petr.al

Téměř každý kulturní ,,Barbar" ví, že by na filmy Nicolase Windinga Refna neměl chodit bez rozcvičení, ale naopak řádně protažený a zahřátý. Komu není známa tvorba tohoto dánského pozéra, zvláště z poslední doby, bez uposlechnutí úvodní rady dotyčnému kinofilovi hrozí, že se zařadí do týmu ,,Klub spícího diváka." Točit Valhallu běžný režisér, stopáž by jistojistě nepřesáhla délku pěti minutového videoklipu, avšak Refn není jen tak někdo. Masochisticky si pohrává s divákovou trpělivostí a předkládá mu pomalu se vlekoucí syrový epos o jednookém sekerníkovi, který nejen, že nám nic nepoví, ale ani nic nenaznačí. Neprokrveného milovníka filmu vyvede z letargie pár vskutku explicitně natočených krvavých scén, avšak posléze se vše vrací do klidných, mystických vod, které jsou protkány Jednočkovými snovými momenty. Valhalla je zdá se v nedohlednu a s ní možná i divákova trpělivost. Já trpělivý byl, páč jsem se rozcvičil. 2,9*. P.S. ,,Barbarovi" by rozhodně více slušelo, krom obou zdravých očí, filmové plátno, nikoli 15" monitor.

Přistoupíš-li na hru, že se jedná o akční pohádku, ve které dobro vítězí a po zásluze potrestá zlo, budeš při sledování radostně výt jako ,,Utržený ze řetězu." Bob Hoskins jakoby vystoupil z příběhů Olivera Twista či Vánoční koledy, Kerry Condon byla jistojistě velkou přítelkyní s Amelií z Montmartru, Morgan Freeman před tím něž oslepl pracoval na jablečné farmě, kde striktně dodržoval Pravidla moštárny....... a Jet Li? Malý rtuťovitý pejsek, který sice nebezpečně kousal, ale z celého srdce si nejvíce přál hodného pána a teplo domácího krbu.

,,Mamma Mia" tuhle podívanou jsem nebyl schopen dokoukat ani do poloviny. Nejsem zaujatý vůči tzv. hřejivě sluníčkovým filmům, ale tak tragický scénář, naprostý amatérismus kameramana a hejno hollywoodských hvězd, které nehrají, ale doslova se pitvoří se jen tak nevidí. O žánru muzikál ve smyslu Bídníci či Chicago nemůže být ani řeči. 1* jen a pouze za ABBU. P.S. Pokud by takový snímek vznikl v českých podmínkách, 90% hvězdičkářů by jej poslalo do hlubokého odpadu. (České obsazení: Jana Paulová, Monika Absolonová, Dana Morávková, Vašek Vydra, Marek Vašut, Petr Rychlý a další, režie: Vy víte moc dobře KDO).

John McClane působí jako neandrtálec, který jde s kyjem na chladnokrevného protivníka, jenž drží v rukou karabinu M4. Neohrožený hrdina si z této zkutečnosti však dělá houby, protože již nepije nekouří a díky zdravé životosprávě je z něj hotový Kostěj Nesmrtelný. Lysí policista podstupuje jednu uvalenou akci za druhou a některé akční scény prostě nebaví (souboj s Mai Linh je natahován až do neúnosné míry, tryskáče, vrtulníky, odfláklý závěrečný souboj s ústředním nevýrazným záporákem.....). Velcí akční hrdinové se prý musí ,,asimilovat" do dnešní nula jedničkové doby. Já osobně se domnívám, že John McClane měl zůstat ve svých ,,orlojových" časech, kde fax znamenal vrchol moderní techniky. Hi-tech prostředí Johnovi ani trochu nesvědčí. 2,4*.

Jen tak ,,Mezi námi děvčaty." Věřím tomu, že hlavní protagonistky si vzájemné dovádění před kamerou pořádně užily, ovšem která z těch dvou povýšila tuhle pubertální taškařici do kategorie ,,zábavně koukatelné" byla jednoznačně Jamie Lee Curtis. 3*, ale ani o depilovaný chlup více.

Fascinující jako v případě klipu ,,Chandelier", avšak do třetice už bych to raději nezkoušel. Dvakrát stačí. I tak zde platí pravidlo, že ve zdánlivé jednoduchosti a dobrém nápadu je krása. Nadchlo mě barevné pojetí videa. P.S. Twerkování je pro puberťáky.

Klip ,,Chandelier" ve mně vyvolává cosi klaustrofobického, temně Blade Runnerovského. Malá talentovaná Maddie má ve svém projevu obdobnou ,,dospěláckou" jiskru jako svého času Natalie Portman v Bessonově kultovce ,,Leon."

,,Ďábel nosí Pradu" je ve své kategorii romantická komedie ďábelsky dobrý. Kterak zásadová ,,Popelka" nastoupí do služeb obávané pekelnice, před kterou má respekt nejen její okolí, ale dokonce i samotná módní policie. Jsem přesvědčen, že především pro dámské osazenstvo musí být film režiséra Frankela kultovní záležitostí. Pro mou maličkost, která se v ulici Pařížská maximálně podívá do výloh, je film ze zákulisí modního prostředí dokonale úchylný, avšak v dobrém slova smyslu. 3,8* s přehledem. P.S. SPOILER. Závěr filmu bych klidně utnul v momentě, kdy Andy vhodí svůj mobil do kašny......prostě žádné plky v bistru s bývalým.

Usedat k filmu s vědomím, že se jedná o velmi vysoko hodnocené dílo ČSFD recenzentů není asi nejlepší způsob, jak být bez obav, aby člověk při svém závěrečném resumé náhodou nevybočil tzv. z masy. Vzájemně nesourodá dvojice, těžce zdravotně postižený, avšak pohádkově bohatý Philippe ,,kontra" senegalský prostořeký přistěhovalec Driss, jenž se netají svou nezdárnou kriminální minulostí, je bezpochyby atraktivním základním pilířem pro budování filmové dobroty. Vše je navíc umocněno úvodní větičkou ,,Inspirováno skutečným příběhem." Ty jo, opravdu se to stalo nebo aspoň tak nějak! ,,Nedotknutelní" jsou milí, oduševnělí, nekomplikovaní, zkrátka se srdcem na dlani. Francouzské režisérské duo s vkusem a nenásilnou formou vypráví svůj příběh, v němž záměrně nenechávají diváka zabřednout do méně líbivých rodinných či sociálních zákoutí obou hrdinů, která by mohla změnit celé vyznění filmu. Prostě Driss je bezstarostný zábavný chlapík, byť s nevyjasněnými rodinnými vztahy a Philipe je kabrňák, který svůj zdravotní stav bere s obdivuhodnou noblesou. Mně osobně to vůbec nevadí, protože ,,Nedotknutelní" jsou fajn! 3,7 * .P.S. Snad si Amíci neumanou, že udělají remake. Než vidět jejich pokus, raději si olíznu ucho a půjdu spát.

,,Pějme píseň dohola" je jako absurdní stroj času, ve kterém se vydávám do doby, kdy jsem míval pravidelně při vstávání z postele na prostěradle poluci. S velkou oblibou a láskou vzpomínám na své pionýrské tábory, které se v mnohém podobaly komedii režiséra Trojana. Hromadné nástupy, noční hlídky s píšťalkou na krku, benzínové táboráky, bezkonkurenční diskotéky s dámskou a pánskou volenkou, děsu plné stezky odvahy, vyvolávání duchů (osobně jsem si přál ducha Louis de Funese), zavšivení kamarádi, hecování se kdo měl více klíšťáků, přitroublé, ale zábavné hry, to vše zakončené nelítostnou kanadou a vzájemnou přísahou o shledání se za rok. ,,Pějme píseň dohola" sází jednu hlášku za druhou. Dospěláci přehrávají jako o život a mládež je tak úžasně bezprostřední, že nejedno filmové srdce zaplesá. P.S. Mrzí mě, že jsem neměl možnost zažít Boba, rozhodně bych měl o jednu úžasnou vzpomínku navíc.