Dlubal David

„sluníčko"

(neděle, 4-V-2003, 22:56)

Moje chytrá slečno
Ty jsi mé slunce
i já jsem jím pro Tebe
myslím že to tak je

svítíš na mě
a já na Tebe
svítíme spolu
svítíme pro sebe

„strom"

(neděle, 4-V-2003, 22:48)

Oázu úsměvů
nalézám ve Tvé blízkosti
oázu proběhnu
neznám hněvu
ke stromu doběhnu
pak se nasytím
cítím proměnu
strom jsi Ty

„osoba"

(neděle, 4-V-2003, 22:43)

Džungle velkoměsta
asfaltová cesta
jsi jedna ze sta
jsi osoba
která doslova
tady bloudí

„vzpomínka"

(neděle, 4-V-2003, 22:33)

Teď když tak vzpomínám
na naše setkání
tak se upřímně usmívám
byla jsi tak roztomilá
přímo k nakousnutí

Vzpomínám...
že jak jsem Tě viděl
tak jsem okamžitě věděl
že Ty jsi to pravé
co mou součástí se stane
že jsi člověk který
přivodí v životě změny

Jak vzpomínám si
když jsme po té silnici šli
tak jsem pochopil že
Ty jsi co mé srdce chce
že jsi to levé i pravé
co mi schází
a že mne instinkt neklame

„osamocen"

(sobota, 3-V-2003, 23:16)

Hodiny svítí
i monitor svítí
televize svítí
i žárovka svítí
jen to luční kvítí
přes tu tmu nesvítí
- já oči mám zakryté
tou šedomodrou nocí
vidím jen jednu bytost
studentku milující
- já oči mám zakryté
tím závěsem vínovým
cítím jen jednu bytost
kterou brzy zřím

svítí vše co svítilo
mě však nyní ubylo
osamocení jenž cítím
a že nevím co chtěl bych vědět
že musím osamocen sedět

„tam"

(sobota, 3-V-2003, 23:06)

Vyřazen ze hry
osamocen v touze
nejraději bych tu nebyl
a neúpěl dlouze
Chtěl bych být jinde
na zcela jiném místě
být tam se zvířaty a lidmi
a cítit se (sebe)jistě

„dss"

(sobota, 3-V-2003, 23:00)

Co dál co dál
tak co dělat mám
abych se nebál
že budu sám

„práce"

(sobota, 3-V-2003, 11:09)

Opět se válčí
sestřelují se oceloví ptáci
objevují se všude nácci
budu mít zase práci
abych zničil všechny
aby všichni nácci zdechli

„o"

(3-V-2003, 11:02)

Pustím si Totáče
už mi není do pláče
nakrmí mě koláče
od železného generátora
pustím si Totáče
a zaposlouchám se
žeru úplně vše
každý akord každé slovo
Totáči
to je ono

„Ti"

(1-V-2003, 22:50)

Z nebe Ti slunce snesu
podám Ti oblaka
a zabiji zlého nekontrolovatelného
kapitalistického draka

„hledám..."

(1-V-2003, 22:40)

Hledám
křičím
vzdychám
ruku vztyčím
dýchám

Hledám
hledám
hledám
to co hledám
nemám

„1.Máj II"

(1-V-2003, 22:37)

Nelze se Tě dovolat
a tak musím bědovat
nemohu Tě zastihnout
nevím co se děje
chtěl bych vidět vzkaz od Tebe
ale žádný nepřichází
nic jiného než
čekat až přijde čas
kdy uslyším Tvůj živý hlas
pohladím Tvůj vlas
políbím Tě zas
a rozkvete májový květ

„poklade..."

(1-V-2003, 22:27)

Poklade
nevím kde jsi
poklade
jsi nedostupný
poklade
vím že jsi poblíž
poklade
ale nevím přesnou pozici
poklade
nevím kam se rozběhnout
poklade
nevím kde Tě hledat
poklade
nevím kde Tě nalézt
poklade
jsem z toho zoufalý

„vzhůru do evropy"

(1-V-2003, 19:00)

Propaganda o evropské unii
lži a nesmysly umyjí
naše hlavy téměř čisté
to vím jistojistě

Umělci se zaprodají
- vždyť jsou herci
tak jen hrají

„1. Máj"

(1-V-2003, 18:53)

Odpoledne prvomájové
napůl snové
a jako vždy nové
každý den je jiný
jako strom co z hlíny
vyrůstá do výše

Všechna odpoledne jsou jiná
jako jablka shnilá
každé jinak shnilé je
jako že vše je vše

První Máj je dnes
chce se mi říci: práci čest!
ale tato dvě slova
byla bolševiky zneužita
a tak budu mlčeti
a až zítra křičeti

Dnes budu psát pouze
jak prožívám stav nouze
na co myslím právě
co mám v hlavě

Úplně bez financí
s menší než malou šancí
oslovit alespoň někoho
kdo ví co je málo a co mnoho
kdo nebude čumět dlouho
na můj hnusný xicht
a smát se
a do těla mě bít

Bolí mě bolí
že musím do školy
že tam ještě chodím
a že se tam bojím

Jsem samotná titěrka
co si jen tak sedí
kopni mě do těla
ať mé oko do dlaždičky hledí

„dítě"

(1-V-2003, 18:34)

V pokoji řev
ale žádný hněv
jen pláč dětský
křik to velmi hezký

„sám sobě"

(30-IV-2003, 21:29)

Bez jazyku
bez návyků
šlehni to tam
ať to v sobě mám

„v rokáči („v+v") na vinohradech II (zahražanská II)"

(30-IV-2003, 21:26)

Vypusť ven tu vodu
poposkoč u schodu
a potom u vchodu
zařvi: Jdu do hrobu

„cit"

(30-IV-2003, 11:44)

Nad postel sis dala růži
cítím na své kůži
jak teplo do mě proniká
jak život z rukou uniká
a jak pocit proniká
do těl zde přítomných
...a Ty na dlaních
cítíš suchý květ
já do těch dlaní
dávám Ti celý můj svět

„osud ?"

(29-IV-2003, 16:05)

Je to osud či ne
jsme strůjci svého štěstí
kam se život požene
a kdo nám dá dřív pěstí?

jak poznáš štěstí
jestliže od neštěstí
nedostaneš pěstí
a co dobrého věstí
ruce sevřené v kleštích?