H34D

Příběh na papíře by se mohl jevit béčkově, ale zpracování takové rozhodně není. Guy Ritchie sice tenrokrát neoslňuje košatou, propletenou zápletkou a překvapivými zvraty, ale za to skvěle buduje atmosféru a napětí. Speciálně oceňuji, jak výborně funguje, když scény akčního rázu jsou prostříhávány kraťoučkými flashbacky z předchozího plánování. Přestřelky jsou spíše kratší a výbušné a jsou natočeny přehledně, bez zběsilého střihu. A tak to má být. Celkově by přicházelo v úvahu i plné hodnocení, nebýt možná ne až tak uspokojivého závěru. 8/10

Jednoznačně jedna z nejlepších rolí legendárního Arnolda Schwarzeneggera, ale nejen to, řekl bych, že Predátor je jedna z nejsilnějších rolí jakéhokoli akčního hrdiny. Když souboj muže proti muži přestává stačit, přichází na scénu Arnold proti nadpřirozenému vraždícímu lovci. Film jsem si připomenul po téměř 35 letech a vnímám, jak dnešním hercům schází ono maskulinní charisma, které je v Predátorovi patrné nejen u Arnolda. Film bez okolků vyvolá velká očekávání hned v prvních vteřinách a poté pomocí tajemných prostřihů z pohledu Predátora a perfektního použití hudby buduje a udržuje napětí na maximu. Tahle vynikající podívaná nijak nezestárla. 9/10

Nechápu, proč tvůrci sequelů tak často ctí ono nepsané pravidlo, že předchozí díl(y) se musí "překonat". Překonat v akčním filmu totiž znamená nabídnout víc a/nebo šílenější akci. Oproti F9 působí vězeňská bitka z F8 jako realistická rekonstrukce útěku z Alcatrazu. K vytvoření wow efektu nestačí jen vystřelit auťák do vesmíru (tedy stačí, pokud se jmenujete Elon Musk), akční scény musí mít totiž alespoň částečný realistický náboj, aby v diváku vyvolávaly reálné emoce. Paradoxně jako větší problém tohoto filmu však vnímám nefunkčnost děje. Kdyby u F9 existoval dobrý příběh, daly by se zkousnout i ty husarské kousky v akčních scénách. Bohužel mi přijde, že tvůrci tentokrát již rezignovali na jakoukoli návaznost mezi jednotlivými scénami. Jako lusknutím prstu se vždy potkají ti praví lidé na pravém místě - vysvětlovačky sice brzdí tempo, ale úplně je vystříhat taky není dobrý nápad. Než slzopudné flashbacky bych ocenil skromnější, ale za to logickou a ucelenou špionážní akci se špetkou automobilových honiček. To se mi však nedostalo... 5/10

Filmová pokračování to mají vždy těžké - přijít s tím samým znova znamená podobný neúspěch jako přepálit původní koncept do absurdna. Pokračování Tichého místa mimo vzrušující flashback předkládá divákovi snad ještě triviálnější příběh než díl první. Okolnosti invaze nejsou nijak vysvětleny, rozpracovanost postapokalyptické společnosti nedosahuje ani hloubky průměrného dílu seriálu The Walking Dead. Film je příběhově prázdný, scénář prakticky neexistuje. Hrstka hutných scén a stopáž, která je krátká ne kvůli údernosti, ale jednoduše kvůli absenci obsahu značí, že Tiché místo II je jen tahákem peněz... (ale na mě si nepřijdou, já to stáhl z uloz.to! :)) 6/10

Interview ČT24, docela stěžejní pořad zpravodajství české televize a poslední dobou i naší domácnosti, byť jej vzhledem k malým dětem vnímáme jen okrajově a jen někdy. Přesto jsem chtěl ohodnotit a ocenit. Proč? Dělat zpravodajství formou rozhovorů je sice mnohem zdlouhavější, ale důležité - je to objektivní. Interpretace novinek moderátorem je napadnutelná kvůli možné subjektivní interpretaci informací, popř. jejich vědomé, či nevědomé filtraci. Zpravodajství formou rozhovoru je podle mě objektivní v tom, že cílem moderátora není určitou skutečnost sdělit, ale "donutit" hosta, aby ji sdělil za něj. Pak je na divácích, aby si sami udělali obrázek, jak o dané informaci, tak o jejím podání. Interview ČT24 je pořad, který je prostě třeba. A to i přesto, že jednotlivé díly strašně rychle stárnou. Rozhovory v DVTV mohou mít svoji vypovídající hodnotu i po letech, týají se totiž dlouhodobých témat, na Interview ČT24 by kolikrát nemělo smysl koukat ani s pouhým týdením zpožděním. Cílem pořadu je předat ty nejčerstvější novinky a seznámit diváky s aktuálními událostmi - má-li o to zájem. Teď už k problému Interview ČT24, kterým je silně konfrontační způsob moderování. Je pravda, že místy působí zbytečně agresivně až nedůstojně, pokud se dvojice při rozhovoru překřikuje. Nicméně v kontextu aktuálního politického dění chci konstatovat, že si myslím, že je to třeba. Prostor je omezený, moderátor musí držet otěže rozhovoru pevně v rukou, nesmí nechat protřelé politiky, aby si ukradli cenný televizní prostor pro sebe a pustili se do nějaké demagogie, vyhýbavým odpovědím, či self-proma. Moderátor zkrátka musí ve vhodný okamžik oponenta přerušit a nasměrovat ho k jádru věci, jinak mu uteče rozhovor někam pryč a pointa se rozmělní. A to podle mě moderátoři ČT zvládají velmi dobře. 7/10

Téma vysloužilého zabijáka, který musí udělat "jednu poslední prácičku" pro ochranu své rodiny, je už poněkud vyčpělé. Na druhou stranu, béčkových akčňáků existuje celá hromada a příběh v nich hraje tu nejmenší roli. Záleží tedy v prvé řadě na tom, jak je film tohoto typu natočen. A ruský talent Najšuller umí točit velmi působivě. Líbí se mi jeho drobné audiovizuální vychytávky, které ozvláštňují scény, které by jinak mohly působit fádně a zapomenutelně. Např. klíčová bitka v autobuse jistě není choreograficky mistrovské dílo a nebudeme si namlouvat, že Bob Odenkirk je dlouholetý mistr bojových umění, nicméně je to právě režie, která dokázala z této scény udělat zlatý hřeb filmu. Velmi kvituji i samotný úvod, který je zábavně sestříhán tak, aby přesně vykreslil atmosféru všednosti "nudného" rodinného života. Skvělých nápadů je tedy ve filmu více, i tempo krásně odsýpá. Jediný problém tedy zůstává v triviálním scénáři, který se nemůže rozhodnout, jestli chce bavit, nebo ohromit a popravdě nevyniká ani v jednom. 7/10

Nepamatuju si, kdy naposled jsem se tak moc snažil nazírat na film z té lepší stránky. Mortal Kombat mě provází již cca od 3. třídy základní školy, takže kdykoli zazní nějaká známá postava, popř. se na obrazovce odehraje úder ze hry, mám radost. Faktem ale je, že tenhle film byl "filmařsky" opravdu příšerný. V prvé řadě jsem v úžasu, že slavné herní sérii o 11 dílech někdo napíše tak prázdný a hloupý scénář. Přitom čerpat se dalo odkudkoli. V druhé řadě už samotný výběr herců je poněkud mimo. Všichni asi chápeme, že vzhledem k nižšímu rozpočtu a ambicím jsou použita neznámá jména, ale některé postavy bijí již svoji vizáží do očí. Nakonec i ty souboje jsou v nejlepším případě průměrné, většinou ani to ne. Řekl bych, že film má pár velmi zajímavých nápadů, či vizuálních momentů, ale už samotné poslepování scén dohromady působí někdy tak trochu násilně - je to opak režijní uhlazenosti a elegance. Jde jak o samotné vyprávění, tak o střih akčních scén. Někdy jsou použity dokonce mírně zrychlené záběry, zkrátka velmi často v tom filmu něco "nelahodí oku". Možná trefnější přirovnání je ke studentskému filmu, ke kterému někdo dodělal na poměry studentského filmu drahé efekty... Mno, ale jinak jsem na nový Mortal Kombat kouknul rád. :D 4/10

Perfektní souznění citově obtěžkaného dramatu o truchlení a šíleně ujeté komedie. Právě tato odvážnost, kdy se smíchá vážné téma a černočerný humor, mě osobně imponuje nejvíce. Výjimečný a výjimečně kvalitní film. 9/10

Živě si představuji, jak by námět tohoto filmmu přetvořila česká produkce do zoufale trapné komedie bez špetky noblesy. Právě noblesa mě totiž napadá jako jedna z prvních věcí ve spojení s Vinterbergovým Chlastem. On je to totiž film myšlenkově vcelku plytký. Naštěstí samotné pojetí tématu denního chlastání je zde... noblestní. Poměrně inteligentní, uvěřitelné postavy ve vší skromnosti objevují zákonitosti denního chlastání. Jsou části filmu, kde se cituje Hemingway a jsou části filmu, kde se chčije do postele. Oba rozměry zde mají své místo, oba vedle sebe koexistují a ve své podstatě fungují. Přeci jen mi jako pěst na oko přišlo chování všudypřítomných studentů, kteří dle mého názoru měli za úkol dotvářet realistické vyznění filmu a to se příliš nepovedlo... Jako lehká komedie však ok. 7/10

Největší slabinou pořadu je nedostatečné promo, možná i neatraktivní názvy a náhledy epizod, protože uvnitř se skrývá parádní talk show takových "starých mladíků", kteří mají už něco za sebou, ale pořád si rádi pokecají o videohrách. Těžko v této oblasti může Nekonečný Labůžo hledat konkurenci. Rád si poslechnu klidně i nepříliš hluboký pokec borců, jejichž články jsem v herních časopisech četl před více než 20 lety. Z produkčního hlediska musím ocenit použití zeleného plátna, kdy přímo na pozadí Červ v postprodukci pouští hry, o kterých je právě řeč. Pro hráče videoher - nostalgiky je to velmi příjemné. 8/10