Oxik49

Seriál, který má asi jako jediný právo být zařazen také do žánrů "horor" a "podle skutečných událostí." Za poslední dva roky se jedná o můj pravděpodobně nejsilnější filmový zážitek. Jediná věc, které se obávám, je to, že požene vodu na mlýn různým ekoteroristům a odpůrcům jaderné energetiky, a přitom by měl fungovat naopak. Jako poučení - chybami se přeci člověk učí nejlíp.

Ruská kinematografie nám opět ukazuje, že umí, a taky to, že cokoliv na východ od Uralu je dobytek. Bezvadná a vyvážená kombinace historie a fantasy, která člověka neznalého lecčemu přiučí a člověku znalému pomůže představit si, co se v tom 13. století na Rusi odehrávalo...

Začátek fajn. Jako obvykle jsem vítal přírůstek ve formě červeného TIE interceptoru a jeho pilota. Nicméně ze zbytku se vyklubala opět stejná sluníčkářská povstalecká rádoby vtipná propaganda jako ze série Povstalci (a ostatně i ze sequelů). S ohledem na název a zaměření seriálu pochybuji, že mě následující epizody přinutí změnit názor.

Jako zarytý fanoušek Impéria chválím nové druhy vojáků a drobounký náhled do fungování imperiální armády. Humor ve filmu není tak trapný a umělý jako v epizodě osm. Film sice postrádá cosi z původní trilogie a prequelů (což byl ale i případ výborného Rogue One), nicméně mu to neubírá na sledovatelnosti. Příběh je, co se týče spádu, hezky vyrovnaný, s parádním překvapením na konci. Nadprůměr.

Animák, ale bez infantilnosti. Ne že by byl příběh něčím neobvyklý, ale to, jakým způsobem je podaný, a to navíc v příjemném animovaném kabátu, zajišťuje filmu nárok na tak vysoká hodnocení, jaká má. Konec asi málokoho nechá chladným. Za mě super.

"Lidi nepřivádí do kostela boží láska, nýbrž strach z pekelného chřtánu." Nebýt místy nesmyslně chaotického střihu a ošizených bitev, které, jak víme z filmu Dákové, Rumuni uměli natočit, dal bych filmu plný počet. Co mu však nelze upřít, je poměrně zdařilý popis Naražečovy povahy i politiky a já si tak říkám, že básnička jednoho rumunského básníka, který volal po Vladově návratu má s ohledem na dnešní poměry své opodstatnění.

Vulgární dekadentní fekálie plná trapných pokusů o humor. Víc slov netřeba...

STAR WARS: THE LAST INTERRACIAL THREESOME Po dvou letech se dočkáváme filmu, který v sobě kombinuje asi to nejlepší z VII a Rogue One (A surprise, to be sure, but a welcome one.) Po tom, co jsem měl možnost prolistovat pár stránek komentářů a recenzí zarytých 'SW fans&nerds', jsem se bál nejhoršího, ale zároveň jsem byl rád, že jsem byl vyveden z omylu. Vizuální stránka super, choreografie soubojů super, humor někdy super, někdy příšerně trapný a umělý. Je pravdou, že přílišná překombinovanost některých "zvratů" trochu ubírá na požitku, a já zas odcházel z kina sžírán tím, že Finn neumřel, když měl, ale celkový dojem to zadupat nedokáže. Ačkoliv vnímám značnou podobnost s tím, co bylo v rámci Hvězdných válek již natočeno, nemohu neocenit přínos, kterým tento film pro nejlepší filmovou ságu všech dob je.

Sázka na prostředí a příběh, které většinou fungují (+); sázka na šimpanze, co vždy pobaví (+); prvky grotesky (+); vynikající vtip recepčního-vdovce (+); žádné nechuťárny (+); délka, která neunaví (+); sázka na klišé, která ne vždy fungují (-), nevyužitý potenciál prvotřídních bandasek Dolly Dollar (-); vtip často chybí (-). To máme obstojné 3 hvězdičky.

Prci, prci, prcičky: Hebrejská edice. Z americkou atmosféru dýchajícího počinu se dozvídáme, že bejt prvotřídní bitches zvládaly dokonce i Ž(ž)idovky ve zlatejch sedmdesátkách, a s doprovodem dobovejch hitů sledujeme příběh mladýho Romeo-wannabe, jehož společenská a milostná pozice osciluje někde mezi přehlíženým "forever alone", kdy si ho vysněná roštěnka prostě nevšímá, a stejně špatně stravitelným friendzoned kámošem, přičemž si jeho krásku ještě stihne nasadit jeho parádně svinskej BFF a do té doby poctivé školačce nasmrká do čítanky. Náhlý zvrat ke konci filmu, který asi vhání do oka slzu leckteré emočně labilní puberťačce (která se po filmu stejně začne chovat jak ta mrcha Niki) či milovnici telenovel, si člověk ani pořádně neužije, protože vzápětí přijde těžká facka a smutný prozření. Nás věčně samotný outsidery s milostným deficitem aspoň utěšuje fakt, že náš stav není prokletím jen naší generace, ale zřejmě civilizačním axiomem, jenž bude nás hodný kluky, co bychom se pro ženskou rozkrájeli, asi provázet napříč dekádami a staletími. Solidní 4 a čtvrt davidovy hvězdy...