Iwiiik

Už delší dobu mám nutkavý pocit, že Vejdělek klátí Trošku a nakazil se tak jeho charakteristicky příšernou podprůměrností. Nevím, zda je to venerický problém nebo psychická deformace díky klábosení u cigarety poté, ale tento "skvost" je toho živým důkazem. Neříkám, že je všechno špatně, ale Jirka opět dokazuje, jak se hezká kamera, pěkně sestříhaný zvuk, celkem dobře použitá hudba a obstojné herecké výkony (Polívka, Macháček, Stašová), můžou rozpliznout ve stupidním scénáři a mizerné režii.

Tedy řeknu vám přátelé, nic moc! Kamera statická, vizuální efekty mizerné, dialogy nevalné, hudba odfláknutá a zvuk vysloveně špatný. Jedině snad kostýmy a výprava stojí za to, ale barevné kombinace exteriérů mi nesedly. Možná je to tím, že jsem nesehnal 3D verzi, která je znatelně lepší. Naštěstí režisér Georges Méliés vsadil na osvědčenou taktiku, natočit dojemný příběh podle skutečné události, takže určitou hloubku snímek má.

Velká škoda, že Makowski rozředil vážnou a dramatickou konzistenci filmu, kterou namíchal svým výkonem Francis Ng, lacině groteskními scénami většiny ostatních postav. Ani velmi trefně zvolená hudba nebyla nic platná. V první půli filmu jsem nevěděl, jestli je to drama nebo parodie na komickou gestikulaci Jackieho Chana. Samozřejmě, že označit tento snímek za komedii, by bylo dosti hloupé a tím více jsou ony rádoby komediální scény dráždivě kontrastní. Nebýt této nepochopitelné režijní koncepce, byl by Poslední tanec dílkem k zapamatování.

Kurevsky kůl! Do hajzlu ani nejde říct jak kurevsky kůl! Oduševnělí gympláci, příšerně nespravedliví profesoři a hrozně boží hip hap hop Indyho, Wiche, Oriona a Supercroo! Chce se mi zvracet! Děsivý blábol, představující tu nejhlubší stoku české kinematografie! Z nějakého důvodu Tomáš Vorel udělal z učitelského sboru bandu pomatenců, z dementních retardů gympláky a zabalil tento ubohý koncept do prachmizerné režie! Krom toho jsem celý film mlátil hlavou do zdi z příšerných hereckých výkonů všech přítomných! Co tímto snímkem jako chtěli tvůrci říct a komu se pomstít, to je mi záhadou! Není divu, že na české filmy do kin nikdo nechodí!

Michelangelo Antonioni se vtělil do geniálního dirigenta komorního orchestru a v každém taktu ukazuje, že onu skvělou hudbu tvoří on, protože partitury které dostal, obohatil o spoustu neskutečných rozměrů. Uvěznil vítr v mlze. Věc, která je neuchopitelná ohraničil v prostoru, který nelze popsat. Vdechl mrazivé napětí do bezhlesného vrzání prken, šumění korun stromů a vzdálených městských ruchů. Je přímo neuvěřitelné, jak se dá udělat atmosféra filmu, neuvěřitelné jak lze vytvořit z ničeho něco nezapomenutelného. Když jsem tento snímek viděl poprvé, nedovolil mi ani na vteřinu odtrhnout oči nebo přestat vnímat zvuk. Zvětšenina je otiskem doby na stříbrné plátno a přitom učebnicí režie, zvuku a kamery.

Jak to vlastně všechno bylo? Brad Mirman chtěl natočit děsně romantický film, tak navštívil místní pomocnou školu a řekl retardovaným dětem, aby mu za domácí úkol napsaly scénář. A tak vznikl patetický škvár o nudném začínajícím spisovateli, který jede na zkušenou za slavnou literární legendou, která však žije v ústraní a již zanechala aktivního psaní. I když starý, zahořklý škrabal nenávidí lidstvo a nikoho u sebe nesnese, světe div se, mladíka si z ničeho nic oblíbí a aby divák neměl pocit, že nebylo učiněno červené knihovně za dost, čistě náhodou má nezadanou, krásnou dceru, která jen čeká, až ji začne nějaký cizák romanticky klátit! Všechno je růžové, všichni jsou šťastní, nikde ani mráčku, jen stříbrné vlnky se lesknou v mdlých paprscích zapadajícího slunce za opojného zpěvu cikád. Všichni si navzájem změní život, plni poučení a mocných citů, odchází ruku v ruce tam za tou duhou. Dokonce i bláznivě romantická puberťačka s IQ 80, by si z takového příběhu pozvracela mašli na svých růžových střevíčcích. Jedna hvězda za Harveyho Keitela.

Velmi působivý western z drsné Austrálie 19.století, se opírá především o vynikající kameru a skvělou hudbu výborného Nicka Cavea. Scénář je sice napsán na naprosto lineárním a průhledném papíře, ale rozhodně bych neřekl, že horkým perem. Guy Pearce kvalitním hereckým výkonem již zřejmě nikoho nepřekvapí, ale role westernového desperáda, se ujal až překvapivě hodnověrně. I přes drobné nedostatky ve scénáři a v některých technických aspektech filmu, táhne kamera oko diváka tak mistrně, že mysl pozapomene ve slabších místech naladit tvář do kritického úšklebku. 85%!

Před natáčením An Unfinished Life se neznámý muž otočil na Lasse Hallströma a řekl: "Dej dohromady Redforda s Freemanem a na všechno ostatní se můžeš vysrat!" A tak se i stalo. Hallström nedbal na to, že mu to říká nachcaný údržbář v zaplivaném baru a skutečně se na všechno ostatní vysral. Naštěstí postavil Morgana s Robertem do fotogenického Wyomingu a dal jim do trojky Jennifer Lopez, aby kluci ještě více vynikli, a tak sice nepoznáváme Hallströmův rukopis, ale i tak jsme svědky velmi líbivého a dobře udělaného snímku o dvou starých pardech, snaše, její dceři a medvědovi. Jsem rád, že smrad z patetična je tu hezky přerážen výborným výkonem dvou výjimečných herců světové kinematografie.

K-PAX rozhodně neměl malou konkurenci, co se snímků z prostředí psychiatrických léčeben týká, ale zvládl to absolutně na jedničku. Rozhodně ani v nejmenším nezaostává za takovými giganty žánru jako One Flew Over the Cuckoo's Nest či Awakenings. Krom bezchybného provedení, předvádí Kevin Spacey jeden ze svých nejlepších hereckých výkonů a také Jeff Bridges solidně přizvukuje. Pokud bych měl sestavovat Top 20, určitě by se tam toto vynikající Softleyovo drama dostalo. Jediné čemu nerozumím, je zařazení K-PAXu do žánru sci-fi (byť okrajově).

Velmi hezky udělaný snímek o víře a naději, bojující proti konvenčnímu skepticismu. Ellie, díky své houževnatosti, předvádí spanilou jízdu od radioamatérství, až po výlet na druhý konec vesmíru. Zemeckis v tomto díle v podstatě spojil svého Forresta Gumpa se svým Návratem do budoucnosti a vytvořil křehký, dramatický sci-fi zážitek, který dokreslují typické kompozice Alana Silvestriho. Jodie byla naprosto strhující, i když nutno přiznat, že je pro roli zanícené, intelektuální feministky jako stvořená. I přes celkovou působivost je však pravda, že se dalo s celým konceptem naložit ještě o chloupek hloubavěji a rozhodně se dalo mnohem působivěji pracovat s emočními liniemi příběhu. K mému ideálnímu pojetí Ellie Arrowayové by byla daleko vhodnější např. Naomi Watts.