Grellenort

Tehdy v době premiéry se mi to vůbec nelíbilo. Všeobecnej chaos, vražedný tempo a nonstop nekontaktní akce. Nepamatoval jsem si kdo je kdo a vlastně mě to ani moc nezajímalo a akorát tam občas někdo zařval "RPG!!!!"... Pak jsem si to pustil o pár let později a nestačil jsem čumět, jaká je to jízda, jak intenzivní je pocit toho, že věci se serou čím dál víc a rychleji, jak mocná je atmosféra rozpálenýho (pod)večerního Mogu a jak hrozně imerzivní ten film je: takovejch scén, jako je ten závěrečnej pěší přesun za transportéry OSN jsem viděl jen několik (namátkou se mi vybavuje boj v bambusovým lese z Tygra a Draka, i když jde o úplně jinej žánr). Takový to, kdy byste přísahali, že žerete stejnej prach z cesty jako voni a cejtíte stejnou únavu.... Neskutečnej biják.

Triviální, od začátku do konce nalajnovaná přehlídka klišé s objevným poselstvím že alkohol je špatnej a terapie dobrá, áááááno? Objektivně to není tak hrozný, ale ve srovnání se (sebe)destruktivní cestou Tommyho Conlona za vykoupením je to otřesnej šit a extrémní zklamání. P.S.: když Jack s výsměchem vyrazil "we're both suffering" bejvalku z auta, byl to jeden z mála světlejch bodů filmu.

Kvalita akce má IMO lehce sestupnou tendenci. Začátek s knížkama, nožema, sekerama a koňma!!! je neskutečně zábavnej. Postupem času se přejde na střelný zbraně a už to zase tak super není - pořád je to teda samozřejmě vysokej Wickovskej standard, ale víte jak to myslím. Na pěsti dojde zase pak až v závěru a tam teda musím říct, že Keanu zjevně nestíhá - většinou to vypadá tak, že JW dostává děsně na prdel, pak protivníci bez zjevnýho důvodu uberou tak o třetinu až polovinu plyn a JW je teda spráská. Tomu se vzhledem k obsazení nelze úplně divit, ale stejně bych čekal, že si Stahelski ohlídá, aby to tolik nebilo do očí. Celkovej objem akce zhruba jako ve dvojce, ale variabilita tomu hodně pomáhá.// Hlavní záporák dost WTF, ale v akci dobrej, shinobi style když byl gang pohromadě mě vyloženě nadchnul. // Smysluplnej příběh tak nějak absentuje; zatímco jednička i dvojka měly víceméně jasný cíle, tady je to takovej videoherní plot bez zjevnýho směřování a když naskočily závěrečný titulky, byl jsem docela překvapenej. // Místy jsou tam oproti předchozím dílům suchý frky na vlastní adresu, což se mi líbilo (když JW odsouhlasil Jasmine její reakci na vývoj situace v Casablance, smálo se celý kino).

...aneb jak šli Anděl Páně a Jak nezničit lidstvo na romantickou večeři. Poslední dva díly celkovej dojem náramně zvedly; ty předchozí se plácaly v nevyrovnaný změti celkem fajn děje a dost random scén velmi proměnlivý vtipnosti. Povedenej hlavní casting. Půl bodu navíc za Crowleyho lekci pěstitelství. [3.5/10]

Čekání na Dunu bude zase o něco delší, Chalamet je vážně skvělej. Edgerton by měl hrát všude. Skvělá hudba. Omluva Netflixu za Outlaw King přijata. [8,5/10]

Mám tě rád, Clinte. Budeme tomu říkat "kulturní bariéra", OK? [3/10]

Hm. Tak za mě teda bohužel fakt ne :-(. Z Hoppera je vysloveně karikatura, ze záporáků víceméně rovněž. Dramatická úroveň nefunguje skoro vůbec, celá zápletka se základnou je totálně nesmyslná od konceptu po provedení (a to je suspension of disbelief moje oblíbená disciplína). Jo, jasně, máme tu Robin a Ericu a opravdu boží design monstra a úžasnýho Murraye "Bald Eagle" Baumana u kterýho bych si z fleku zarezervoval termín na vztahový poradenství, ale ten úskok do parodie / absurdní komedie je bohužel příliš silnej a hrozně se to s tím zbytkem tříská, což dobře ilustruje totálně absurdní pěvecká scéna která úplně odstřelila jinak docela dobrej závěrečnej díl. A ještě to celý končí vrcholně neuspokojivou scénou stěhování. Předchozí série zkrátka umně balancovaly na hraně hororu, coming-of-age dramatu a komedie. Tady se ve všech ohledech přitlačilo na pilu a třetí série holt ztratila rovnováhu a sesypala se jako příslovečnej domeček s karet, když mu naložíte příliš. Ale tak co, aspoň bude čekání na čtyřku o dost snesitelnější.

Tak, hotovo, MCU (pro mě) skončilo. Ne že by to bylo nějak výrazně špatný, ale je to venkoncem seriál a už se mi okoukal... That being said, míra epičnosti je neuvěřitelná, "stará garda" byla těch deset let super, Thanos byl fenomenální záporák a celková produkce, triky a podobně nesrovnatelný prakticky s čímkoliv, co jsem zatím viděl. Jděte na to.

Jo - neskutečný a dechberoucí. Setlist možná nedává smysl Watersovskejm fanatikům, který požadujou aby se skladby hrály v závislosti na období kdy byly napsány :-D :-D, ale dramaturgicky je bezchybnej - koncert nikde nevázne, není tu žádná uspávací pasáž, psychedeličtější věci střídá přímočařejší, přirozeně rockový blbnutí (tedy na poměry Gilmoura a PF) a všechno spěje do finále, který prostě nemohlo vypadat jinak. Po stránce muzikantů taktéž lahoda; kdo chce slyšet věci jako z desky, ať si pustí desku. Nejlepší fláky: High Hopes (dohra!!), Sorrow, která nabere v instrumentálních pasážích neskutečný grády a Great Gig, naplno využívající všechny tři výborný vokalisty. Pokud jde o živáče, David zadupal Rogera slušně do země.

Všechno špatně. Po prvním dílu (můj vztah k němu by se dal označit za opatrnou radost) neskutečně studená sprcha. Co fungovalo v jedničce, nefunguje. Co bylo na jedničce špatně, to je tady taky a ve větším množství. Půl hodiny po skončení jsem nevěděl, o čem to bylo a na trojku nejsem zvědavej ani v nejmenším.