petr.al

Inspirativní dílo, u kterého mohou potencionální pachatelé nastudovat kterak provésti téměř dokonalý zločin v podání fantasticky vychytralého Alana Delona a nádherně okaté Marie Laforet. Z tohoto mrazivého thrilleru odehrávajícího se pod žhnoucím italským sluncem se s vaší kino-sedačkou rozhoupá paluba.

Konečně i tak nesnášenlivý blockbusterový jedinec jako jsem já, který s opovržením sledoval vysoká procentní hodnocení u všech těch Spider-manů a Avengersů, se dočkal. Usedět 113 minut bez nervozního ošívání se je velkým zasalutováním před panem režisérem a jeho bojovým týmem. Hlavní dějová linka, sakryš něco se zvrtlo, bum prásk jednu do kebule a jedeme zase od začátku, přímo vybízela, aby nějaký profesionál za kamerou zvedl vhozenou rukavici a látky se zhostil jak se patří. Taktéž skloubení akce a humoru zaslouží pochvalu před nastoupenou jednotkou. Cruise se mně od Collateralu a Valkýry dlouho takhle nelíbil a to zde ani jednou neběhal v o číslo menším nátělníku pouze se párkrát mihl kolem v těsném tričku. 4* jsou opravdu ,,Na hraně", zítra už to může být za 5*. P.S. Louvre mě nebavil, ale zase nic tak tragického se nepokazilo, prostě na dortu se šlehačkou chyběla třešnička. Doporučuji a formát 3D není třeba.

Tahle neobvyklá introvertní love story se mi zaryla doslova pod kůži. Dávka pocitů a otázek, kterou mi romance Her nabídla mě natolik upoutala, že jsem po jejím shlédnutí měl chuť odvyprávěný příběh dál ve svých myšlenkách rozebírat ba dokonce i rozvíjet. Nelze jednoznačně říci zda vzájemné souznění člověka a umělé inteligence bude do budoucna naše zkáza pro navazování klasických mezilidských vztahů nebo zda bude vítaným pomocníkem pro jedince, kterým život sám z nějakého důvodu nedopřál dostatek porozumění od okolí (starší lidé, nemocní, hendikepovaní,...). Režisér Jonze téměř bezchybně předvedl, že romantický snímek lze pojmout i tak nějak jinak, protože vzájemné partnerství Theodora a Samanthy působilo na jednu stranu tak bezelstně, čistě, avšak na stranu druhou tak perverzně, že jsem si v hlavě vytvořil docela příjemný maglajs. V jednom jsem měl však jasno, strašně jsem anti Don Juanovi Theodorovi fandil :-D. Znamenitý herecký výkon Joaquina, fajn melancholický soundtrack, příšerně dlouhá stopáž. P.S. Kdyby mě můj budík budil vychlastaným hláskem Scarlett J. vůbec bych se nezlobil.

Tvorba Quentina Tarantina z poslední doby (Hanebný Pancharti, Django) mě čím dál více utvrzuje v názoru, že pan režisér/scénárista nepatřil mezi vzorné studenty dějepisu. Vše co uvidí, přečte nebo zaslechne sesype do jednoho obrovského filmového hrnce a za zběsilého míchání uvaří. Posléze svůj pokrm naservíruje zvědavému divákovy, jenž je pln očekávání.......Výsledek? Voila, světe div se, ono to poměrně dobře funguje! Obtloustlík z videopůjčovny udělá ze svého mišmaše jednoduše přednost, která odbourá nejen většinu kinofilů, ale také nejednu nabubřelou festivalovou porotu. Nic na plat, Tarantino je již zavedená značka. Snad tato značka časem nepozře sebe sama. P.S. Epizodka s odvozem Djanga do dolů byla opravdu zbytečná.

Pan režisér a jeho tým umí! Film ,,Ve stínu" se povedl a směle se může zařadit do výrazně, ale hodně výrazně lepšího průměru české kinematografie posledních bídných let. Režie, scénář, herecké obsazení, hudba,....to vše tikalo přesně jako dobře seřízené hodinky. Atmosféra neutěšených padesátých let spojena s detektivkou typu film noir se zarývala pod kůži. Předchozí filmy pana režiséra nejsou špatné, ale u zde zmiňovaného projektu mám pocit, že pan Ondříček zmužněl a vyrostl :-D. Doporučuji!

Ať už Vám čouhá sláma z bot a proháníte slépku po dvorku nebo se v paneláku mazlíte s umělohmotným fíkusem, vězte že od ,,Sucha" budete mít značně vyprahlo v ústech. Zatímco v předchozích filmech nám pan režisér servíruje vztahové mikrosvěty, v případě ,,Sucha" nabízí tolik témat k zamyšlení, až z toho jde hlava kolem. Alternativní styl života vs. ten konzumní, pole kropená chemickými srajdami, půda, která neudrží vodu, studentský aktivismus, domácí péče o nemocného a do toho všeho ty všudypřítomné neutěšené vztahy. Prakticky všechny Slámovy filmy mají, dle mého názoru, jedno společné. Ústřední hrdinové se řídí heslem ,,pokud šlápneš do lejna, ještě se v něm vyválej." Naštěstí si je pan Bohdan vědomí toho, že když už svého diváka emočně vycucá, (Štěstí (2005), Venkovský učitel (2008), Čtyři slunce (2012)) nakonec mu dá šanci se z jámy plné exkrementů vyhrabat. P.S. Zlaté Divoké včely (2001), ty byly tak veselé :-D Tak hurá spláchnout pitnou vodou klozet, zakousnout růstovými hormony opíchané kuřecí, natankovat E10 a vzhůru do kina.

Nebudu zde mlátit prázdnou slámu, prostě mám pro pana Bohdana slabost. Jeho postavy, které povětšinou bojují se sebou samými jsou smutné, tragicky komické a z mého úhlu pohledu i divácky nakažlivé. U mě Čtyři slunce za čtyři hvězdy.

Malá mořská víla po polsku. Příjemně nakažlivý velmi kolorowy celovečerní debut Agnieszky Smoczynské, ve kterém smočíte všechny své filmové smysly v rytmu úchylného popíku, oháknutého do sporého blyštivého kostýmku, z něhož sem tam vypadne nějaké to dámské ňadérko. Duo roztomilých vodních kamélií pěje s takovou vášní, že se nejednomu posluchači orosí třísla. Avšak nedej Poseidón, aby se mladé rošťandy nakrkly, v tom momentu může dotyčnému nešťastníkovi začít téci do bot. Polský naparáděný ,,Moulin Rouge pro chudé" se opláchne s lehkostí jako pěna při sprchování a vy se budete cítit svěže.

Šlápnete-li na kuří oko nadnárodnímu potravinářskému gigantu, můžete dostat takovou ťafku, že se vrátíte zpět s botami od sněhu, banánem v ruce a Vaše vyhlídky do budoucna budou hodně ,,Dole." Nebo také ne. Pokud je ve Vašem arsenálu odhodlání, houževnatost, nebojácnost plus trocha toho pokakaného štěstíčka, tak s nějakým tím právníkem, sympatiemi a podporou veřejnosti ve své domovině (vč. poslanců!), nejenom že nepříznivé skóre srovnáte, ale i světe div se, vyhrajete. Dokumentů s tématy znečišťování, vykořisťování, plýtvání, drancování, pletichaření....není nikdy dost. Lidem, kterým tato témata nejsou lhostejná, ba co více, dokáží na ně upozornit, posílám velký dík. 4,4*. P.S. Filmové zpracování ,,Banánů na pokračování" je v jejich případě podružné, důležité je, že si po shlédnutí řeknete: ,,A kur.a, zase je třeba se nad sebou, nad námi zamyslet."

Již dávno je tomu, kdy jsem před svým rodným domkem s doškovou střechou roztáčel káču na dvorku. Přesto šťasten jsem, poněvadž jsem byl smolařem dětsky okouzlen. Kdo by očekával televizní pohádkový krach, ten ať na gramlavého kominíka mrkne a zjistí, že neměl proč mít Strach. Tempo, humor, obsazení příběh měl, za své udělené čyři hvězdy bych se ani za mák nestyděl.