Johny303

Hodnotit tento film je docela oříšek. Zpočátku jsem se obával, že kluci vyskočili z letadla jen aby mohli v protektorátu vojíždět holky a Heydricha že budou řešit jen v pauzách během střídání sexuálních poloh, ale naštěstí se v tomto ohledu netlačilo na pilu a romance nakonec nepřekročila snesitelnou hranici. Totéž platí o historických nepřesnostech, které sice občas zabolely, ale zároveň výraznějším způsobem nepoznamenaly to zásadní. Za co tedy strhnout hvězdu? Že se příliš nevydařil dabing a že Geislerka není ideálně zvolenou představitelkou tradičně české krásy tu řešit nebudu, ale velice nemile mě překvapilo, když jsem se v samém závěru filmu o vojáky v kostele nebál a jejich zoufalý boj mě zanechal takřka bez emocí. Bylo to tím, že člověk jejich osudy předem zná? Nebo mě snad herci nedokázali svými výkony dostatečně přesvědčit? Možná jsem si prostě jen nezvykl na Ciliana Murphyho, kterého zároveň sleduji v Peaky Blinders a jeho obličej mám spojený výhradně s grázly. Ať už je to čím chce, film jako takový rozhodně stojí za vidění a této fascinující kapitole válečných dějin určitě nedělá ostudu.

Další žraločí béčko, které nenadchne ani neurazí. Ze vší té průměrnosti ovšem vyčnívají tři významné důvody, proč zrovna tento film vidět - drsňák Statham, sexy Číňanka Bingbing Li (v době vzniku filmu jí bylo už 45 let?!) a poměrně dobře zpracovaní žraloci, ze kterých se sice neposerete strachy, ale taky z nich nemáte úplnou prdel, jako je to obvyklé u většiny moderních žraločích filmů, které dosud závistivě pokukují po již značně vousatých Čelistech Stevena Spielberga z roku 1975 (trochu ostuda, ne?). Děj MEGa je poměrně prostý, ale líbil se mi nápad s objevem hlubšího dna spolu s odůvodněním, jak se kvůli tomu megalodon dostal zpět mezi lidi. Naopak největším záporem snímku zůstává délka, která činí dvě hodiny, ale bohatě by si vystačila s hodinou a půl.

Tak zase jednou půjdu proti proudu, protože nechápu zdejší hodnocení ani důvod, proč je film tak populární. Za mě to byla zbytečně natahovaná nuda, ve které většina postav jednala nelogicky a vedla mezi sebou dialogy připomínající pokec nejhorších žáků ze zvláštní školy. Ačkoliv hlavní trojice ve složení Jones, Bardem a Brolin hraje jako o život, nemá v tomto případě šanci vytáhnou film výše než na dvě hvězdy.

Aligátoři se relativně povedli a... to je tak asi všechno. Zejména demence ústřední dvojice (zvláště pak Haley) způsobila, že jsem se vůbec nebál o jejich životy a po celou dobu jsem se strachoval zejména o rodinného pejska. Největším kamenem úrazu jsou ovšem primitivní a dementně načasované dialogy - aneb když ti aligátor ukousne ruku a ty máš pět minut nato chuť probírat trable v manželství. Ale to už je taková survivalová klasika, která by se dala odpustit, kdyby fungovalo všechno ostatní, což tady nefunguje. Rozhodně neprohloupíte, když si namísto "Kořisti" pustíte spíše slušných "47 metrů" nebo ucházející "Mělčiny".

Vidět se to určitě dá. Pár fórů se skutečně vydařilo, zvláště pak, když se dostala ke slovu osvědčená hvězda parodií - Leslie Nielsen. Ale nejlepší parodie to rozhodně není, alespoň ne v současné době, kdy už ji zastínila modernější konkurence. :)

Do jisté míry je to určitě nahrané. I tak si ale myslím, že by se této skupince krásných egotupounů měl sex odepřít navždy - jinak skutečně hrozí, že by se to mohlo rozmnožit...

Člověku je až smutno z toho, že se takoví parchanti stávají hlavními hrdiny filmů, knih a dokumentů. Jenže zrovna u zločinců typu Bundyho se není čemu divit. Odporná parodie na člověka, která si z brutálního zabíjení mladých dívek utvořila denní rutinu, totiž dokázala měnit tváře stejně snadno, jako se mění stupně na přehazovačce od bicyklu. Bundyho tak nesledujeme pouze jako odporného vraha a zdatného útěkáře, ale také jako příležitostného advokáta, playboie a ublíženou oběť společnosti, přičemž dokument podrobně sleduje celý průběh případu, nabízí dostatek dobových záběrů a neopomíjí výpovědi žádné z důležitých osob. V přehledném časovém rozvrhu se tak postupně propracovává až k velkému finále, které dopadlo tak jak dopadlo i díky zcela revolučnímu způsobu identifikace pachatele.

Byl jsem hloupej, že jsem se tomu filmu takovou dobu vyhýbal. Snad ještě nikdy jsem neměl takovou chuť udělat svou prací díru do světa jako po shlédnutí Vlka z Wall Streetu. Je to film neskutečně zábavný, poučný, dramatický, lechtivý, humorný i motivační, takže tři hodiny uplynou jako voda. Svůj výrazný podíl na tom dozajista má i famózní výkon DiCapria v hlavní roli a Jonaha Hilla v roli vedlejší.

S těžkým srdcem přiznávám, že mě Irčan zklamal. Gangsterky miluju a třeba takové Mafiány považuju za jeden z nejlepších filmů vůbec, takže jsem se těšil jako malé dítě. Bohužel tohle byla už jen taková natahovaná vzpomínka na zašlou slávu, která nudila ještě o poznání více než kniha. Je to tak na dvě hvězdy, ale já pod ty tři jít nedokážu...

Snímků o správných a vzdělaných černoších čelících tupému bílému rasismu vzniklo v průběhu doby superkorektní tolik, že by z toho jeden vrhnul. Většina takových filmů se zmohla jen na propagandu a výchovná kázání, za což si zasloužila bez milosti skončit v propadlišti filmových dějin. Byla jich většina - nikoliv všechny! Jen pár výjimečných kousků dokázalo tuto pro mě již poněkud otravnou tématiku obalit do kabátku nápaditosti a humoru, který mě dokázal uspokojit. Týkalo se to například Nedotknutelných a částečně se to týká i Zelené knihy, která se pro mě sice nestane filmem století, ale místy mě pobavila, místy dojala a ústřední dvojice se skvěle doplňovala, což snímek u mého hodnocení dostalo až někam na hranici mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Možná je to až příliš vysokým hodnocením zde, možná je to tou tématikou, možná tou občasnou nudou, ale něco mě nutí být pro tentokrát přísnější, sorry...