ujdeto

Byla to vtipná podívaná, nicméně film jako takový byl vcelku dost fádní a předvídatelný. Moc naumělkovaný aby se podobal dvacátým létům, ve kterých se odehrává. Je to milá podívaná na nedělní večer v kině ve dvou. Nic víc, nic míň. Colinu Firthovi sedí role sarkastického kouzelníka, který se zamiluje do Emmy Stone, které zase věřím roli cikánky/média. Auta, jazz, víno, oblečení, vše krásné, jen prostě na mě moc umělé. Woody Allen tímto filmem pouze dokázal, že stále tvoří, nicméně jeho rané tvorbě už se to nevyrovná. Poslední jeho počin co mě velmi zaujal, byl film Vicky, Cristina, Barcelona.

Na jednu stranu život ,jehož se každý uvažující člověk upřimně děsí, na stranu druhou bezbřehá romantika. Vždyť kde a z čeho může vzniknout zlato. Ve stokách naší společnosti. Z deště pod okap a zase zpět, tak by se dala popsat linie životního příběhu Chinaskiho. A Chinaski je pán! Svobodně si zvolit jakou cestou se chci ubírat a nenechat si to od nikoho překazit, to je um. Zcela jistě částečně autobiografické dílo. Tísnivá atmosféra nočních levných barů podpořena výběrem neherců a neznámých tváří. Doba byla zlá, ale záleží z jakého úhlu pohledu jste na ní koukali. Chinaski na ní koukal tak, že vytěžil maximum ze všeho. Mickey Rourke, herec, jehož jsem na první pohled nepoznal až když jsem si přečetl, že tam hraje také, což myslím znamená, že to hraje opravdu dobře. Herec jenž byl v těch časech idolem žen, zahrál roli loosera, kulhajícího, věčně namol a se zkřiveným a do krvava zbarveným obličejem, naprosto dokonale.

Netradičně pojatý tradiční model amerického maloměsta a v něm odehrávajících se pohnutých osudů dvou zdánlivě bezvýznamných postav. Jak asi dopadne film, postavený na modelu romantické komedie, když trošku zaštěrcháme minulostí hlavních hrdinů? Když jim nedáme důvod chovat se racionálně. Když jim vezmeme životní energii. Když jim od základu změníme život a tím je definitivně odlišíme od zbytku světa. Je téměř jisté, že jedinci s takto pohnutými osudy se musí potkat. Terapie láskou, je doslovný překlad významu filmu. Pokud láska léčí, tak David O. Russell nám ukázal jak. Podpořen nevídaným výkonem Bradleyho Coopera, který exceluje, je film dotvářen i celkovým maloměstským úzkoprsým a stísňujícím vnímáním reality.

Sci-fi ještě nikdy nebylo tak kouzelné a romantické, nemělo nikdy tak pohnutou minulost hlavní postavy. Neodehrávalo se celé na zemi a rozhodně si neříkalo Prot. Chlapík jenž jak záhadně se objeví, stejně záhadně zmizí. S malým detailem. Zanechá v nás spoustu pozitivních emocí, otázek a odpovědí jimž jsme jen velmi težko schopni uvěřit. Tohoto pána musíte mít rádi neboť v podání Kevina Spaceyho, působí neodolatelně důvěryhodně. Další důkaz, že režie není jen o filmu, ale hlavně o výběru herců. A za sebe mohu říci, že Iain Softley se zhostil role režiséra dokonale. Tento film je zbytečné popisovat, musíte ho prostě vidět.

Myšlenka filmu je skvostná. S takovou lehkostí a nenuceností, s jakou pojal režii filmu Payne, je jasné, že film bude radostné vyprávění od začátku do konce. Podpořen hudbou autora Kenta, je pro mě osobně, film velmi emotivní záležitostí. Kvality snímku plně doceníte až tehdy, otevřete li si láhev vína, zatáhnete závěsy a necháte se unést romantickou náladou, která je ve filmu přímo hmatatelná. Navíc je vše umocněno skvělým výběrem exteriérů, jež vás doslova oslepí svou krásou. Podle mého názoru jedna z nejlepších rolí Paula Giamattiho. Žádná role mu tolik nesedla, skoro to vypadá, že mu byla šitá na míru.

Od dob Pulp Fiction se toho hodně změnilo. Tarantino, pokud se bavíme o kvalitě filmu, zažil slávu i pád. Od jednoznačně přepatoseného dvojfilmu Kill Bill po rozporuplné Pancharty. Už to pomalu začínalo vypadat, že opravdu stárne. Ale on ne. Lišák ty všechny obavy odstřelil do dáli a ve stylu, rád mluvím a ještě raději střílím, nám naservíroval hutnou porci černobílé akce. Monumentálnost filmu, epické pojetí, dokonalá kamera, dokonalá hudba a pro mě osobně nepřekonatelný výkon Christopha Waltze, z Djanga dělají jednoznačně největší senzaci roku. Bylo otázkou času, kdy se vytasí s tímto časovým obdobím a dokáže nám, že smysl pro detail a atmosféru doby má pořád v malíku.

Se smyslem pro temnou realitu, s jakým pojal Batmana Nolan, je až překvapující. Epicky vyobrazená minulost Bruce Wayna je natolik realisticky podaná, že je naprosto logické, že reálno nás musí provázet i po zbytek filmu. A zde si jistě fanoušci komiksu a zejména Burtona, řeknou, na kolik je takový Batman komiksem a na kolik se už blíží například k takovému Bondovi. James Bond v kápi? Skvělá myšlenka, které mě osobně velmi nadchla. Agent temné spravedlnosti pobíhající v odvrácené straně společnosti a který se zodpovídá jen sám sobě a svému svědomí.