Xenerix

Episoda II navazuje vskutku věrně na EI, jak v negativních věcech, tak v těch pozitivních. Tam kde se EI točila kolem příběhu malého naivního kluka, tam EII vyrukovala s love story velkého naivního kluka. Ačkoliv bych nevěřil, že to řeknu, ale pořád je Hayden Christensen méně protivný, než ten malý kluk z EI, Jar-Jar se tu již také objevuje jen z nutnosti, takže to je v pořádku. I přes hlavní motiv lovestory film ubíhá překvapivě svižně především díky Obi-Wanovi, který běhá z akce do akce. ■ Pokud ještě někdo nad Star Wars nezlomil hůl, tak se zkrátka jako správný geek musí radovat z každé druhé scény, která mu trochu rozšíří obzory a splní jeho sny, co by ještě chtěl v tomto světě vidět, věci typu malý Boba Fett, Yoda konečně v akci (jak dlouho jsme na to čekali!), Mace Windu konečně v akci (jako správný badass, přesně v jeho stylu). Po čtyřech episodách, kde byl Jedi Knight zobrazován jako téměř neporazitelný stroj najednou vidíme i ty méně nadané příslušníky, které umírají po desítkách jednoduše na přečíslení v závěrečné megalomanské scéně, konečně se dozvídáme něco víc o těch mystických klonových válkách, o kterých mluvil Obi-Wan v EIV a které měly tak fatální vliv na celé další roky. No a pak samozřejmě perlička v podobě závěrečného souboje. Christopher Lee aka Dooku zahrál svoji roli parádně. Není to ten černobílý typ záporné postavy, skoro by mu člověk i fandil a nemůže mu upřít značné charisma a um. Z hereckého hlediska je Lee výborný i v soubojích, na rozdíl od Neesona v EI nebo Jacksona v EIII mu člověk od začátku do konce věří, že je skutečně ten mocný Sith Lord, který je nadmíru zručný se světelným mečem. Vzhledem k jeho věku si zaslouží velký obdiv. Snímek jako most mezi EI a EII funguje dobře a osvětlil události, které bylo třeba sdělit před velkým vyvrcholením v podobě EIII.

Episoda I je pro mě osobně nejspíše nejhorším dílem obou trilogií Star Wars. Na druhou stranu je třeba objektivně uznat, že z kina jsem tenkrát neodcházel zklamán (nejspíše také dáno věkem v té době) a film u mě dost ztrácí až postupem času a příchodem EIII, která naplno ukázala potenciál moderních triků, ale v kombinaci se solidním příběhem, který už hraje na osudovost, o čemž se v EI mluvit příliš nedá navzdory názvu. ■ Asi nemá cenu papouškovat, jak moc se Lucas odchýlil od původní trilogie a posunul tu novou blíže mladším divákům. Osobně to považuji za dosti nešťastný krok, protože jsem "žral" starou trilogii i ve věku 10 let a méně a věřím, že jsem nebyl sám. Věčně proklínaná postava Jar-Jar Binkse lze skutečně přirovnat pouze k paskvilu typu Ewokové a v tomto ohledu je ještě o dost překonává (jediné štěstí je, jak moc byl Jar-Jar upozaděn v dalších episodách, jeho role v EII a EIII byla naprosto adekvátní a už nejspíše ani nikoho přiliš nepopuzovala). ■ Ale přátelé, na druhou stranu... ...byl to po xxx letech další díl výborné ságy, která diktovala trend sci-fi celé předchozí dekády, a rozhodně měl několik pozitiv. Triky na rok 1999 byly nádherné, světelné meče konečně vypadaly vcelku věrně, Coruscant působil živým dojmem, závody kluzáků byly dynamické a opět trikově perfektní. Na výbornou také dopadl casting (s výjimkou malého Ani, toho skutečně vystihuje pouze anglický výraz "annoying"), výborné duo Ewan McGreggor a Liam Neeson film mocně táhnou, zvláště pak volba Ewana McGreggora do role Obi-Wana se ukázala jako geniální i v návaznosti na EIII a její přechod v EIV - taková podobnost s Alecem Guinnessem a neskutečná pracovitost McGreggora, který studoval hodiny a hodiny, jak Guiness ve starých Star Wars mluvil, chodil, gestikuloval, tvářil se atd., aby ho mohl co nejvíc napodobit. Povedlo se mu to do takové míry (hlavně v EII a EIII), že beru Obi-Wana jako jednu kontinuální postavu, přestože ho vlastně hráli 2 herci. K tomu Natalie Portman, která je důstojnou následovnicí Carrie Fisher v pozici hlavní ženské role no a nakonec můj oblíbený Samuel L. Jackson v poměrně netradiční roli. ■ Když už tedy člověk překousne veškerá negativa filmu, čeká ho solidní podívaná s výborným vyvrcholením v podobě závěrečného souboje Maul vs. Obi-Wan+Qui-Gon. Choreografie souboje má ještě sice určité mezery (zvláště Liam, do této doby spíše dramatický herec, působí občas lehce prkenně, ale to mu člověk ještě rád odpustí), ale stále je o mílové koky dál, než celá stará trilogie, kde souboje v tomto srovnání působí jako neškodné máchaní klacky. Dobrý nápad bylo obsazení Ray Parka v roli Dartha Maula, kde mohl naplno zužitkovat bojová umění a nadstandardní fyzické a akrobatické předpoklady, čímž působil závěrečný souboj uvěřitelněji (McGreggor tvrdě trénoval, aby alespoň na plátně mohl být důstojným protivníkem v souboji 1v1). Trochu zamrzí část závěru z vesmírné bitvy, která je dost zkrácena ve prospěch ostatních linií a navíc bych čekal něco epičtějšího než 10 stíhaček vs. velitelská loď droidů, která je ještě ke všemu obyčejná přestavěná nákladní loď. Vše samozřejmě podkresleno výbornou hudbou Williamse, který doladil původní motivy a složil řadu nových, z nichž některé jsou velice povedené (Duel of the Fates). ■ Celkově vzato si start nové trilogie 4 hvězdy zaslouží. Hodnocení 2 hvězdy a méně beru od hodnotících spíše jako výraz zklamání z obrovského a nenaplněného očekávání - kdyby neexistovala stará trilogie, tak má EI dle mého názoru značně vyšší hodnocení. V české kotlině ji ještě dosti poškodil dabing, který je jedním slovem příšerný a z nesympatických postav typu Jar-Jar a malý Ani dělá postavy zcela nesnesitelné.

Geniální film o geniálním člověku točený geniálním režisérem. Co více si přát. K vážné hudbě nemám nějaký zvláštní vztah (operu přímo nemám rád), ale to je u Amadea úplně fuk, jelikož Forman natočil film který musí zaujmout i jedince naprosto netknutého jakýmkoliv hudebním vzděláním. Je to především životopisný příběh člověka, jeho vzestupu ke slávě (samozřejmě nesrovnatelně menší slávě, než jakou získal až po smrti) a jeho rychlého pádu. To vše ve 160 minutách (respektive 180 v Director's cutu <- vřele doporučuji), během kterých člověk hltá dění na plátně. Jen škoda, že Oskara za hlavní roli nemohli dostat oba herci, nenapadá mě jiný případ, kdy by v rámci jednoho filmu byli oba hlavní aktéři tak perfektní a herecky vyrovnaní. Nakonec to získal F. Murray Abraham, ale Tom Hulce si zaslouží také jen a pouze obdiv, jeho ztvárnění geniálního a napůl bláznivého skladatele bylo strhující. A to ani nemluvím o tom, kolik přípravy musel podstoupit před a během natáčení, není lehké naučit se za pár týdnů hrát na klavír tak, aby divák uvěřil, že právě hraje jeden z nejtalentovanějších skladatelů, co kdy žil. Nejde jen o to trefit pár kláves, ale hrát s patřičnou lehkostí a samozřejmostí i ty nejkomplexnější skladby, co ve filmu zazní. Podle zajímavostí tady na csfd nenašlo několik profesorů hudby nezávisle na sobě ve filmu jedinou intonační chybu při hře na klavír během záběrů, co byly vidět ruce herců, takže skutečně klobouk dolů. Celý film pochopitelně graduje a vrcholí scénou, ve které Mozart na smrtelné posteli diktuje Salierimu Requiem. To jsou momenty, kdy má člověk po celou dobu husí kůži, naprosto skvěle vygradované. Jako film tedy vpravdě důstojná pocta výjimečnému člověku.

Pelíšky považuji za nejlepší český film, který splňuje veškeré předpoklady pro nezapomenutelný snímek. Zajímavé je, že v době uvedení za bůhvíjakou přelomovou záležitost považován nebyl. S časovým odstupem se ovšem o jeho přínosu nedá vůbec diskutovat. Oceňuji na něm (trochu netradičně) také věci, které nejsou tak markantní na první pohled, jako je výborná kamera a skvělá hudba. No a pak samozřejmě herecké výkony a tandem Hřebejk/Jarchovský, kteří film opatřili takovou kanonádou hlášek, že se stal bez přehánění či nadsázky nesmrtelným. Stačí si vzpomenout na lžičky z NDR, nerozbitné skleničky, noky-knedliky, kozačky atd., které se tak nějak dostaly do obecného povědomí, takže když na ně padne zmínka, všichni vědí o co jde. ■ Ovšem zdaleka největší přínos vidím v té kombinaci komedie a drama, byť tu komedie hraje přeci jen hlavní roli. Byli lidé, kteří se svého času udivovali nad faktem, že umí Hřebejk točit i vážná díla jako Nevinnost nebo Kawasakiho růže. Mě to naopak nepřekvapilo ani v nejmenším, protože u Pelíšků Hřebejk ukazuje, že je právě v těch dramatických momentech velice silný. Pelíšky totiž v českém prostředí oživily a dotvořily subžánr hořká komedie k dokonalosti (Kolja je přeci jen žánrově trochu jinde, ačkoliv také má své humorné momenty) a přestože je žádný jiný film zatím nepřekonal, tak v rámci hořkých komedií vznikla hned celá řada velice zajímavých počinů, nikoliv pouze od Hřebejka a já věřím, že to je z nezanedbatelné části vliv Pelíšků. Žádný jiný film posledních let si nemůže říkat, že ovlivňuje kinematografii již téměř 15 let.

Moc bych chtěl dát Duně těch 5 hvězdiček, ale nejde to. Ani 4 ani 3, tak jak je knížka dokonalá, tak je film extrémně nepovedený, Lynch asi nebude špatný režisér, ale ať se drží dál od sci-fi a akce, protože ten člověk vůbec nemá představivost a vývoj lidstva si představuje vskutku zajímavě aneb proč všichni vypadají, jak když jdou na maškarní bál. ■ Normálně bych řekl, že knižní série Duna je natolik komplexní dílo protkané především filosofií, náboženstvím a sociologií, kde hlavně v pozdějších knihách tvoří značnou část obsahu různé úvahy o tom či onom, že to zkrátka zfilmovat nelze, ale to jsem si mysle i o Watchmenech a Snyder mě vyvedl z omylu, protože se mu to podařilo bravurně, jelikož do filmu vnesl styl. A styl je přesně to, co Duně zoufale chybí, což je škoda, protože u sci-fi se to vyloženě nabízí. Pár hezkých scén tam bylo, ale to asi hlavně pro sklaní fanoušky série. Těm ovšem zase musí lézt na nervy casting, který se příliš nepovedl. Copak Lynch neviděl Star Wars, aby si uvědomil, že lze natočit sci-fi, kde hlavní záporná postava není srandovní poletující tlouštík s puchýři po celém těle? Tomuhle už já neříkám stylizovaný film, ale úlet. ■ Navíc s 3hodinovou stopáží bych čekal více prostoru pro ty myšlenky, které Dunu dělají tím čím je místo těch čistě povrchních věcí, které se naopak klidně mohli omezit na nezbytné minimum. Palec nahoru alespoň za hudbu, která je ucházející. SPOILERALERT: A smrt Duncana? Vždyť je to pravděpodobně nehlavnější postava celé knižní série a tady je jí věnováno z celého filmu tak 5 minut a jeho obětování je tam zobrazeno asi v 5 vteřinách pomalu mimo záběr, no toto!

V posledních letech nestíhám jako dříve sledovat všechny české filmy, co se za rok natočí, a tak si vybírám pouze ty, co mě zajímají. Za těchto podmínek bych pravděpodobně Hranaře s klidným srdcem vynechal. Moji zvýšenou pozornost a masochistický zájem si film zasloužil, až když se začalo mluvit o tom, jak strašně špatný a nemožný snímek to je a to ve všech možných i nemožných aspektech. ■ Nakonec jsem byl zklamán. U filmů s hodnocením tehdy kolem 15% člověk očekává, že se aspoň zasměje nad tím, jak absurdní některé momenty jsou, bohužel takových scén u Hranařů příliš nebylo. Kdyby mi někdo řekl, že se jedná o televizní film, případě o delší epizodu seriálu, tak bych se ani nedivil. Tak jak si Zelenka představuje fungování policie a české mafie je úsměvné, samozřejmě že jsou po celé Praze kamery a že lze vysledovat lokace mobilního telefonu, ale aby polovinu občanů ČR sledovala KGB, tak to je volovina nejvyšší kategorie. A to říkám ještě s tím, že mám obecně konspirační filmy rád navzdory mainstreamu (např. Da Vinci Code), dokonce se nechám občas i rád mystifikovat, přestože si člověk uvědomuje, že to není zcela reálně, ale musí to být alespoň činěno s citem a ne takto barbarsky. ■ Poslední hřebíček do rakve je scénář. Herci totiž sami o sobě nejsou tragičtí (když pominu, že se do rolí vůbec nehodí), ale ty hlášky co se z nich sypou, tak to snad psal někdo po lobotomii, jehož největším vzorem jsou epizody Dallasu. A kdo jim proboha řekl, že mají své role ještě tolik přehrávat?! Na druhou stranu je to skutečně "jenom" nuda a v českém prostředí lze vytvořit ještě mnohem horší paskvily (/wave Babovřesky a Kněžna Libuše <- na to se chystám, až se budu chtít opravdu zasmát nad tím, jak je film strašně špatný), takže si člověk v hodnocení musí nechat nějaký prostor směrem dolů.

Jak jde čas, tak si poslední léta uvědomuji, že filmy se pro mě stávají méně a méně atraktivní na základě jejich žánru či děje, a čím dál tím více koukám na herecké obsazení. U českých filmů to platí dvojnásob. Tím, že bohužel v té malé české kotlině není těch kvalitních herců zas tolik, hrají většinou v těch nadstandardních českých filmech stále ti samí. To znamená kombinace herců Macháček, Liška, Dušek, Polívka, Stašová, Holubová, Vilhelmová, Vášáryová, Vetchý, Vlasáková, Geislerová, Roden...a právě Trojan. Rovnice byla taková, že čím více herců v jednom filmu, tím lépe. Ondříček na to jde trochu jinak. ■ O Trojanovi by se dalo hovořit jako o momentálně nejlepším českém herci, ale trefa byla doplnit ho talentovaným a především neokoukaným Sebastianem Kochem. Zbytek herců tam hraje druhé housle, což výjimečně není na škodu a u detektivky je to spíše žádoucí, že se celý děj točí především kolem vzájemné interakce dvou hlavních aktérů. Přestože jde bezesporu a kvalitní film a na české poměry zaslouženě nejlepší film roku odměněný 9 Českými Lvy, pořád ve mě nezanechal ten "wow" efekt, jaký bych čekal vzhledem k jeho ambicím a pomýšlením na Oskara (dokonce se dostal i do užšího výběru). Skoro má člověk pocit, že na oskarové šance stačí obsadit kohokoliv ze zahraničí (v tomto případě Sebasian Koch, v případě Kolji Andrej Chalimon, a u Tmavomodrého světa - který taktéž pomýšlel na Oskara - tvoří polovinu hereckého osazenstva Britové), dodat tomu punc "světového filmu, na který ale bohužel nemáme tolik peněz jako v Holywoodu", a doufat, že se kritici z akademie slitují a třeba nám tu sošku dají. ■ Žánrové zařazení jako detektivka je rovněž dost nadsazené jelikož tak jak už se stává skoro zvykem u českých drama filmů, jde zde hlavně o vykreslení atmosféry 50. let a tak to vnímá i divák. Zvědavost, kdo že je tedy vlastně pachatel, je dosti upozaděna a možná je to tak lepší vzhledem k faktu, že má divák od poloviny filmu již vcelku přesnou představu, kdo za tím vším stojí. Naštěstí konec se povedl a je správně mrazivý, takže solidní 4 hvězdy a jistě jsem film neviděl naposledy. Ovšem mluvit o tom v superlativech jako o nejlepším filmu posledních let, tak to rozhodně nikoliv.

Upřímně řečeno mě udivuje, na co si někteří zdejší komentátoři stěžují. Že je to muzikál a tak se tam od začátku do konce zpívá? No fakt! Chápu, když někdo nemá rád muzikály obecně, ale v tom případě takto nízce hodnotí celý žánr a nikoliv kvalitu filmu v rámci žánru, a to je poměrně zásadní rozdíl. Na film jsem se od začátku těšil jakožto občasný návštěvník divadelních muzikálů a prvotní rozpačité reakce kritiků mi poněkud zkazily očekávání, přesto jsem se nakonec odhodlal. A jsem opět rád, že jsem se neshodl s většinou diváků, jelikož mě film/muzikál nezklamal. ■ Poznámka pod čarou - samotný muzikál Bídníci jsem v českém provedení na prknech divadla neviděl, především kvůli tragickému obsazení. Ve vší úctě, paní Vondáčková může být kvalitní zpěvačka, ale herecky a typově si ji v roli Fantine představovat ani nechci. U paní Čvančarové a Brožové už bohužel neplatí ani ta "kvalitní zpěvačka". A to se bavíme o titulní písni celého muzikálu (celou českou verzi zachraňuje pouze Bílá v roli Eponine). ■ Proč to píšu? Inu především proto, že jsem nebyl zapálený fanoušek Bídníků a přesto mě tato filmová verze dá se říct dostala. A to hlavně pouze a především hereckým obsazením. U muzikálů na něm záleží ještě více, než kdekoliv jinde, jelikož děj je obecně známý, konec také a lidově řečeno se tam toho moc vymyslet nedá a vše musí zkrátka utáhnout herci. Takže tak jak se chodí na klasické divadelní muzikály na určitou sestavu herců, tak jsem se nešel podívat především na Bídníky, ale na Hugh Jackmana, Russella Crowea a Anne Hathaway. Všichni tři výborní herci a všichni tři překvapivě výborní zpěváci. ■ Hooper nám navíc v Bídnících připomíná to, co především česká scéna dost často zapomíná, a sice že muzikály jsou především o emocích a nikoliv jen stoupnout si k mikrofonu a tak nějak si tam odzpívat tu či onu písničku. Režisér samozřejmě mohl obsadit do hlavních rolí výborné muzikálové zpěváky a měli bychom asi kvalitní muzikálový film, nicméně bez špetky charismatu. Ti, kteří říkají, že jim zpěv hlavních aktéru trhá uši, tak si říkám, zda skutečně nějaké mají, protože tohle NENÍ herecký zpěv na způsob, že by herec jakž takž trefil tón a to je vše, naopak, všichni tři by se hravě uživili jako muzikáloví herci na plný úvazek. A ta přidaná hodnota navíc je v tom, že se zároveň jedná o jedny z momentálně nejlepších herců (všichni se pohybují zde na csfd kolem 20. místa). ■ Takže shrnuto podtrženo bez nich by to byly max. 3 hvězdy, takhle musím dát prostě těch 5. Ke třem hlavním protagonistům je navíc zbytek herců vybrán naprosto vkusně, hlavně jako vždy perfektní Helena Bonham Carter, ale mně osobně ještě více potěšila Samantha Barks v roli Eponine, která si stejnou roli zahrála při 25. výročí Bídníků a právem si za to zasloužila chválu (a pak že ty talentové soutěže žádné talenty beztak nenajdou). Jinak je samozřejmé, že v hlavních písních typu On My Own a I Dreamed a Dream se toho filmově vymyslet moc nedá a tak je hold 3 minuty kamera nalepená na obličeji herce, zde má jakákoliv divadelní verze navrch, ale naproti tomu One Day More využívá filmové kulisy a kameru naplno a dostává mě mnohem více než divadelní podání, kde herci stojí v řadě, jak při frontě na oběd. Stejně tak záběry na barikády s vlajícími vlajkami. To jsou přesně ty momenty, kdy si člověk říká, že Hooperovo filmové podání klasického muzikálu smysl má a nelze ignorantsky říct, že muzikálová verze má vše co film a ještě o mnoho víc.

Wolverine vs. Batman a Black Widow mezi nimi, to byla asi první myšlenka. O to příjemnější bylo druhé zjištění; a sice že Christian Bale i Hugh Jackman zde herecky překonávají role, které je oba proslavily, bez debat. Oba herci si vzájemnou kouzelnickou rivalitu náležitě užívají a ze svých postav ždímají maximum. Právě to, že stojí proti sobě jako nesmiřitelní protivníci, jejich kvality násobí a člověk vlastně neví, komu z nich fandí více. Člověk si vybírá film většinou buď podle herců, kteří v něm hrají, podle režiséra, který film točí anebo podle žánru, který je jim blízký. V tomto případě je to trefa do černého ve všech kategoriích. Nolan zkrátka opět výborný, je fajn, že se nenechal unést úspěchem Batmana a točí mimo to i jiné projekty. Škoda jen, že to nebylo náležitě oceněno i v pokladnách kin, momentálně 26. nejoblíbenější film by si zasloužil lepší tržby. Jak už je u něj tradicí, největší přidaná hodnota filmu je celková atmosféra, která nás pohltí hned na začátku, když nám Michael Caine říká základní pravidla kouzelnického triku, a neopustí nás až do závěrečných titulek.

Nebudu zapírat, že Ewan McGregor je jedním z mých nejoblíbenějších herců a i kdyby měl hlavní roli v Twilightu, tak na to urychleně spěchám do kina. Muzikály také docela můžu, takže jsem očekával příjemně strávené dvě hodiny. Dostal jsem směs ryzí romantiky a kýče, které by se daly krájet, což by u kteréhokoliv jiného filmu pravděpodobně působilo trapně a nepatřičně. V kulisách Paříže na přelomu 19. a 20. století to ovšem funguje geniálně a jak zazněly tóny Nirvany, tak jsem začal tušit, že sleduji něco zcela výjimečného. Nutno podotknout, že mě tento pocit již do konce filmu neopustil. ■ Že je Nicole Kidman kromě výborné herečky také vcelku solidní zpěvačka již vím nějakou dobu, ale Ewan McGregor předvedl naprosto famózní zpěv. Je třeba si uvědomit, že nešlo o nějaké prozpěvování songů Justina Biebra, ale skladby Eltona Johna a dalších a některé z nich jsou skutečně intonačně obtížné. Samozřejmě zde nelze hovořit o nějakém překvapivé vývoji v příběhu, jehož závěr je prakticky prozrazen na začátku filmu, přesto divák hltá každou minutu a užívá si hereckou symfonii mezi Ewanem a Nicole. Emotivní, smutné, přesto krásné a dokonalé, v rámci žánru pro mě osobně nepřekonatelné. Když se navíc člověk dokáže vcítit do hlavní postavy a promítnout si do toho podobné zážitky, nabývá pro něj film ještě zcela nových rozměrů.