Tormentor665

Uhh...no síla. Ale jinak, než jsem čekal. Samotné téma masového vraha fotícího porno a obdivujícího nacisty je samo o sobě natolik originální a promyšlené, že jsem začal mít podezření. Dále uhodila do očí amatéřina od prvního do posledního momentu, ty násilné scény jsou až na drobné výjimky tak klišovité a pitomé, že bych těžko hledal srovnání. Kdyby tohle vzniklo na konci 70. let, tak to pochopím, ale teď? A ta blonďatá holčička tomu nasazuje korunu. Nejvíce mě dojímá, že taková originální a profesionálně natočená prasárna jako Lidská Stonožka může mít nižší hodnocení, než tahle sračka...

Chvílemi mi tato bizarní psychárna plná surreálých výjevů, (sebe)poškozování, paranoí zoufalé matky seděla, chvílemi skoro vůbec. Ocením však to, že mistr Cukamoto přišel zase s něčím novým. A potom hřebíky v ruce hned na prvním rande, to tak často nezažiju ani já.

Ta závěrečná scéna se slepcem je jedna z nejúžasnějších, co jsem kdy ve filmu viděl!

Rozhodně japonský horor druhořadé kategorie, i když zase ne úplně ztráta času. Autor chtěl asi víc propracovat postav, ale to se mu dle mého názoru nepovedlo. Lepší je už duch a úmrtí, které si stále nesou něco z nenapodobitelné japonské hrůzoestetiky. Přece jen, pan režisér si nejlepší odvedl v Norio a Dámě s rozříznutými ústy, přitom tohle je novější.

Tak si říkám, že Andrej a Údolí Včel asi úplně první nebyly:-) Spíš bych to viděl jako takovou první vlaštovku, tak geniální to nebylo, ale nemohu říci, že bych byl zklamaný.

Lascivní, nadýchaná erotika, taková nafukovací atmosféra s efektně stylizovaným prostředím. Jedno z nejlepších uchopení Poea, jaké jsem kdy viděl. Od lehce surreálného úvodu po nejdřevnější duchařskou klasiku, okořeněnou několika vkusnými gore-efekty, nese se to lehce a umí potahat za genitálie, když je potřeba. Itálie, jak má být!

Tihle neo-gialloumělci jsou prostě profesionálové. Kdyby nic jiného, tak úchvatná, rušivá a pohlcující vizuální stránka. Obsahově bych to nazval hipsterským surrealismem. Ale nic ve zlém:-)

...ale já právě nechci spáchat sebevraždu, když je to tak moderní!

Albert Camus nazval ruské bombévé atentátníky útlocitnými vrahy. S tímhle to pochopitelně moc kompatibilní není. Rusko v minulosti opěvovalo revoluci, nyní spíš reakci (už ten of. text). Film se mi líbil, možná i proto, že o tomto tématu moc filmů nevzniklo. Je víc plastičtější, snaží se to táhnout na reálie, což se ne vždy daří. Ale ty scény jednotlivých atentátů jsou úžasné.

Perfektní eastern, divím se, že jsem se s tím až dosud nesetkal. Docela to připomíná italskou produkci (hřbitovy, neustálá akce, záběry na ksichty, pseudovtipné rvačky atd.), výhodou je krátká stopáž, žádný patos, jen mrtvol málo. Nad tu ideologickou podstatu není problém se povznést. Obyčejní bílí kozáci navíc až na výjimky nijak nesympaticky nepůsobí.