Swallowdale

Marně sem doufal v druhé Die wilde hühner, které jsou zde též sepsuté, ale mě se velmi líbily. Tato záležitost je skutečně o ničem, a nejsem si jistý, jestli zaujme alespoň cílovou skupinu.

Tak nějak sem se nejprve hodinu nudil, abych v poslední čtvrthodině sledoval absolutně nelogický a nereálný konec? Příliš ukecané, příliš zdlouhavé a příliš nereálné. 30%

Možná je to příliš dlouhé, a chvílemi snad i nudné, ale za ty dva opravdu silné příběhy si 5 hvězdiček zaslouží. Jedním hrdinou je Siegfried, častý terč šikany, který se však stane hrdinou (za velkou cenu) a druhým je Albrecht, citlivý chlapec, syn nacistického důstojníka, který prokoukne, jakému zlu slouží jeho otec, ale nemá síly ani prostředky, jak proti zlu bojovat... mimochodem v roli školy si zahrál hrad Bouzov.

Velmi zajímavý pohled do zákulisí jedné africké diktatury, který se na můj vkus až příliš točil kolem osobního příběhu doktora, jednak zde chybělo více náhledů do vnitropolitické situace, hodně mi pak chyběla reflexe okolního světa na Amina, to jak byly do dění v Ugandě zapojeny okolní státy i světové velmoci. 85%

těžko uchopitelný a velice znepokojivý film...

To je opravdu "klenot"! Jirka Pomeje ve slipech nabízí příslušníkům SNB pivo... ale nejvíce mě rozsekal ten děda s tim vozembouchem, nebo co to bylo...

Chtěl sem dát i dvě hvězdičky, jednu za písničku Wie die welt leuchtet, která je opravdu natolik chytlavá, že si ji musim furt pouštět, a druhou za hlavní představitelku, ale ten konec je vážně hroznej. Jistě, v tomdle žánru musí být člověk připraven na ledacos, ale tohle bylo vážně moc. Aby nějakej páprda z hudební akademie prohlásil rádoby dojatým hlasem, že zazpívat popovou sračku místo zahrání koncertu pro housle a klavír, je skvostné, tak to teda vážně nežeru... Je to i celkem škoda, ten příběh holky z prestižní umělecké školy, která radši hraje v "rockové" kapele mohl určitě nabídnout více než tudle strašlivě povrchní záležitost...

Seversky mrazivé od začátku do konce, ale ten konec je přesto ještě drsnější než člověk očekává. Osobně mě nejvíce zaujal pomalý záběr na nohy hlavní hrdinky, kterak si sundává ponožky, už v tom jejím pohybu a "pomalosti konání" bylo něco, kdy sem si poprvé řekl, že se asi happy endu nedočkám... Někomu to může připadat přitažené za vlasy, ale podobné případy se myslím stávají i ve skutečnosti, kdy se lidé ptají: Proč? Muselo se to stát? Duše dospívajícího člověka je nejzranitelnější, a zdaleka ne každý snáší, i třeba v legraci míněnou šikanu, nebo jen lehké provokování, s humorem.... A před Julií Andersen smekám klobouk, mnoho toho ve své roli nenamluví, ale výraz jejích očí je výmluvnější než 1000 slov. 95%