Sollozzo

Velmi emotivní koncert, který je z hlediska atmosféry daleko před jinými vystoupeními Pink Floyd či Gilmoura. Nejlepší jsou však na tomto koncertu písně, které nezasvěcený nezná a zastáncům Gilmoura se nelíbí. A to hlavně One of my Turns v "hotelovém pokoji", Another Brick pt.3(kde se ve zpomaleném záběru vlní česká vlajka), Vera a Bring the Boys Back Home. Tam Waters stojí nad burácejícím orchestrem Rudé armády a před 450 000 lidmi v publiku (odhad pořadatelů) a křičí z plného hrdla jako kdyby byl vládce světa:-). Koho by nemrazilo...Potom se pomalu přejde do hitu Comfortably Numb, který se už ale nepovedl. Je pravda, že roli doktora nezazpívá nikdo líp než Waters, ale v téhle písni je prostě králem David Gilmour. Jeho styl hraní na kytaru nikdo jen tak nenapodobí. Dalším trnem v oku je Cyndi Lauper, která mi připadala jako kdyby prodělávala epileptický záchvat. To její škubání a běhání v ABitW pt.2 se mi strašně příčilo. Navíc její účes ala Predator...no netřeba rozebírat...Sečteno, podtrženo, Waters zaválel, všechna čest. 95%.

Skvělý koncert Floydů s jednou chybkou. A tou pro mě byl hostující saxofonista, který při hře vypadá, jako když bude rodit. Navíc sólům v Money či Shine On... zahraných Dickem Parrym (který hostuje u Pink Floyd už desítky let) se nemůže nic vyrovnat. Vyzdvihnout se ale musí výkon Guye Pratta (baskytara), který dostal prostor pro sólo v skvěle upravené Money a povolení vyřádit se slapováním v Another Brick In The Wall pt.2.

Dark Side of the Moon v PULSE hávu. Jinak než 100% procent dát nejde. Úžasná hudba doplněná o dokonalé efekty a projekci s jednimi z nejlepších muzikantů na světě.

Pokud chcete ušetřit za antidepresiva, pusťte si Amélii z Montmartru. Ta je totiž snad nejoptimistějším (čtěte naivním) filmem, který jsem viděl. Amélie je skvěle zahraná roztomilou (čtěte krásnou) Audrey Tautou, která se pro tuto roli snad narodila. Navíc známá pařížská místa, bagety místo rohlíků a nejzcestovanější zahradní trpaslík, kterého znám. Film má také úžasný soundtrack, který by neměl chybět ve sbírce každého milovníka dobré filmové hudby.

Skvělý koncert, kdy jsou podány základní skladby Pink Floyd v akustickém znění (vyjma sól, kde to bez elektriky nešlo), ale také úžasné skladby od Sida Barretta. Také zazní klasická skladba od Bizeta (Je Crois Entendre Encore) anebo píseň od Ricka Wrigta (Breakthrough), která je mimochodem užasná :-). Seznam hostů je pestrý (Michael Kamen - znalci filmové hudby určitě znají, Rick Wright, Bob Geldof, Dick Parry, Robert Wyatt atd.). Mimochodem skladba Sonet 18 (slova W.Shakespeare) je napsaná právě Michaelem Kamenem pro Davida. Srdcovka. 100%.

Nejlepší z Gilmourovo sólo projektů, který se skoro dokáže vyrovnat i P.U.L.S.E. Nové album je vcelku podařené, ale úpravy starých hitů, které zde David předvedl to všechno přebíjejí. Skvělá, komornější než obvykle, Shine On You Crazy Diamond, Fat Old Sun s pořádně rozjetým kytarovým sólem na konci a vrchol koncertu bezmála 25 minutová Echoes. To co v ní muzikanti předvádějí je něco neuvěřitelného. V momentu, kdy po několikaminutovém krákání přebuzených kytar a basovky Guye Pratta zazní na plno célé těleso, mi málem trefilo. Jsou to jedny z nejsilnějších taktů v celé Pink Floydí diskografii.

Pokud někdo pochybuje o kvalitách tohoto filmu, měl by se jít do kouta stydět. Jedinečný příběh natočený ještě lepší kamerou, za kterou měl snímek dostat Oscara (kamera Emmanuel Lubezki). Naturalisticky působící styl natáčení se postará o dokonalý zážitek nejen před plátnem a pochmurnou náládu v celém filmu umocní kamerové filtry. Do toho se přidá několik momentů kdy vám film vyrazí dech (kavárna,jízda autem), pár scén kdy vás mrazí v zádech (dítě a vojáci, čekajda u bóje) a navíc Pink Floydí čuně nad továrnou:-). Pro mě nejlepší film roku 2006.

Tak tomuto nemůže už nic konkurovat. I když chybí do dokonalosti Roger Waters, tenhle koncert mě totálně uzemnil a potvrdil, která kapela má na světě nejlepší koncerty. Skvělý tracklist obsahující celé Dark Side of the Moon doplněný o nejlepší hity z let minulých a naopak o songy z jejich nejnovějšího alba The Division Bell(1994). Snad už jen při Eclipse si mohl dát Rick Wright na klávesách volume doprava. A Gilmourův majstrštyk v Comfortambly Numb? To je pro mě nejlepším kytarovým sólem všech dob.

První 2 série byly opravdu výborný. Vidláckej Earl s jeho pomateným bráchou jsou vážně charaktery:-)...Crabman je kanón a Joy je snad tou nejzlomyslnější američanku z karavanu. No a do toho pár skvělých songů jižanskýho rocku a Cyndi Lauper:-). S přibývajícími díly se ale příběh tak trochu opakuje a až do poslední 4. řady se drží zuby nehty na 3 hvězdách...takže 2 řady za 5 a 2 řady za 3...to máme celkově průměr ..."Randy! Spočítej to!"