miligretchen

Christův poněkud zvláštní a přitom geniální nápad - vložit oponu do nádherného údolí poblíž Colorada.Tento film dokumentuje složitost předpřípravy a objektivně zobrazuje rizika,která při realizaci mohou nastat....

Následovat svoje sny a to za každou cenu.I za cenu oběti vlastního života. Nádherné!

Snímek nádherně posazený ve svojí rozporuplnosti.Jeden z těch na které myslíte ještě dlouho potom a rozvažujete jestli to byl špatný vtip nebo geniální dílo.Nacházíte prvky obojího.Svým způsobem mě neuvěřitelně uchvátil,připomněl mi totiž hodně o mně samotné.Prostředí hotelu, v němž každý jedinec je svým způsobem zvláštní, divný a ve svojí podstatě trochu šílený mě hrozně fascinuje a je to pro mě rozhodně nezaměnitelný zážitek.

Naprosto famózní výkon Daniela Day-Lewise!Už jen díky němu stojí za zhlédnutí.Celková atmosféra filmu je taktéž výjimečná.

Musím se přiznat: nepatřím mezi příznivce amerických vánočních filmů, Santa Clause a amerických rádoby tradic obecně.Vidím v tom vždycky prvky kýče a něčeho, co mně hrozně irituje.Ale i přesto měl tento film pár světlých okamžiků, vesměs zapříčiněných charismatem Richarda Attenborougha a malé dívenky, díky nimž tento film nebyl tolik nesnesitelný jako ostatní.Scény ze soudní síně už jsou v americké masové kinematografii taky trochu klišé, takže bych je klidně vynechala, ale nápis na dolarové bankovce: ,,In god believes" byl pro mě jedním z mála světlých momentů.Ale i skrze to - jenom 35%-

Pro mě 65 - 70% za perfektní a důmyslný námět!Tady přesně vidíte, co se může stát, když necháte tolik ženských společně uvězněných v jednom domě, přičemž jedna z nich má být vražedkyní.Muzikálová podoba filmu, kterou někteří hodně odsuzují, mě naopak bavila, protože narušení dramatické dějové linie něčím takovým, jako je zpěv doplněný o podivný taneček a pokyvování hlav všech žen, je něco neuvěřitelně zábavného.Celkově je však dějová linie filmu zbytečně zdlouhavá a doplněná o spousty zbytečností,které by se mohly klidně vystříhat a filmu by to zřejmě prospělo.

Těžce polapitelný, špatně předavatelný, obrovsky křehký a přirozeně překrásný!...Takhle prostě bych dovedla popsat tenhle neuvěřitelný snímek a přitom bych zdaleka neřekla vše, co mám na srdci.Stačí však říct jen to, že je to jeden z těch skvostů, do nichž člověk musí dozrát, vyrovnat se s determinovaností a pomíjivostí lidského života... Možná právě pomíjivost je to, co jsem si z tohoto snímku osobně odnesla.Když člověk totiž dovede žít s očima dokořán a pozorovat všechny ty věci kolem něj, počínaje krásami a všemi těmi taji z dětství a konče hlubokým spojením s přírodou a vyrovnáním se se smrtí, najednou pochopí, že nic z toho, co máme teď, nebude nám patřit navždy.A cokoliv z toho je proto neopakovatelné a jedinečné natolik, že bychom to měli střežit a hýčkat s něhou a úctou ....ostatně jako svoje sny.

Jediné, co v žádném případě nelze tomuto snímku odepřít, je špičková kamera! Scény, při nichž se bojíte dýchat, abyste snad nějak nenarušili až statický klid celého záběru.....naprosto velkolepé!...Nejvíc bych však Triera pokárala za výběr námětu a obecně scénář. Jako by nebylo filmů tohoto druhu až až. A vůbec!V poslední době se odklání od toho, co jsem v jeho předešlých dílech tolik obdivovala a to jest možná až přehnaná surovost a hlavně uvěřitelnost výjevů a témat.Scény, při nichž člověku zamrzala krev v žilách,protože je prožíval spolu s herci.V tomhle snímku se objevuje několik skutečně silných scén, překvapivý výkon Kirsten Dunst, ale celkový dojem z něj je sotva průměrný.

,,Moje představivost a moje pamět jsou jedinou cestou, kterou můžu uniknout ze skafandru.“ Mám pocit, že na to, aby člověk dovedl objektivně zhodnotit tento film, jednoduše neexistují ta správná slova.A tedy každá jednotlivá větná konstrukce je nepřesná a nedokonalá.Pokud bych však měla přece jen nějaké hodnocení vyslovit, jednalo by se čistě jen o slovo: ÚŽAS! Julian Schnabel je samozřejmě špičkový výtvárník, který je nepochybně známý svojí osobitostí a naléhavostí svých sdělení...Co se však týče filmu, čekala bych od něj větší přehnanost v míře barevnosti a samotné konstrukce scén.Navzdory tomu se vám dostane něčeho neuvěřitelně křehkého, citlivého a emotivního.A scény jsou až přehnaně živé a reálné, a to velkou měrou i díky kameře, která vám všechny záběry snímá přímo z úhlu hlavního hrdiny.Takže máte přímo před obrazovkou pocit,že to prožíváte s ním.Pociťujete plně jeho zoufalost, bezmoc a bezvýchodnost jeho situace.Stáváte se na chvíli spolu s ním vězněm sami sebe, operujete se svým nejhlubším nitrem a uvědomujete si determinaci časem a životem samotným.. Jedna z nejsilnějších scén je ta, při níž Jean-Do leží v nemocnici před televizní obrazovkou, na níž nelze zachytit žádný signál, takže slyší jenom ten šílený pískající zvuk.A jeho bezmoc je tak velká, že se mu zdá, že se ve skafandru ponáří do vody a přitom je úplně bez kyslíku.Praskají mu žilky v oku a nikdo,nikdo nepřichází... Snímek, který ve vás zanechá hodně dlouho a hodně zřetelné stopy.

Na světě skutečně existuje jen velice málo herců, kteří by dovedli tak precizně zahrát nějaký typ nemoci či dysfunkce a byli přitom tolik uvěřitelní, jako je v tomto filmu právě Leo! Je nutno také poznamenat, že tento snímek je skvost, jenž vás přiměje přehodnocovat a operovat s vlastními zkušenostmi.