Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Thriller
  • Dobrodružný

Recenzie (37)

plagát

Purpurová farba (1985) 

Krásný film s několika opravdu silnými scénami a dojemným koncem.

plagát

Krvavá neděle (2002) 

Těžko hledat pro tento film nějaké žánrové škatulky, já jsem se během jeho sledování cítil, jako kdybych se koukal na dokument v přímém přenosu. Známky dokumentárního zpracování se dají nalézt třeba v roztřesených záběrech kamery, díky nimž si někdy připadáte, že děj pozorujete očima jednoho z účastněných. Tvůrci se snaží předkládat jen syrovou realitu bez toho, aby v divákovi uměle vyvolávali soucit dojímavou melodií nebo přehnaně patetickými scénami. Po filmařské stránce není filmu co vytknout, a tak počet hvězdiček může snad jen odrážet, do jaké míry děj odpovídá skutečnosti. Samozřejmě, že to posoudit nedokážu, v každém případě už jenom to, že se něco podobného vůbec může stát, je opravdu hrozné.

plagát

Pokrvní bratia (1999) 

Některé komentáře mě navnadily takovým způsobem, že jsem usoudil, že se jedná o neprávem opomíjené a nedoceněné dílo, které k velké smůle vyšlo jen na videokazetách. Docela jsem se těšil, jak si obejvím další filmový skvost, který zůstává mnohým utajen. Jenže, jak tomu bohužel v těchhle případech často bývá, o to větší bylo moje zklamání. Chvíli jsem si říkal, jestli koukám na ten správný fim, který ty pochvalné komentáře vyzdvihují... Humor typu "Koukej, jak jsem ho pěkně odprásknul" mně přišel dost laciný a to už vůbec nemluvím o tom, jak zklamán bude ten, kdo očekává krimi ve stylu filmů od Guye Ritchieho. Ve vašem vlastním zájmu vám radím, abyste se k DVD s tímhle filmem nepřibližovali a nechali ho dál odpočívat v regálu půjčovny.

plagát

Kill Bill (2003) 

Tarantino má meze množství protečené krve ve filmu někde jinde než většina ostatních režisérů a určitě někde jinde než já. Dobrej režisér to on ale je, třeba zařazení anïmovaných scén byl originální nápad, výběr hudby se mu nad míru povedl a Umě to v tý žlutý kombinéze taky sekne, suma sumárum stylová záležitost. Forma je teda super, horší je to s obsahem, kdy kromě násilí nemá příběh co víc nabídnout.

plagát

Pán a pani Smithovci (2005) 

Milovník slaboduchého děje a rádobyvtipných dialogů si u tohoto filmečku zřejmě přijde na své. Že se na Brada s Angelinou pěkně kouká nemusím asi zdůrazňovat, jenom pohled na jejich pěkný ksichty vám však nezabrání, abyste se během sledování docela slušně nudili.

plagát

Ponorka (1981) 

O tomhle filmu jsem se dozvěděl poprvé na CSFD, do té doby jsem o něm vůbec neslyšel. Nevím proč, když se jedná o opravdovou špičku v žánru válečných filmů. Ze začátku jsem si nemohl zvyknout, že vlastně fandíte Němcům, postupem času se však na posádku ponorky přestáváte dívat jako na vojáky plnící bojové úkoly, ale jako na lidi uvězněné hluboko pod mořem, kteří se s vypětím všech sil snaží přežít.

plagát

Samotári (2000) 

Hledat důvod, proč je tenhle film tak oblíbený není nic složitýho. Hodně za to "můžou" nezapomenutelné hlášky, na kterých se podepsala jedna zelená rostlinka, Jirka Macháček (pro roli vyhulenýho ztroskotance by asi fakt těžko hledali lepšího :-) ), dvojka Schneiderová, Rašilov, kterým to spolu docela sluší, skvělý výkon Ivana Tojana (viz např. scéna kdy v koupelně tancuje před zrcadlem), no a určitě soundtrack, který se dost povedl.

plagát

Mŕtvy muž (1995) 

Jarmusch vytvořil western po svém a myslím, že se mu to docela povedlo. Není to přehlídka přestřelek z Divokého západu, jak by možná někdo od tohoto typu filmu čekal, ale spíše taková žánrová všehochuť¨: western, psychologické drama a díky vtipným hláškám mi to chvílemi připadalo i jako dobrá komedie. Dokážu si taky představit, že by děj filmu nebyl situován do 19. století, ale klidně do současnosti, ale pan režisér si chtěl možná také vyzkoušet žánr z jiného soudku. Co se týče režie, hereckých výkonů, kamery, hudby, tak to si podle mého nazoru filmový labužník tímto dílkem určitě přijde na své.

plagát

Requiem za sen (2000) 

Hodně působivý film, jehož konec jsem musel nějakou chvíli rozdejchávat. Pocvhálit se toho dá opravdu dost - výborná režie, dobré herecké výkony a především originální hudba, která celý dojem ještě umocňuje. Ke konci jsem se dokonce i přistihl při tom, že už při nějakých scénách radši odkláním oči od obrazovky....

plagát

Na dotyk (2004) 

Vzpomínám si, že jsem hrál jednou takovou tu hru, kdy se řekne smyšlený (dost kompikovaný) příběh (bohužel si ho moc nepamatuju, jenom vím, že hrdinka, aby se mohla dostat za svým milým, tak se musí vyspat s převozníkem :-) ), ve kterém vystupuje několik postav a ty za jistým účelem jsou ochotny udělat opravdu všechno a úkolem hráčů týhle legrácky je určit, kdo je jim z morálního hlediska víc sympatický a proč. Důvod, proč se tady tak zeširoka rozepisuju o nějaké hře, je, že po tomhle filmu jste podobně zmatení a není lehký si ujasnit, kdo je vlastně větší parchant.