WernerDMZ

Tohle není film o Trockém, hraný nebo dokumentární, takové už natočeny byly. "I had a different kind of film in mind... a film about a trip I took to find out what I thought." Tohle je film Roba Nilssona o Robu Nilssonovi projíždějícím nočními ulicemi svého rodného města - Rhinelander ve Wisconsinu - "which was established around the same time in the middle of 19th century as Koloniya Gromokley (and) is still here. And Koloniya Gromokley has totally disappeared." Nilsson Trockého život shrne v několika větách, víc není třeba. Filmová esej ve formě road movie, ve které Nilsson s ukrajinskou tlumočnicí bloudí (škodovkou, pokud chcete znát Nilssonův názor na toto auto, doporučuji jeho knihu Wild Surmise; při druhé cestě auto vyměnil, doprovází jej nyní také americký kameraman) po ukrajinském venkově, ne a ne najít TA místa, každý je posílá jinam (ale každý všechno ví s naprosto přesností). Co si dnes obyvatelé těchto zapomenutých míst myslí o Trockém? Vzpomínají na něj? (nevzpomínají) Těm, kteří o něm něco řeknou (že si pamatují), se moc věřit nedá, všechno je zprostředkované, jestli někteří z nich žili, v té době to byly malé děti (Trockého poslední odchod do exilu: 1929, což ale patrně není rok poslední návštěvy konkrétně této oblasti; film vznikal v letech 2007-2009, kolik těm lidem tehdy bylo?). Takže lidi mluví o sobě, ale o nic jiného nikomu nejde, v každém případě ne Nilssonovi. Tohle není film o Trockém, ale o místě, odkud pocházel (Gromokly, Janovka, Bereslavka). Tato místa nyní neexistují (vyjma Bereslavku), ve 30. letech se z nich stal kolchoz, v 70. letech zrušený coby neproduktivní, zůstatky později rozkradeny (vyvrácený a rozbitý náhrobek Trockého matky budiž výjimkou, vodítkem, kde se něco nacházelo). /// V každém případě ať už se na Trockého díváte (/-me) jakkoliv, přinejmenším mu nemůžeme upřít obrovské spisovatelské nadání. Nilsson se k němu dostal díky autobiografické knize My Life (v originále Моя жизнь, u nás pod názvem Můj život před několika lety vydala Academia), kterou nelze nedoporučit. Čte se to samo (ale je třeba k tomu přistupovat opatrně). /// Takhle film funguje skvěle; nijak jinak se fungovat nesnaží.

Tohle není recenze, jen pár ... věcí, které by měly být v popisu výše, případně v zajímavostech atd., k tomu pár střípků, nějak souvisejících. /// "Jestliže se něčemu učit, pak snad naslouchat tichu, samotě, mlčení, pokoře." /// Nejde o pouhý záznam divadelního představení (třebaže je to na něm postavené), ale - jak je uvedeno na přebalu DVD - "filmový přepis divadelní hry". (A taky, neznám terminologii, že by balet, s Halkou Třešňákovou?) /// Každopádně hlas se PZ (svého času nejsilnější hlas na hudební scéně?) zhoršoval už roky, ale s přibývajícími mozkovými mrtvicemi (v té době snad třetí) je to horší a horší. Na nějaké to standardní koncertování už to nebylo ani tehdy, ale Pustinu - jeho poslední projekt, ve kterém se vlastně ON (!) dívá zpět - to vlastně vůbec nenarušuje, možná naopak. /// Hudbu nahráli Ivan Bierhanzl, Petr Fučík, Ivan Manolov, Tomáš Schilla a Tomáš Vtípil. Vydáno na DVD (Guerilla Records) v balení s bonusovým CD se záznamem autorského čtení z roku 2005, ten hlas je někde úplně jinde, nesrovnatelný. /// (A pro zajímavost - viz Kniha moří, s. 120 - "ponesu si s sebou (...) pět knih, který miluju: Bible, Lao'c - Tao te ťing, Shakespeare - Sonety, T. S. Eliot - Pustina, Oscar Wilde - Obraz Doriana Graye. V těch knihách je pro mě dostatek potravy, výživy." / jinak PZ během svého londýnského období počátkem 80. let nahrál vybrané části Eliotovy Pustiny, před pár lety byl ztracený a nalezený / zničený a opravený záznam vydán na CD.) /// Za zmínku stojí také přímo související vystoupení PZ v pořadu Dobré ráno, kde měl několik dnů po premiéře (2014) Pustinu představit, ale ... asi je třeba se na to podívat. Když někoho, kdo ten termín nemá rád, pořád (moderátoři) označují za "legendu českého undergroundu" a nejsou schopni pochopit, že on prostě nehraje sám sebe, ptají se na nesmysly, PZ někde odpoví, někde už to jde hůř (původ názvu DG 307)... Pochopit, že ne každý žije tím životem, kterým žijete vy, a hlavně uznat, že ten váš (pohled na svět, filozofie, cokoliv chcete) není jediný správný. Atd. /// Dnes má PZ tu tzv. "kariéru" za sebou, někde a nějak žije, a to stačí. Když se ho Tomáš Mazal před časem zeptal, jestli se dívá zpátky na poezii, kterou vytvořil, případně jestli píše něco nového, odpověděl: "Tak to už vše je pryč. Odešlo to... úplně." (host 4/2021).

Třeba je to její nejlepší film (neviděl jsem La finale, zbylé tři ano), ale hořící kráva a sražený pes… já tomuhle prostě nerozumím. Ano, kolem té zapálené krávy se točí celý příběh (pes se vysvětluje hůř), ale to nic moc nevysvětluje (ještěže neměli peníze na zapálení celého stáda, v příběhu nejde jen o jednu krávu). Tohle hodně zastiňuje ostatní aspekty filmu.

Příběh bez příběhu. Tradičně. The Direct Action Story. V bezpečí (secure) před čím? Secured? Průkaz totožnosti ztracený a nalezený. Paranoia. Revolution Books. Paranoia. Výběr z bankomatu. Paranoia. Pohled do kamery? Stop. Bezejmenná restaurace s drátěným sklem naproti Starbucksu. Paranoia? Lidé skrytí za stromy. Paranoia. Muži v kapucích. Paranoia. (atd. atd.) "phil, you actually prefer to sleep on the street .. you like to .. you like being out there (…) talking about freedom .. isn't it cold .. isn't it?" .. "where are the boots – i lost them – you lost them? .. where'd you get the boots? – you gave them to me!" (…)"i prefer to be on the street." (…) "i don't really understand why." Skrytá za regálem v knihovně (paranoia) – sociologie a politická teorie. Gitlin: The Whole World Is Watching. Race Traitor (New Abolitionists). Foucault ("…there is a whole security system against the violence of the insane and the explosion of their fury…"). Graham & Dodd: Security Analysis. Média, lingvistika. Spousta obličejů – ne, nezajímají mě něčí nohy (ale!), tělo, cokoliv, nulový odstup. Neustále se opakující záběry z dalekohledu, odstřelovač. Výbuch. Ticho. Opera. Hlasy a šum z vysílaček. Záběry (autentické!) (znetvořených) (lidských) mrtvol. "There's guys from Vietnam who still haven't dealt with it." Paranoia. "I paint now to keep myself sane." – "I hope you don't feel what I feel, but now you know what I see." Michael Disend a zástup bezejmenných (a kdo je M.D.? kdo dneska čte Stomping the Goyim?) – ale kam se na ně (na všechny) hrabe celý Hollywood! Studenti a bezdomovci; Teddy Weiler jako Phil (9@Night), tentokrát nebásnící (jak je ten výraz z 19. století pro člověka, který vykolejuje vlaky?); jeho přítel (na žvt a na smrt, viz Stroke) – zde cizinec, neznámý – Edwin Johnson jako spící Rodney alias Johnny (9@Night). "Music for Egon Schiele – We Are Always Well Thank You – What's Yr Take on Cassavetes." Nilssonův nejlepší film, pro tuto chvíli. Je třeba jich vidět víc … co bych teď říkal na Signal 7? A 9@Night? To je ze stejné doby! Ano, dívám se na to (na Nilssonovy filmy) jinak než dřív, třeba je Security ten nejhorší (co tohle sakra znamená?). Kdysi jsem viděl pár takových těch směšných filmů o útocích na WTC, hraných i dokumentárních, jaký to má smysl pořád dokola omílat? Z veškerých "uměleckých" reakcí jsem dávno za jedinou smysluplnou považoval (album) 5 Tracks od Johna Calea ("We do not send cash in the mail / I read about you in the papers / With your mothers maiden name // We don't send liquid, blood or diagnostics / Hair follicles and DNA / We are, we are, we are / We are all Chums of Dumpty"). (Taky byl při tom, no a co) Teď k nim přibyl film Security od Roba Nilssona. (Ne, nezajímají mě příběhy.)

Takže: Dabing. Česky zpívající Tom Waits je zrůdnost (hlavně že všichni ostatní "zpěváci" zůstali nepředabovaní, včetně tuláka ve vlaku a M. S.). Dál: Bezdomovci (nebo "lidi z ulice") v Nilssonových filmech hrají přesvědčivě/ji (protože to jsou v první řadě lidi z ulice, ale od profesionálních herců by se dalo čekat, že to zvládnou zahrát). Tihle? Ne. Samozřejmě i za to do značné míry může dabing (ale vlastně ne nutně, když koukám na ukázky v originále ... to jsou prostě hlasy herců - i když alespoň hlasy tváří). A tedy tváře (a gesta a pohyby atd.): Ať se M. S. snaží sebevíc, je to tvář (a pohyby atd.) královny krásy, ne člověka, který má něco za sebou - opět viz Nilsson (a J. N. na tom není o moc líp). Celkově to není špatný, a kdybych neznal filmy R. N., řekl bych, že je to dobrý, jenže znám. Nechci kritizovat. V každém případě to dopadlo mnohem líp, než to dopadnout mohlo (přinejmenším kdyby to natočil Američan). Jenže o nic z toho v tom filmu nejde: takhle to dopadá, když někdo nemá co říct - měl bych mluvit o příběhu, jenže příběhy mě nezajímají, měl bych mluvit o "filmu", jenže o tom nic nevím, případně o nějakém morálním ponaučení atd. (nebo o čem by "komentáře" (edit. - "recenze", z komentářů se staly "recenze", tím hůř) měly být, v tom balastu se strašně těžko orientuje). Takže to hlavní: Je to pěkný film.