vercaka

Aneb jak se dá v 8 minutách pobavit i zesmutnět zároveň. Neotřelý krátký snímek o jedné vskutku "úžasné staré lesbě".

Xavier to prostě umí, o tom žádná. Jeho tvorba se jasně lineárně vyvíjí od módních, vizuálně líbivých filmů po vyzrálé psychologické dramata, přitom se však nedá popřít kvalit ani jednoho. Tentokrát jsme konfrontováni s poněkud surovou, leč ve většině případů mrazivě příhodnou realitou rodinných vztahů. Graduální vývoj napětí, střídání pocitů sounáležitosti s nenávistí, viny s výčitkami a vnitřní boj s povinností svěřit se vyřešen finální kapitulací. Až na pár pateticky dlouhých záběrů a přehraných aktů pro mě naprosté divácké uspokojení.

Americký romantický film o lásce bez patosu a klišé? Takových filmů je jako šafránu, ale Před úsvitem mezi ně rozhodně patří.

Bizarní, ale svým způsobem i líbivé. Špičák má natolik podmanivou atmosféru, že právě ty nejvíce obscénní (ale ne nechutné) pasáže mě utvrdily v tom, že si film zaslouží plný počet.

Vizuálně opět monumentální Sorrentinův film založený na sentimentálních dialozích o stáří, pomíjivosti krásy, věčných trablech rodinných i milostných vztahů doprovázených životními moudry v kontrastu se švýcarskou přírodou a příznačnou hudbou v pozadí. Pro mě je to film, který když zhlédnete, tak nemáte slov, protože už v něm bylo všechno řečeno.