Gertruda.W

Na tento film jsem natrefila při náhodném přepínání kanálů a nemohla se od něj odtrhnout. Prý je to europudink se znaky midcultu. Musím uznat, že na té kritice něco je. Ona ale celá ta naše povedená současná Evropa je tak trochu kýč. A jsem ráda, že to někdo natočil. Tohle téma a období nedalekých dějin je tak silné a tak málo zpracované, že každý film o něm je důležitý. Tenhle film mi dost silně připomněl, že jsme to zažili a docela rychle zapomněli. Pořád si zvykáme víc a víc. Jasně, také mi ve filmu vadily některé stereotypy, zjednodušení a způsoby podání. Tak ať to prosím někdo zpracuje umělečtěji, ano, budu nadšená. Ovšem zatím díky i za toto (ale i za tu kritiku Matty).

Vzpomněla jsem si na své teenegerské roky. Milovala jsem Beatles a sháněla fotky a plakáty a nahrávky a desky kde se dalo. A byl to problém a bylo toho málo a bylo to těžký. Pořád jsem řešila, kterého z nich mám nejradši a mělo to vývoj – nejdřív to byl Paul, pak John a nakonec George. Teď konečně došlo i na Ringa – v dokumentu výborný ve scéně jak se dojme při vyprávění a s humorem to komentuje. Že se jednou podívám na takovýto dokument s takhle neuvěřitelnou stopáží, to bych nevěřila. Takže uznávám, že jsem velmi neobjektivní v hodnocení tohoto filmu, pro mě super.

Příběh psychiatra a jeho pacientky v dobovém dramatu odehrávajícím se na začátku 20. století. V prvním plánu nevyrovnaný, cynický lékař s neznámou minulostí, závislý na morfiu a vyšinutá žena posedlá zlým duchem s krutou minulostí, závislá na psaní deníků. Film realisticky vykresluje hororové prostředí psychiatrického ústavu s tehdejšími (doufám) postupy léčby. To vše v pomalém nervy drásajícím tempu, s úžasnou kamerou a působivou hudbou. Ale to by bylo trochu málo na tak výborný film. Oba protagonisty spojuje mučivá trýzeň vlastního vědomí, rozumu, existence a sebezničující snaha se jí zbavit. Raději se ale podívejte sami (pokud na to máte kuráž).

Jak je to těžké. Jak to může být těžké. Unést smrt. Unést sám sebe. Role šitá na míru PSH - vynikající výkon – a totéž vlastně i Kathy Bates. Úžasný minimalistický film, kde nic není navíc a nic nechybí. Přesné vystižení prázdnoty, šílenství, bezmoci a tíhy vlastní existence. To vše dotažené až k hranici tragické směšnosti. A parádní filmová hudba.

Ani jsem to podle námětu moc nechtěla vidět. Dlouho ten film čekal na tu správnou chvíli. Dnes na něj došlo (když mě můj muž opravdu dost naštval). Takže komentář k filmu. Drama jako antická tragédie. Hrdina dostávající se do neřešitelného konfliktu s vlastním osudem (válečná zkušenost). Řešící dilema života a smrti. V marném boji podléhá a vše směřuje ke katastrofě. Má to však rozuzlení, ne, že nemá! Síla lásky je v nás. Nevím, zda záměrně, ale v některých fázích až příliš předvídatelné, schematické. (Nechci vidět americkou verzi. Dovedu si to představit – jako přednost a dokonalost právě to, co mi na tomto filmu vadí.) Ve výsledku ovšem silné, protože dánsky jednoduché. Výborní, mnou milovaní, dánští herci. Režisérsky skvěle vyvedeno. Jen jedna osobní poznámka nakonec. Tento film nesmí vidět můj muž, protože přesně toto by chtěl mít doma - Sarah, dokonalá žena a matka, krásná, přirozená, inteligentní, milující, psycholožka, dokážící se ovládat. Takže subjektivně nikoliv pět, ale jen čtyři.

Takový trochu mišmaš. Od vážné dramatické roviny, přes romantickou komedii až po absurdní grotesku, tam a zase zpět, jak na houpačce. Chvilkami až na zvracení. Ovšem v životě je to podobné. Myslím na ten film i druhý den a to je známka zásahu. Říkám jo, výborný, i když rozumem ne.

Ze začátku mě to dost štvalo: Ossy nesympatický frajer, hudba protivná až hrůza, pořád dokola, pomalé tempo, pocit raných devadesátek. Ovšem čím déle, tím lépe. Režisér rozehrál takové drama, že jsem zapomněla i na příšerné české titulky. Příběh o tom, jak se může život ubírat různými směry. A taky o tom, že lhát se nemá. Celkový dojem vynikající.

Přiznám se, že k tomuto filmu mě svedl Fassbender. A po zvažování mezi třemi a čtyřmi, nakonec dávám čtyři. Ten film mě prostě bavil, zvlášť první dvě třetiny (nebo půlka?). Pozor, nejsem čtenářka červené knihovny, ani se nevyžívám ve sladkobolných dojácích. Tohle je ale něco jiného. Alespoň doufám, ... bože.

Příběh u nás úplně neznámého zpěváka Rodrigueze. Celé je to tak pohádkové, že jsem si myslela, že jde o mystifikaci. To mi trochu zkazilo dojem z jinak vynikajícího filmu (ale to byl asi jen můj problém, přiznávám). Ale teď vím, co jsem nevěděla: jaký byznys dokáže být, jak člověk dokáže žít i bez byznysu, že Rodriguez žije a ... můžu poslouchat jeho skvělou muziku.

Bože, odpusť jim, neboť nevědí co činí! Krátký film s velkým poselstvím. Vzpamatujme se, protože stačí málo a prošvihneme vše.