Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Dokumentárny
  • Krátkometrážny
  • Akčný

Recenzie (206)

plagát

Kozí príbeh - Povesti starej Prahy (2008) odpad!

Mé hodnocení se nezakládá na pravdě, ale polopravdě. Film jsem totiž viděl ve "žlutém autobuse" bez zvuku --- a stačilo to, a i tak jsem to těžce rozdejchával....

plagát

Kdo je kdo? (2014) (relácia) odpad!

Ono by to nebylo zas tak zlé, ovšem pouze za předpokladu, že by nebylo na účinkujících tolik vidět, že vše je dopředu připravené, že znají z hlavy scénář i odpovědi a celé je to vlastně jen takový fixl, co oblbne jen slaboduchého jedince, který opravdu ty přetvářky a lacinou zábavu potřebuje.

plagát

Jiný druh lásky (1988) (hudobný videoklip) 

Bez hudby Zdeňka Lišky to samozřejmě není ono, ale i v rámci britské hudební pop-produkce konce let 80. není Another Kind of Love Hugh Cornwella nikterak tak stupidní a diletantský počin, aby slova všech "hejtrů" z ostatních zdejších komentářů dostála svému samoúčelnému a pitomě 80's-fuck-off stupni opovržení. Buď jak buď, ta písnička šlape, šlape rytmem i dynamikou a je skvělé vidět, jak Švankmajer svými animačními kreacemi a střihem tu dynamičnost hudební doplňuje svou dynamičností vizuální a střihovou. Skvělá věc, skvěle dotažená. Pan umělec ve službách komerce zastál svého zaslouženého docenění a nemusí se vůbec za nic stydět (proto i nadále zůstává největší stupiditou co kdy Mistr udělal, podle mého názoru, Leonardův deník).

plagát

Anglický pacient (1996) 

Když jsem to teď viděl podruhé, po několika letech, a jsem od té doby o něco starší - myslím, že jsem ten film viděl úplně jinak. A úplně jinak jsem ho i procítil, a to tak, že už to víc snad ani nešlo. Emotivně se Anglický pacient zdá být jistě na hraně snesitelnosti, ale na rozdíl od jiných zdejších "komentátorů" si myslím, že ta stránka emoční, subjektivní, je řízena inteligencí, věrohodností, prožitostí a především jasnou pokorou, pokorou před příběhem. Je to krásný film a teď ho z té hlavy už prostě ven nedostanu...

plagát

Láska shora (2002) 

Nejnedoceněnější film všech dob a celého světa a celého vesmíru!!!

plagát

Kancl (2014) (seriál) odpad!

Odpad nedávám proto, že by to bylo až tak zlé, ale proto, že Milan Šteindler klesl u mě na úplné dno. Svou inteligenci a vtip již zcela ztratil a je mi naprosto jasné, že původní formát a genialitu v něm ztelesnujícího Ricky Gervaise určitě pochopil a chtěl napodobit, ale na takové režírování buď nestačí, nebo byl casting odfláknutý na tom úplně nejbrutálnějším kalibru pokleslosti. Herecké výkony, které původní The Office vynesly až do seriálového nebe a povznesení na vyšší formu bytí, jsou v českém Kanclu přinejmenším diletantské.

plagát

Sherlock (2010) (seriál) 

Zase takový zázrak to není. On totiž Sherlock od BBC, předělán do nového moderního hávu, s neuvěřitelným tempem a velmi zdařilým aktualizačním pojetím na mnoha místach pokulhává. Pozornější divák si musí všimnout, že spousta sekvencí postrádá své střihové sylogismy (byť Sherlock sám logicky postupuje zcela jasně a zřetelně, nicméně pouze on sám, a to pouze během svých vlastních replik), tudíž o nějaké detektivce nemůže býti řeč. Jde jen o nepřirozeně urychlené sledy scén, které jsou ve výsledku pospojovány pouze kvůli efektu a bohužel mnohdy zaostávající, pokud mají diváka udržet alespoň v nějaké povědomosti, kam celý ten sled vůbec směřuje. Nejvíce je to patrné asi ve druhé sérii, kde v každé epizodě již asi v polovině nemáte vlastně tušení, zda začátek přesně odpovídá tomu, co vám děj nabízí v té půlce a na konci už si ani pořádně nevzpomenete, jak to celé začalo, protože narozdíl od původních Doylových povídek je seriál Sherlock neuvěřitelně překombinovaný (příliš přefabulované a syžet de facto nikde). Kdybychom počítali, kolik pravidel "desatera" Ronalda Knoxe seriálový Sherlock porušuje, asi bychom jako diváci museli bezvýhradně připustit, že tentokráte s námi páni z BBC hrají nepoctivě. A o to mi jde, Sherlock je velice rušivý, pokud nad ním chvíli přemýšlíte. Dokonce i když se zamyslíte nad řešeným případem, tak vás něco vyruší (směšné grafické předěly; postava Sherlocka, která je režírována tak, aby za každou cenu strhávala pozornost výlučně na sebe; hudba, co ve výsledku ani trochu nepodtrhuje a ani nedotváří atmosféru jednotlivých scén, je totiž stále stejná, v momentě překvapení i v momentě nějaké Sherlockovy kontemplace, prostě všude - s tím, že hraje pořád; příliš trhané zvraty, či navazování scén a chování jednotlivých postav - Sherlock a Watson utíkají před policí, ale když pak druhý den přijde Watson domů, pani Hudsonové to vůbec nepřijde divné a v klidu si s ním povídá, jak se má + zničehonic okamžik kdy zrovna někdo přišel a BUM všechno je jinak, nebo "tady je nějakej dopis" a BUM, kompletní přetočení nosné linky příběhu atd. atd. atd.). Ačkoliv je Sherlock ve výsledku jakž takž povedenou adaptací, která se ve výsledku umí velice vznešeně tvářit, tak mě, jakožto pozorného a zkušenějšího diváka, svou patinou neoblbne a vidím, že jde prostě jen o další TV pokus, jak zpracovat látku, k níž už se dnes dá přistoupit graciózně jen velmi těžko, neboť pro masovější publikum naší doby, které je zcela zblbnuté dynamikou dnešní doby a tu přemrštěnou dynamičnost dnešní doby chce mít úplně všude, pro takové publikum se ryze kvalitně točit nedá a televizní stanice ani nechtějí (výjimku tvoří HBO, jež na poli inteligentní a audiovizuálně brilantní tvorby dominuje - a snad ještě stanice Showtime a trochu i Netflix). Když se na všechny ty Sherlocky co tu zatím byli podívám zpětně, tak v horizontu tohoto fenoménu mi prostě a stále přijde jako nejlepší jeho zpracování onen Sherlock ze Sovětského svazu, natáčený v letech 1979 až 1986, od Igora Maslennikova, protože jeho Sherlock měl prostě úplně všechno, vůbec nic navíc a hlavně, měl charisma (a charisma v něm měl i Moriarty, který je ve zpracování BBC jen úchylným, rozmazleným, přerostlým a infantilním dítětem).

plagát

Hannibal (2013) (seriál) 

Prozatím zůstanu u jedné hvězdy. Po třech epizodách mi neustále v mysli vyvstává dojem zbytečné a příliš na efekt udělané (opravdu) televizní produkce, s jejími klady i zápory. Vrstvy jednotlivých dějů a akcí jsou udělané příliš na sílu a tohle tempo v každé epizodě její výsledný dojem neuvěřitelně drolí. Rozpolcenost je znát i ze samotných herců. Jejich postavy jsou, až se skoro nechce věřit, naprsto ploché a jejich "hloubka" čiší pouze z předem daného schématu, nastaveného původními filmy o doktoru Lecterovi. Snad tomu ještě šanci dám, ale rozpačitost, kterou v tomto seriálu vidím mě doslova šokovala. Při srovnání s jakýmkoliv jiným seriálem stejného žánru je pro mě Hannibal splácanina bez jasné vize (snad pouze kromě vize znepokojovat diváky morbiditami a zcela samoúčelně vykonstruovanými profily jednotlivých vrahů, doktora Lectera v to počítaje). Zkrátka neplastické, nedomyšlené, nedodělané, hluché...

plagát

Pošta pro tebe (2005) (relácia) 

Špica, naprostá špica! Každý další díl mě naplňuje neskonalou touhou se smát cizím neštěstím, srandovním důchodcům i nebetyčným blbcům. A ten smích přichází. Co víc si přát?

plagát

Grandhotel Budapešť (2014) 

To vyprávění mě úplně mrdalo! Nic v něm nedávalo smysl, ale tvářilo se to jako že jo. Když má syntax filmu "experimentální" ráz a povahu, pak alespoň každý ten rámec ve filmu musí mít aspoň nějaký smysl (nejen sám o sobě, ale především také v celkovém vyznění). Máme zde zhruba pět nebo šest (sám už ani nevím kolik) vyprávěcích rovin a časů, ale ten hlavní a nejdůležitější se například k tomu expozičnímu vůbec nijak neváže (holka si čte knihu spisovatele na hřbitově, pak by se logicky sousledným vyprávěním mělo okamžitě přejít k našemu hlavnímu příběhu, ale film se nejprve nelogicky žene ke spisovateli starému, pouze na minutu a pouze kvůli tomu, aby se náhle udělal flashback ve flashbacku a potom zase flashback (mám silné podezření, že Anderson tuto brutálně přerámcovanou metodu časoprostorové sedimentace jednotlivých prvků skladby použil pouze z důvodu, aby bylo hodně rolí nutných obsadit a tedy aby si zahráli všichni ti Hollywooďané)). Humor je ve své suché podstatě celkem v pořádku (Ralph Fiennes se tu za komickou stránku celkového výrazu filmu kvůli nedomazlenému scénáři bije jako lev), ale někdy byl vystavěn dosti uměle. To, co někteří diváci identifikují vizuálně jako "celkově jiný", to je modifikování prvků (dokonce především právě vizuálních) z groteskně laděných středo- a východo-evropských komedií a dost to ony poetiky vykrádá (o nějaké poctě starému světu filmu nemůže být řeč, protože na to je Grandhotel Budapešť až příliš heterogenní), což by tolik nevadilo, ale narozdíl od těch kořenů (a dokonce vykradených Texasanem) je to tady celé jenom na efekt a ta prvoplánovost mi prostě vadí. A bohužel ničemu prvoplánovému a vyumělkovanýmu já pět hvězdiček nedávám...