TeeToTaller

Bezprostředně po zhlédnutí jen velmi těžko nacházím ta správná slova. Pro začátek musím říct, že úplně nevyhledávám staré filmy a už vůbec ne černobílé. Díky tomu jsem třeba neviděl Pyšnou přinceznu - mám k tomu určitý odpor... U žádného seriózního filmu jsem tolikrát užasle nevzdechl a nekroutil hlavou. To totiž vždy když se "nonguilťákům" podaří zpochybnit další důkazy a argumenty a nebo nachytají oponenty ve chvíli, kdy si protiřečí. Při tom všem mi navíc připadalo, jako bych na nové detaily přicházel já sám. To považuju za největší umění a domnívám se, že asi takhle by to mělo vypadat :)

Příjemný, ale nic extra zvláštního jsem na tom neshledal...

FANTAZIE! Pro mě obrovské překvapení. Anglické vyprávění s příjemným indickým přízvukem mi neuvěřitelně zpříjemnilo večer a poskytlo mi pohlazení na duši. Obdivuju režisérovo vycítění pro situaci, kde by mohlo být dobré děj odlehčit vtipnější hláškou nebo scénkou a naopak. Ovšem hlavně se tu vyskytují obrázky, které po vizuální stránce představují takovou pastvu pro oči, že jsem něco podobného nezažil snad ani u Earth. To už je co říct! Bohužel se mi nepoštěstilo tenhle skvost zvládnout v kině, kde by zážitek ještě dále gradoval. Přesto suverénně 5* a zakotvení v mojí TOP 20.

Originální to záležitost...

Sice Tim Robbins zvedá lehce tenhle film z průměru, ale na 4 hvĕzdy to nestačí...

Srdcovka :))

"Víš co, Utivichi? Myslím, že jsem stvořil skutečný mistrovský dílo." - Brad Pitt to překrásně uzavřel a já bych se nebál vyjádřit se o tomhle filmu podobně...

Co se týče hlavní dějové linie = spokojenost. Ovšem obešel bych se bez příběhů "about Mr. White, Mr. Blonde and Mr. Orange". Řízci se nepotřebovali znát mezi sebou navzájem a já tu potřebu taktéž necítil...

Okej, tenhle film možná stojí za to přesně v těch oborech, za které dostal Oscary. Co se týče zvukových a vizuálních efektů tam v roce 2012 moc konkurentů neměl. Jinak se jedná o nudu, noblesní nudu... Jedno velké zklamání od pana Scorsese.

Tak jo, to by šlo, TO BY ŠLO! Tarantinova poslední dvě veledíla dokonale přetočila můj názor na tohohle umělce. Stvořitel takového skvostu prostě musí být génius... Prvních 40 minut se nese v neuvěřitelném tempu, které přibije diváka k obrazovce a už ho nepustí. Samozřejmě i zbytek filmu je prostě masakr... Bál jsem se té délky, která mi přišla zbytečná, leč změnil jsem názor. Začal jsem o půlnoci, je 02:57 a já ani nemrknul. Co se týče Christopha Waltze - ten si toho Oscara zasloužil hned za první scénu. Zcela bezchybný výkon... Django je prostě nářez, který se může pohodlně usadit v mé TOP 10. Rozhodně nejlepší film roku 2012!