akisha

Fincher se tady trochu utnul, ačkoliv zas tak strašné to taky nebylo. Odklon od klasické alienovské atmosféry a stylu vyprávění nebyl tak špatný, jako nesympatický vyšinutý vrahouni, ze kterých vyčnívá jen dobrý výkon Charlese Dance. Možná se Henriksen neměl ukázat až asi minutu před koncem, filmu by prospělo, kdyby mělo aspoň pár herců charizma. Samozřejmě Sigourney je fajn jako vždy a docela se mi líbil konec, musím ale uznat, že následující Vetřelci - vzkříšení, se mi líbili o trochu víc.

Nevím, jestli u znělky pořád zaznívá slogan "mohla by to být vaše ulice" nebo tak něco, ale vždycky mě to pobavilo, protože by to musela být obrovská náhoda, aby se tolik příšerně divných lidí setkalo na tak malém prostoru a ještě ke všemu se jim děly ty nejnepravděpodobnější absurdnosti.

Seriál, který se váže k mému dětství, a kterému se vážně nedá nic vytknout. Nádherně natočený, bezchybně zahraný, se skvělou hudbou a sympatickými dětskými herci. Milovala jsem Zilvara (toho mladšího).

Skvělá akce naroubovaná na prostej příběh o tom, jak chudák k rodině přišel. Je lepší neřešit, jaká to byla náhoda, že natrefil zrovna na dvojici takovejch samaritánů, nebo že všechny tyhle dost hlučný přestřelky a demolice činžáku probíhaly v klidný bezpolicejní atmosféře. Není to žádnej originální snímek a ani si na něj nehraje. Jde spíš o to, jak se to celý naservíruje. A dopadlo to dobře. Akce je správně drsná, (např. parádní bitka na hajzlíku), kamera výborná, hudba skvostná (Massive Attack) a herci příjemný. Jet Li-ho role tentokrát vyžaduje krom kopanců i emoce, což se Jetovi docela zdařilo, nasadí si výraz nakopnutýho štěněte a je fakt roztomilej puppy, zralej k adopci. Hoskinsoj se podařilo zahrát libovýho hajzla a Morgan Freeman špatně hrát neumí. Líbilo se, obzvlášť beru-li v úvahu ostatní počiny Bessona či Leterriera, v tom případě jasný nadprůměr.

Spíš než díl vetřelčí ságy to připomíná něco na způsob Riddicka, ale mě to příjemně překvapilo. Rozhodně je tu charizmatická hrstka anti-hrdinů v čele s Perlmanem, Sigourney opět není co vytknout a navíc se tu objeví jak Brad Dourif tak Leland Orser - známí to filmoví pošuci, aby si přidali dalšího pošuka do sbírky. (Dourif je tu tradičně maniakální, viz "motýlek"). Příběh není špatný a navíc se tu vetřelci objeví v asi nejlepší kvalitě (versus film do ságy nepočítám). Některé scény jsou celkem originální a nechybí ani závany černého humoru, doufám že celý konec s mutantem měl být černý humor. Ostatně, obyčejné vysátí dveřmi by už přece jenom byla trochu nuda.

Filmy s podobným vyústěním nemám moc ráda, většinou mi to přijde jako podraz. Ale hororové napětí film rozhodně má. Patří do toho typu, který způsobuje nepříjemnou tíseň a nervozitu spíš než strach, za což můžou některé znepokojivé scény a hlavně pak znepokojivé vyústění. Jedna z mála rolí D. Carusa, kde mi nevadil.

Jako příznivec hororů nemůžu dát míň, protože Silent Hill je bezesporu jeden z nejlepších hororů poslední doby. Sice ani tady jsme se nevyhnuli otřepanému klišé dlouhovlasé holčičky (jak jen mi tyhle holčičky pijou krev!), ale jinak je Silent Hill svěžím závanem do hororových vod. Žádný zbytečný úvod, v Silent Hillu se ocitneme téměř ihned a děs může začít. Mlha, snášející se popel, temné omšelé domy a chodby, to všechno přispívá ke skutečně hutné atmosféře. Skvělá práce se zvuky, steny, sirénou, skřípěním apod. Vyzvedla bych hudbu, tak strašidelnou jsem už dlouho neslyšela, a pak herce. Všechny ženské role jsou obsazeny na výbornou, obzvlášť dobrá je Radha Mitchell a Laurie Holden. Beanova postava trpí naprostou zbytečností pro děj, přestože zahraná je dobře. Jeden z mých nejoblíbenějších hororů vůbec.

Neuvěřitelně napínavý film, se skvělou atmosférou a typickým cameronovským přístupem. Doslova tu září Sigourney Weaver, kterou jsem žrala od začátku kdy je zmatená a v depresi až do konce, kde je z ní ultimátní zabiják. I další postavy stály za to, hlavně Henriksen a Biehn a Reiser byl neskutečně odporný slizák (i když na Ashe pořád ještě nemá). Především tu ale je perfektní akce a přes to, že vetřelců je tu jak much, zůstávají převážně v temnotách a stínech, což jim chytře neubírá na hrůzostrašnosti a tajemnosti (jak to věděl už Scott s prvním Vetřelcem). A konečně se představí královna a Bishop, moje dvě oblíbené vetřelčí postavy. A i když nesnáším uječené holky, tak tuhle jsem překousla a neodradila mě od nejvyššího hodnocení.

Myslím, že Napoleonovi se povedla jedna velmi důležitá věc. Zachytit Napoleona jako vícerozměrnou postavu. Motivovat jeho činy, ať už kladně nebo záporně, ukázat jeho povahu, neospravedlňovat ale ani je jednoznačně neodsuzovat, ale vykreslit ho veskrze realisticky, se vší zkázou a slávou, co přinesl Evropě. Napoleon se v první řadě opírá o slušné herecké výkony, jdoucích od těch hodně dobrých (Clavier, Rossellini, Malkovich) k dobrým (Aimée, Alexandra Maria Lara, Heino Ferch) až ke standartním (Depardieu). Clavier Napoleona ztvárnil obdivuhodně dobře, měl by se vyprdnout na komedie pochybných kvalit a vrhnout se na trochu vážnější tvorbu, očividně mu svědčí. Líbila se mi i hudba, leč rekonstrukce bitev byly poněkud slabší a řekla bych, že hrály spíš druhé housle, což nemusí být nutně na škodu. Zručně stvárněný kousek historie.

Tři mi přijdou moc, ale dvě nemůžu dát už jen kvůli úžasné Charlotte Gainsbourg. Takže... První přehmat - Depardieu. Jestli dokázal jakž takž stvárnit Monte Crista (zřejmě protože se většinu času objevoval v krajkových kostýmech nebo pláštích, což mu dodávalo potřebný šarm), tak Jean Valjean v jeho podání připomíná spíš břichatýho hospodskýho. Opět vidím jako chybu, že jeho syn si odehrál asi tak pět sekund na začátku, místo aby to vzal celé. Věřím tomu, že by to uhrál a koukat na Depardieua v každé minisérii jak hraje snad úplně každou historickou postavu je už značně unavující. Dál tu máme Malkoviche, který nepopiratelně hraje dobře, ale jakýkoliv jeho výkon je pohřben přihřátým dabingem Vašuta, u nějž každá věta zní tak teple, jako by Malkovich měl s každým postranní úmysly. Takže zbývá Clavier, který vyžral vděčně zápornou roli, pěkně si jí užil a mě přesvědčil, že Napoleon nebyla výjimka. Abych nezapomněla, Máriův fanatický výraz působí značně děsivě a úchylně. Ale dívat se na to dá a párkrát to i docela zaujme. Vyrovnat se Monte Cristovi se ale nepovedlo ani náhodou.