dewil21

Nepříliš úspěšný muž s krizí středního věku, žena snažící se působit dojmem "mám vše pevně v rukou", středoškolská kráska s umělým sebevědomím a její divná kamarádka zamilovaná do stejně divného fešáka odvedle, který má despotického xeno/homofobního otce. Mohl by to být dost dobře béčkový film, ale pod Mendesovou taktovkou vznikl kult, který vtáhne diváka do nitra postav a naprosto lehce a nenásilně odhaluje jejich (nebo snad naše?) slabiny a sny. Poetická scéna s pytlíkem ve větru, dráždivá scéna s okvětními plátky růží, záběry voayera, to vše podbarvené skvělou Newmanovou hudbou dohromady s bravurním výkonem protagonistů = Oscar za nejlepší film 1999. Tenhle film ve vás zůstane. “Co to děláš? Ty jsi onanoval? – Ale ne. – Ale ano. – No jo, tak mě zastřel, honil jsem si ho. Přesně tak, škrtil jsem užovku, anča dlaňovka, chápeš? Leštil jsem potrubí. – Och, to je odporný. – Promiň, ale některý z nás maj pořád ještě ve svejch žilách krev. – Já taky. – Vážně, jedinej kdo s tím něco dělá jsem já. – Lestere, já takhle odmítám žít. Tohle není manželství. – Tohle není manželství už léta. A dokud jsem byl zticha, byla jsi spokojená. Ale víš co, jsem jinej! A moje nový já si ho vyhoní, kdy bude chtít, protože ty mi v tomhle směru očividně nepomůžeš!”

Zpracování mě sice nikterak nenadchlo, ale slušná hudba, koukatelný Timothy Olyphant a ucházející atmosféra ve které jedno klišé přebíjí druhé, celkově kvalitu nevíce vystihuje hláška "Proč nejedeme? Protože se nám netočí kola!" Úsvit mrtvých stále bez konkurence