážnou tvář a působí velmi konzistentním dojmem. Dalším pozitivem je animace, jež spojuje prvky klasické Disneyovské kresby stylem anime (podobně jako Atlantis: The Lost Empire) - a kouká se na to sakra dobře... Zdejší hodnocení je zcela neadekvátní - ano, seriál je kombinací mnoha žánrů a najdeme zde jak prvky dramatu, tak komedie či temného fantasy, avšak na tom je snad dnes založena většina filmů na motivy komiksu, ne?

plagát

King Kong (2005) 

Byť lze drtivou většinu remaků označit nálepkou „zbytečné," tak zrovna Jacksonova "Konga" se to vůbec netýká - oproti originálu z roku 1933 totiž nabízí propracovanější charaktery jak hlavních, tak i vedlejších hrdinů a rovněž se pyšní i lepším scénářem. Příběh je navíc napínavý a má spád, což je vzhledem k dlouhé stopáži více než potěšující. Rovněž mne zaujalo, jakým způsobem vzdává Jackson hold původnímu filmu - je vidět, že je opravdovým fanouškem, jelikož to, jakým způsobem pracuje s odkazy na Cooperovo mistrovské dílo je až neskutečné a při sledování jsem se tetelil blahem. Herecké výkony jsou rovněž na vysoké úrovni, stejně jako hudba, jež filmu dodává na dramatičnosti a atmosféře. A samozřejmě vizuální efekty, na kterých se zub času sice podepsal, avšak ne nikterak zvlášť zásadním způsobem a řada scén tak vypadá perfektně i po letech. Skvělý počin a jasný důkaz toho, že podobné "monster movies" potřebují krom digitálních příšerek i skutečné, lidské hrdiny, se kterými strávíme nějaký ten čas a vytvoříme si k nim i nějaké to citové pouto... Bohužel dnešní filmy (Pacific Rim, "Monsterverse") volí spíše opačnou taktiku. Nějaké ty výtky by se nejspíš našly, avšak momentálně mě žádná nenapadá :)

plagát

Vládkyňa zla (2014) 

V porovnání s animovanou verzí oceňuji předvším inovaci příběhu a onu snahu o prokreslení charakteru hlavní "záporačky." Rovněž chválím i technické zpracování v podobě práce s kamerou, nádherných digitálních efektů a krásných kostýmů, jakožto i herecký výkon Angeliny Jolie, avšak tím veškerá pozitiva končí. Příběh tohoto snímku je nejen přeplácaný, ale rovněž i dosti neucelený a spojující různá pohádková klišé s infantilními scénami, jen aby posléze přidal trochu trochu té (nefunkční) romantiky, rádoby dramatu (abychom věděli, proč je vlastně "Zloba" taková, jaká je) či epických (a dosti sterilních) bitev ve stylu "Pána prstenů" či "Sněhurky a lovce" - výsledek však (stejně jako "Narnie") působí značně nekonzistentním dojmem a imponovat může jedině tak žákům prvního stupně, jelikož pro mladší cílovku je děj dle mého názoru až příliš složitý, zatímco těm starším bude připadat dětinský.

plagát

Hľadá sa Dory (2016) 

Tak jsem se po letech rozhodl pro opáčko prvého "Finding" - nejen že jsem se rozplýval nad precizním vyobrazením podmořského světa, ale rovněž byl i potěšen kvalitou scénáře, interakcí mezi postavami a pochopitelně i samotným příběhem, jenž v očích staršího diváka působí takřka až dojmem strhujícího "thrilleru" o únosu syna :) Od pokračování jsem si proto hodně sliboval, avšak výsledek mne nikterak zvlášť neuchvátil. Snímek dle mého sází na přespříliš přehnanou roztomilost a přílišné zaměření na mladšího diváka - příběh pak působí dosti fádním dojmem, vtipně pojaté scény pak poněkud trapně. Tím největším zklamáním je však samotná "Dory," která nejen že má oproti prvnímu dílu minimum vtipných hlášek, ale rovněž (k mému velikému překvapení i zklamání) ani není dostatečným tahounem přběhu a jasně tak dokazuje, že první díl fungoval jen díky její interakcí s Marlinem a rozdílnosti jejich charakterů... Animace na velmi vysoké úrovni, ale vzhledem k negativům a celkovému zhnusení to celkový dojem asi nezlepší.

plagát

Lilo & Stitch (2002) 

Byť je příběh tohoto snímku poněkud přeplácaný, tak výsledek je díky precizní režii a úžasným nápadům až překvapivě konzistentní. Vyzdvijuji především propracované charaktery - nikdo není černobílý a každý má své klady i zápory (jakožto i několik charakterových vlastností), což hrdiny posouvá na hranici uvěřitelnosti a sledovat onu interakci mezi nimi je pak nesmírně zajímavé.Rovněž i děj míchající dohromady mnoho různých témat i žánrů funguje na jedničku - mladší diváci zajisté ocení roztomilého Stitche, ti starší pak dospělejší příběh a jeho otázky týkající se experimentování a s tím související etikou... Samotná animace je pak pastvou pro oči - scény z vesmíru jsou zcela zřetelně "digitální" (podobně jako v "Atlantis: The Lost Empire"), oproti tomu postavy a mimozemšťané pak „klasicky," Disneyovsky kreslení a jednotlivá pozádí (scenérie krajiny, interiéry) pak mají mírný nádech olejomalby... Výhrady mne snad ani nenapadají, bylo to milé, zábavné, vtipné a napínavé (i navzdory tomu, že animák postrádá regulérního záporáka!!!). PS. Na pointu, proč jsou komáři ohrožený druh, se až do konce počkat vyplatilo :)

plagát

Nevesta na zabitie (2019) 

Vyjma totálně debilního (ale velice překvapivého) konce absoulutní spokojenost. Snímku dominují herecké výkony v čele se Samarou Weaving, avšak ani příběh není k zahození a spolu se střídmou stopáží tak tvoří celek, jehož vypravěčské tempo je vskutku vražedné a napínavé. Rovněž chválím i vyvážený poměr mezi násilnými a "vtipně" pojatými scénami... Jen ten konec filmu ubírá...

plagát

To Kapitola 2 (2019) 

Prvá část mne nebavila zejména díky "omladině" a nevýrazné hororové atmosféře. Od druhého partu jsem si i přesto hodně sliboval a to v naději, že s příchodem "starších" herců přitvrdí i filmaři... V prvé řadě chválím skvělé herecké výkony, chemii a sehranost mezi herci. Dále příběh, jenž je hutný, napínavý a navíc proložen řadou skvělých a zapamatovatelných scén (gayové v úvodu a první úmrtí, holčička se znaménkem, chlapec v lunaparku či paní Kerschová). Rovněž z části oceňuji i režiséra Muschiettiho, kterýžto i při stopáži 165 minut přišel s naprosto strhujícím a emotivním filmem, který nudil jen opravdu minimálně... Celkový kladný dojem a všechny pozitivní aspekty však totálně pohřbívá odpudivé CGI, díky němuž působí řada scén až komickým dojmem (ehm, čínská restaurace). V aspektech zpracování syrové hororové atmosféry vyzdvihuji televizní "It" z roku 1990, při jehož sledování mi dokonce nevadily ani komicky působící praktické efekty, jelikož ty alespoň vlivem stáří působí dojmem grotestkní noční můry. Oproti tomu Muschiettiho verze má lepší příběh a herecké výkony. Slabší čtyři.