zucchini

Jana Eyreová, kterou je určitě možné doporučit ke zhlédnutí!

Tato série s britskou antrolopožkou Alice Roberts mě moc chytla, dokonce i o trochu víc než o něco pozdější série Origins of us, která mapuje celý příběh lidské evoluce.

Sice už 13 let starý dokument – takže ne úplně aktuální – ale zajímavě natočený. Postava průvodce mi ovšem také trochu vadila.

Film, který zprvu neměl příliš vysoký ohlas, ale po několika letech od svého natočení se začal objevovat na předních příčkách žebříčků nejlepších světových filmů všech dob. Na mém pomyslném žebříčku by sice asi první místo neobsadil – rušila mě jeho retrospektivní forma a Charlie Kane na mě nepůsobil vůbec sympaticky – ale stejně je to velmi originální a má to svoje kouzlo.

Hezká komedie, která zprvu ani nevypadá jako komedie, ale postupně se v ni stále více a více proměňuje. Nápadítá je také závěrečná pointa příběhu.

Seriál jsem doslova zhltnul, působil na mě místy až magicky. Je samozřejmě třeba mít na paměti, že spíš než o výklad českých moderních dějin, se jedná o jejich poměrně svéráznou interpretaci. Ale to se mi vlastně na tom seriálu hodně líbilo, že se to tolik lišilo od oficiálního výkladu a že to narušuje některá tradiční schémata a velká vyprávění, které máme v sobě hluboko usazená. Myslím, že právě to se autorům podařilo znamenitě - divák odchází od obrazovky otřesen a přichází o některé tradiční jistoty.

Na Historii.cs se dívám často a rád, je to možná můj nejoblíbenější televizní pořad. Osobně si z těchto debat odnáším víc, než z dokumentárního filmu věnovaného stejnému tématu. Je většinou dostatečně zřejmé, že to, co říkají jednotliví diskutující, jsou jejich názory - a ostaní diskutující s nimi nemusejí souhlasit. Tento formát je mi sympatický.

K filmu samotnému bych neměl žádné výhrady - moc se mi líbil, jenom mě snad trochu iritoval hlas vypravěče, který v průběhu filmu diváka opakovaně uvádí do děje. Připadne mi, že to celkovému zážitku spíše škodilo. Ale ještě pár slov k předloze Victora Huga. Bídníci mají velké množství styčných bodů s románem Alexandra Dumase Hrabě Monte Cristo. Ten motiv uprchlého vězně, který se domůže rozsáhlého majetku a společenského postavení, mi připadá trochu nevěrohodný. Je dost možné, že v 19. století byla poptávka po takových románech, ale v reálném životě samozřejmě takto věci nikdy nefungují.

Na rozdíl od tří dalších Bergmanových filmů. které jsem dosud zhlédnul, mě Lesní jahody tolik neoslovily. Úvodní snová scéna mě hodně navnadila, ale pak už jsem se v ději trochu zrácel. Připadalo mi, že cesta autem za čestným doktorem byla něco jako obdoba putování rytířské družiny ze Sedmé pečeti. Jenomže zatímco tam, pro mě byla alegorie srozumitelná, tak u Lesních jahod příliš ne.

Zatímco Američané měli svůj Divoký západ, tak Rusové zase měli (a pravděpodobně pořád mají) svůj Divoký Východ. Docela dobře bych si dokázal představit obdobný film o přátelství amerického bílého muže a indiána. Indián (nebo v tomto případě Goldi) disponuje znalostí lesní moudrosti, bílý muž naproti tomu může nabídnout výdobytky moderní techniky. Takže se tak nějak vzájemně doplňují a je jim spolu dobře. Tento film je hezký v tom, že bílý muž nemá žádné postranní úmysly a nechce připravit domorodce o jeho půdu.