saidlik

Když jsem šel na Kigsmana, čekal jsem různé věci. Firtha hláškujícího britským přízvukem tak, že z něho má partnerka stejně jako u 10 deníků Bridget Jones promočí sedačku, další příliš ulítlou akční komedii ve stylu Kick-Ass nebo příliš vážnou vlnu po vzoru x-menů. A splnilo se vše do puntíku, s tím rozdílem, že tentokrát zůstala vhlká sedačka po mě a chtěl jsem ihned nové oxfordky. Vaughn dokázal něco, co v současnosti nikdo jiný, opět změnil svůj styl a podal nám nabitý vtipný akčňák který pobaví napoprvé i napodesáté, probudí v nás ty kluky, kteří poprvé v životě viděli bondovku i pubescenty toužící po prdelce štíhlé skandinávky. Ale no tak, přece sem nemohl být jediný! No a co že je zápletka šílená, no a co že herci někdy šíleně přehrávají, za mě plný počet s tak dobrou náladou jsem z kina hodně dlouho neodcházel.

Na začátek si dovolím dát malé přiznání. Ano já Vilém Konstantin Hřibojed jsem četl knihu a s klidným svědomím mohu prohlásit, že ač mi místy přišla jako ranní otisk vlhkého prostěradla nevybouřené maminy vcelku se číst dala. Dnes poté, co jsem se probojoval davem puberťaček lačnících po tom aby je někdo svázal kravatou a zlískal libovolným předmětem od řapíku po zahradní sekačku mohu s klidným svědomím ohodnotit i samotný film. Jenže jak mám velebit film který mi ve zkratce říká to, co všichni muži, ne věční romantici a nerdi, ne puberťáci s kšiltem plochým jako hrudní koš japonské pornoherečky, zkrátka vyspělí jedinci ví už dávno. A to sice že žena chce jediné, ten lesk na rty co má ta coura od vedle a především vyšukat mozek z hlavy. Je smutné že kvůli tomuto poznatku musela vzniknout knižní trilogie, zatím jeden film a bezmezné množství nových gumových hraček. Na tento výron poševního sekretu jakési američanky kterou manžel neobdělává dost často tak byl naroubován film. Film točený romantičkami pro romantičky. Spousta scén z knihy zmizela a spousta byla zkrácena což mi zpětně přijde neskutečné vzhledem k tomu že celý film se v podstatě, jak by řekl Kristián "šuká" nebo se o šukání mluví. Pokud tedy zrovna nesledujeme emocionální výlevy Anastázie, studentky vysoké školy jejímž největším sexuálním zážitkem z doby b.c. (čti before Christian) byl vypadlý tampón ve Wallmartu před 3 lety. Kniha Anastázii popisuje jako dívku s velkým charisma, krásnou, okouzlující což bohužel film vykreslit nedokázal. Dialogy sou plitké a každému je jasné že slouží pouze proto abychom se mohli znovu podívat na six pack pana Graye. Ani konec bohužel nedokázal vzbudit takové emoce jako kniha a člověk ta z kina odchází rozpolcený, nespokojený s bolestí v zápěstí dokazující že přítelkyně dává filmu plný počet.

Po shlédnutí filmu mi nebylo jasné, zda chtěl Del Toro natočit film pro dospělé nebo děti. Výsledný snímek totiž prolíná oboje, ale hrubým způsobem bez kouska citu. Máme zde pohádkové pasáže s holčičkou tak naivní a hloupou, že se z minut stanou hodiny a také pozadí španělské občanské války, jež mi přišlo stokrát zajímavější i přes místy trochu přemrštěnou brutalitu. Závěr mě poté jen utvrdil v tom, že snad ani sám režisér nevěděl pro koho film točí. Stejně jako nenecháte děsivého strýčka vyprávět synovy pohádku, nenecháte Del Tora točit toto. Ani v jednom případě totiž výsledek nebude zrovna ideální..... 55%