Sasanka20

Ze všech filmů, co jsem od Iňárrita viděl, mi Biutiful přijde asi nejslabší. Není to ale v tom, že by Iňárritu ztratil něco ze svého umu, to vůbec ne! Je to hlavně v tom, že se toho za těch 148 minut ve filmu moc nestane, nebo alespoň ne tolik, kolik bych od toho čekal. Na druhou stranu musím říct, že mě ani v jednom momentě film nepřestal bavit, nenudil mě, ani na okamžik jsem nepomyslel na to, že ho vypnu...prostě mě dokázal upoutat i přesto všechno, co se tam (ne)dělo. A toho si na "AGIm" cením ze všeho nejvíc a upřímně se těším na další snímek z jeho originální tvorby.

Upřímně ani nevím, jestli je něco, co bych sem mohl napsat, abych dobře vyjádřil věškeré pocity, které ve mně tento film vyvolal. Možná by to mohlo být něco jako: "Nejlepší filmový zážitek za hodně dlouhou dobu." nebo: "Snad nikdy jsem u filmu nebrečel tolik, jako tomu bylo dnes, kdy jsem se díval na Warriora. ", i tak si ale myslím, že taková slova jsou naprosto zbytečná, protože tohle se prostě musí vidět a hlavně prožít! Takže vám, kteří jste ještě neměli to štěstí, přeji příjemnou "zábavu" :))

Co na tom, že Bullet for my Valentine prezentují pouze písničky ze svého (v té době) jediného alba? I tak dokazují, že mají ohromný talent a hlavně chuť hrát vynikající hudbu, která se určitě nebude líbit všem... A právě v tom je kouzlo kapely, která mě přesvědčila o tom, že Brixton nebude má poslední zastávka v mém malém turné za jejím poznáním.

Výborná komedie z předválečného období, při níž se moc rád zasměju všem těm vylomeninám, které vyvádí hlavně nenapravitelný Peterka a student Kulík, jehož jméno a výborné přesvědčovací schopnosti v jakékoli záležitosti mě nikdy nenechají v klidu. Jednoduše se jedná o jedno z toho nejlepšího, čímž se "naše" kinematografie (a pan Peťule) může chlubit!

Neříkám, že film nemá kvalitu. To určitě ne, ale při sledování jsem si několikrát vzpomněl na snímek Amores Perros, který se Crash (jakoby) snaží napodobit. Ano, celý film se sice zamýšlí nad problematikou rasové diskriminace, což ve snímku mexického režiséra nenajdeme. I tak mi ale myšlenka, že spolu oba filmy mají něco společněho, párkrát proběhla hlavou. A to hlavně kvůli těm několika epizodám, z nichž by podle mě Alejandro Gonzálelez Iňarritú udělal další tři filmy... Jednoduše chci říct, že se mi celý film zdál trošku nejednotný. Všechny postavy spojovala pouze otázka rasové diskriminace, což mě osobně nestačilo. Čekal jsem od toho něco víc. Na druhou stranu ale musím dodat, že jsem už dlouho neprožil takové emocionální vypětí, jako tomu bylo při scéně, kdy se chce íránský obchodník pomstít zámečníkovi. Proto (a nejen kvůli tomu) dávám čtyři hvězdičky.

Rád řekl, že když jsem viděl, že je tento film žánrově řazen do romantického dramatu, čekal jsem, že se bude jednat o nějaký melancholicky laděný film, při němž budu brečet dojetím, jenže já spíš brečel smíchy. Sice nevím, jestli je vhodné smát se mentálně postiženému člověku, který za to nemůže, ale některé situace ve mě takové pocity (smích) prostě evokovaly (například scéna, kdy všichni truchlí při pohřbu zesnulého a Arnie se raduje z toho, že přijel ten červený domeček - to prostě nemělo chybu). Na druhou stranu neříkám, že ve filmu člověk nenajde scénu, která by mu nezahrála na city! To ne! Ale jednoduše to nebyl tak silný prožitek, který by mě dohnal k slzám. Film se o to sice mnohokrát pokusí, ale ani jednou mu to bohužel nevyjde. Proto dávám jen čtyři hvězdičky! V mnoha komentářích tady také čtu, že herecký výkon Leonarda DiCapria mnohým příjde velice věrohodný a tudíž skvěle zvládnutý, s čímž jednoznačně souhlasím a dodávám, že ani výkon Johnnyho Deppa nebyl k zahození :))))

Když jsem byl menší, tohle byl jeden z mých oblíbených filmů a možná i kvůli tomu bych mu rád dal pět hvězdiček. Teď už v něm ale nevidím tolik jako dřív, a proto musím subjektivně uznat, že víc jak čtyři si opravdu nezaslouží. Asi je to hlavně proto, že Den nezávislosti je plný takových těch "klišovitých momentů", které z něj dělají až moc americký film. Na druhou stranu se ale není, co divit. Vždyť už název mluví za vše...

Pokud by ses ptal, Adame, tak ano, včera jsme byli s Klárou v kině.

Sci-fi není žánr, kterému bych holdoval. Proto je tento film pro mě jen výjimkou, která potvrzuje pravidlo.

Třetí díl Doby ledové není špatný, ale při sledování celého filmu jsem v tom viděl něco jiného. Zdálo se mi, že se jedná o takovou směsku filmů Dinosaurus, Doba ledová a Hledá se Nemo. Filmu se samozřejmě nedá odepřít ani spád ani vtip, ale určitě bych mu oproti špičkovému prvnímu dílu, který já osobně považuji za kultovní, vytkl ještě to přibrání dalších zbytečných členů (2 vačice a malý mamut) do party, která už nikoho dalšího nepotřebovala. I když je pravda, že Buck, který se ve velké míře stará o divákovu bránici, mi tam vůbec nevadil. Nakonec tedy musím uznat, že ač jsem od trojky čekal další zprzněné pokračování, jako tomu bylo v případě druhého dílu, výsledek mě docela překvapil!