Nevka

Čím dál více přicházím na to, že mě superhrdinská linka v komediálních MCU seriálech spíše otravuje. Funguje totiž o poznání hůře než ta civilní. Každopádně tady se zatím tvůrci klidní (aneb nemáme čas dělat pořádné CGI) a já se bavím. Mohou za to hlavně hrátky se čtvrtou stěnou, překvapivě parádní Tatiana Maslany (jejíž obsazení se mi zpočátku nelíbilo) a fakt, že můj smysl pro humor je vskutku bizarní záležitostí. Takže ano. V jádru je to hrozná blbost, ale já se rád jednou týdně prvoplánově pobavím. P.S.: Ta potitulková scéna je odpad i podle mě.

Až na samotný závěr perfektní animák pro celou rodinu. Mimoni jsou už tradičně střelení, zábavní a docela i kreativní - rozhodně více než v jedničce. Český dabing u animáků je navíc pořád skvělý, čímž se alespoň částečně kompenzuje absence originálního znění v našich kinech. Illuminations mě začínají hodně bavit.

Varování: Tohle je film pouze pro silné povahy. Zcela upřímně. Já proti Afteru v zásadě nic nemám... Jednička neurazí - je pro cílovku vlastně relativně v pohodě. Dvojka? Někomu dojde, že točí ptákovinu pro puberťáky, nasype tam více humoru a člověk se překvapivě docela baví (hlášky a všudypřítomné bizárky z toho dělají možná nejlepší díl série). #TrevorNaHrad. Ale pak... Pak přijde trojka a všechno se totálně podělá... Trojka je totiž náhodnou kompilací PG-13 sexu. Nic víc, nic míň. Teda... Na konci je ještě jedno strašně dramatické "tajemství". *Vložte náhodný zvuk vzrušení.* A tím se dostáváme ke čtyřce! Postavy si konečně uvědomí, že spolu až moc spí (čímž doteď řešily všechny své problémy), takže spolu tentokrát nespí skoro vůbec. Občas se objeví nějaké to drámo, a když už se radujete, že tahle "geniální série" konečně končí, přijde to nejlepší. Obraz se zamihotá a objeví se ta tři kouzelná slova: "TO BE CONTINUED". Peklo je skutečné. Peklo nekončí. HARDIN will return.

I když jsem se obával, že první epizoda bude spíše klasickou oťukávačkou, opak je pravdou. Po krátkém pohledu do minulosti se vrháme přímo do centra vznikajícího konfliktu. Postavy usedají k jednacímu stolu, kolem poletují draci a rytíři se snaží vymlátit jeden z druhého duši při slavnostním turnaji (pro mě vrchol epizody). Tradičně nechybí ani štědré množství sexuálních scén. Když Matt Smith v rozhovorech říkal, že toho sexu je tady na něj až příliš, rozhodně nepřeháněl. Minimálně jeho postavě se nevyhnula snad jediná z nich. Na druhou stranu… I když s tím nemám žádný větší problém, osobně bych ocenil, kdyby se na jednotlivé linky šlo trochu pomaleji. Ač všechno funguje víceméně tak, jak má, například budování charakteru hlavního záporáka je zbytečně hektické. Je sice názorně ukázáno, čeho je ten psychicky labilní magor schopný, ale chybí prostor na to, aby se s ním divák dokázal lépe ztotožnit. Což je škoda, protože postava Daemona je tvůrci seriálu prezentována jako někdo, koho budete zároveň milovat i nenávidět. No, zatím bych mu přejel tak maximálně nožem po krku… Podobně je na tom i politika. V jádru skvělá věc, která vás však dokáže utopit v záplavě jmen. Kolem a kolem, epizoda má rozhodně své nedostatky, ale ve svém závěru napovídá, že teď už to bude jenom lepší. A na to já se těším! P.S.: Černý Targaryen opravdu není Targaryen. Bruh. (viděno na HBO Max předpremiéře)

Uklidnění na začátek. Tento komentář je pouze souhrnem dojmů bez toho, aniž by jakkoliv vyzrazoval obsah filmu. Mám totiž pochopení pro každého, kdo u Peeleho nechce dopředu nic vědět. Já sám jsem před projekcí viděl jen první trailer a zbytku se svědomitě vyhýbal. A udělal jsem dobře. Nejlépe totiž fungují první 2/3 filmu. Jste poměrně rychle vrženi do víru podivností, které hned v úvodních minutách vyvolají řadu otázek (bacha na opice). Tempo potom sice mírně opadne, ale to není problém, jelikož v tu chvíli začíná houstnout atmosféra, která je umocněna výbornými hudebními motivy a vy jen čekáte, co přijde příště. Jordan nepoužívá laciné lekačky a opět se vyhýbá standardním klišé hororového žánru, což musí ocenit snad každý. Problém však nastává, když se příběh přehoupne do části, kde už jsou záhady víceméně vysvětleny a jde se do finále. V tu chvíli začne být Nene poměrně generické. I přes svou poměrně dlouhou stopáž navíc uspokojivě neuzavře všechny příběhové linky (Jupeho zejména) a začne být svým vlastním nepřítelem. Minimálně jedna z replik vznesená „náhodnou“ postavou těsně před závěrečnou akcí odpovídá tomu, že jde o záměr, ale to nic nemění na tom, že divák na tuhle hru nemusí přistoupit. Netvrdím, že jsou u Peeleho netradiční finále něčím vzácným, ale závěr Nene bych přirovnal spíše k posledním filmům od Shyamalana (to ani nemluvím o tom, že úvod má podobný nádech jako Znamení – čímž tyto dva filmy nechci vůbec srovnávat). Je to zvláštní, přepálené, někdy možná až hloupé, ale myšlenkou pořád velmi originální. Takže proč ne?

Hned na úvod je dobré říct, že vizuálně má Bestie jen velmi málo nedostatků. Obava, že zvířata budou působit gumově a nerealisticky (jako třeba v nejnovějším Predátorovi) se ukázala být neopodstatněná, což je vždycky fajn. Až na jednu či dvě scény prakticky nepoznáte rozdíl mezi realitou a CGI. Kamera je výborná, práce s prostředím solidní a praktické efekty (hlavně krvavá zranění) jsou na jedničku. O to více je na škodu, že Bestii postihl klasický problém (většiny) současných filmů – má hrozně natvrdlý scénář. Postavy se chovají místy dost nelogicky, nemáte k nim žádný vztah a věci se dějí tak nějak nahodile. V první polovině filmu to ještě není tolik znát, ale s přibývající stopáží se stupňuje množství pochybných scén a vy jen zoufale kroutíte hlavou nad tím, že si tohle někdo nepohlídá (Black Phone Problem – One Week Later). Engleho scénář navíc před diváka položí několik výrazných témat (pytláctví, smrt v rodině), která by člověk chtěl blíže prozkoumat, ale nemůže, protože se s příchodem lva začnou pomalu vytrácet až nakonec vyšumí do nevýrazného a neuspokojivého finále. Na druhou stranu... Bestie sice v rámci žánru nepřináší nic nového a má srovnatelné množství much jako rozsápané mršiny válející se všude po savaně, ale jako jednohubka funguje pořád docela slušně.

Letos se vyloženě točím v kruhu a neustále přemýšlím nad tím, jak asi může být těžké najít „beta-čtenáře". Chápu, že u klasických hororů se na logiku moc nehledí, ale Černému telefonu zejména v jeho poslední třetině sráží nohy nesmyslné scénáristické kolapsy, které by byl schopný smysluplně vyřešit i průměrný český Pepík. Protože díky tomu můžete mít nádhernou atmosféru, skvělé herce (Madeleine jako Gwen je neuvěřitelná) i výborný námět, ale na konci budete stejně za blbce. Já ten film na jednu stranu miluji, ale na druhou ho v koutku duše nenávidím za to, co s 5* potenciálem dokázal v závěru udělat. Přitom existovala spousta nenáročných cest, jak jednotlivé části poupravit tak, aby do sebe dokonale zapadaly... Držím se na skóre 7/10, ale mohlo to být podstatně pozitivnější.

Co k tomu říct? Filmy, které pouští do světa studio A24 jsou divácky náročné a hodně těžko stravitelné. S tím musí člověk počítat už ve chvíli, kdy vyráží do kina. Já osobně se většinou dostanu do stavu, kdy nejsem schopen jednoznačně říct, jestli se mi jejich nejnovější film líbil nebo ne. To však není příklad „mužů", kteří mi nesedli vůbec. Nemám problém jít na artovku, která je obskurní, ale má poselství a něco vám předá. Jenže tady je to pojetí tak nejednoznačné a podivně „formulované", že člověk po opuštění sálu nemá pocit, že dostal něco navíc. Přitom je to příjemně táhlé, místy zvrácené a krásně natočené. Běžný divák ale bude z kina odcházen rozladěn a mě překvapí, pokud nejnovější Garland vůbec něco vydělá... P.S.: Pokud po zhlédnutí netušíte, co to mělo všechno znamenat, zkuste pohledat nějaké rozbory. Nevysvětlí vám všechny podivnosti, ale částečně dokáží jednotlivé myšlenky trochu srovnat.

Celovečerním trabantům se dá vyčítat asi jenom to, že někde existuje o čtyři hodiny delší a obsahově ještě více vytuněná seriálová verze. To však nic nemění na tom, že samotný film funguje skvěle. Má to spád, úchvatné záběry z cest a úžasnou chemii všech zúčastněných (Poláci jsou svým tradičním "přístupem" naprosto geniální). Psát komentář 8 let po premiéře se pak může zdát mírně kontraproduktivní, ale pokud si díky tomu najde k Přibáňovi a jeho partě cestu více lidí, budu jen rád. Já si mezitím dokoukám ten zbytek, co jsem doposud po hříchu opomíjel.

Za co mě trestáš? Druhý Plán útěku je učebnicovým příkladem toho, jak natočit jedno z nejdebilnějších pokračování vůbec... Čekal jsem málo a dostal ještě méně. Zoufalá akce, předvídatelné zvraty a nekonečných 93 minut nudy. Meh.