Zevon

Kdybych před dávnými a dávnými časy v předalekém komunismu na třikrát kopírované kazetě VHS večer nesjížděl tento brak, asi bych o současné provedení ani neměl zájem. Filmy s panem Pasťákem jsou všechny jak přes kopírák a doby, kdy těžil těžké love za smrtonosné ságy jsou už dávno pryč. Jen ze sentimentu jsem se dokoukal až do konce, protože znám tisíc jiných způsobů, jak ztrácet čas. Je totiž opravdu únavné snažit se stále dokola rabovat téma příběhů "na rodinu mi nesahej" o následné pomstě a sbírat ty poslední drobečky, které ještě někde zůstaly opomenuty a ještě těžší to potom vsáknout a tvářit se překvapeně. Příběh spořádaného pacifisty, který se švihnutím proutku promění v chladnokrevně plánující a fungující monstrum, aby vykonal svou pomstu, napravil pokřivenou společnost a vrátil se zpátky do své multikulturní ulity už totiž jaksi vyčpěl.

Velmi jednoduchý, předvídatelný a plytký děj, ze kterého Vám tep nevzroste. Dívat se na nevýraznou a bezpohlavní Laru a její nekonečný citobol, dále na vzdychajícícho a do blba čumícího, ztraceného, nalezeného a zase ztraceného a opět nalezeného troubu bylo nad mé síly. Po hodině jsem to vypnul. Je mi jedno jestli je Angelina mrcha, nebo vychcaná mrcha, nebo manipulátorka, či co já vím. Už jsem si dávno odvykl přenášet ideály z plátna do života. Ale měla slušné kozy a uměla se do kamery aspoň dobře šklebit. V tomto podání všechny výrazy chybí, takže když už víte, co čekáte, nemáte už na čem jiném participovat. Hodnocení ostatních prostě nechápu. Klasické multikulti, bez výrazu, bez šťávy, bez pohlavních znaků, kruci tohle by ani Rychman nezhodnotil lépe.

Nevím, čím začít, asi bych strašně rád poděkoval paní Christie za Poirota, ačkoliv mne její knihy kdysi strašně nudily a proto jsem je četl nejrychleji, jak to jen šlo. Její detektiv byl lidský, pochopitelný a krásně pitoreskní, proto byl pro mne odjakživa zábavný. Ouvej, tak tento film je přesný opak. Pan Poirot se zbláznil. Trpí neustálými záchvaty žvanivosti přiožralého Hamleta, které nelze překonat jinak než přespáváním úseků, kdy jej tento amok popadne. Myslím to vážně, hoďte si šlofíka, o nic nepřijdete. Svůj knír zavrhl a vypěstoval si nestvůrný jezevčí ohon na každou stranu ksichtu a poté jej rozdělil do dvou pramenů, jejichž konce vydatně napatlal nějakým slizem. Nevypadá ani jak kurdský nájezdník, ani jako rýbrcoul. Kdyby si pěšinku uprostřed hlavy odbarvil, připomínal by nasraného tchoře. Nevím, kde pobral inspiraci, nejspíše na sjezdu vousáčů v Mnichově, kde by mohl aspirovat na jednu z hlavních cen. Všechno ví, všude byl, v hlavně nosí naučný Ottův slovník, z rukávu vysype bez problémů názvy hlubinných ryb, stejně jako výčet členů kmenu bantujských černochů. Jeden by neřek, že to dnes nedá celá výpočetní jednotka NASA, ale co pan Poirot! To není vše! Pan Poirot je výborný při souboji tělo na tělo, také skvělý atlet! Běhá za jízdy po střechách vagónů, svou hůlkou zajistí protivníkovy zubní protézy stejně snadno, jako s ní vylamuje dveřní zámky s kováním. Máme štěstí, Chuck Norris už jaksi vyčpěl, pan Poirot převezme žezlo nekorunovaného krále kung fu. Ví o sobě a nikterak se tím netají, že je nejlepším detektivem na světě. I na tom posledním nádraží v Brodě jej najde poslíček, aby mu předal depeši, že nějaký uzenáč natáhl brka a spadl do Nilu, což neznamená nic jiného, než změnu prostředí. Na Nilu jsou už všichni celí žhaví chcípnout na nudu z nekončících keců žvanivého slimejše, zvláště po zjištění, že to předtím celý vlak vzdal a vyklidil raději pole a nechal toho blba jančit, aby se při troše štěstí prokecal až do hrobu. Nestalo se, takže se dočkáme dalšího dílu, kde nám opět vytře zrak kýčovitý exteriér, přehlídka nudících se hereckých es a parádní scénář jak jinak než s potřebnou dávkou podprahového multikulti.

Nechápu, co pan Janeček tímto sledoval, dokument na první pohled rozkrývá temnou stranu stbáckého ušopleska, když se ale nenaserete a shlédnete záměr až do konce, máte dojem, že vše je jinak. Klidně bych se nechal přesvědčit, že cílem bylo upustit trochu páry našemu venkovu, něco málo jim předhodit způsobem, aby výsledek nenechal nikoho na pochybách, že on ten Andrejko je sice pekný kokotko, no ale taky "človek" a kdo není bez chyby, hoďte po něm něco, že jo. Nebudu opakovat naprosto skvělý, vyčerpávající Verbalův výkon, ale opravdu co víc říct k faktu, že po této republice chodí de facto tisíce lidí, kteří ať přímo, nebo jinak na kvality tohoto bezpáteřního hajzla dojeli způsobem, že přišli o vše, nejen o nějaké mrzké chechtáky. Takto pan Janeček udělal z našeho stbáckého, udavačského a bezcharakterního zmetka vlastně jen podnikatele s ostrými lokty, což ty tisíce lidí ví, že není, jen o tom nevíme my, díky panu Janečkovi. Vůbec bych se nedivil, kdyby ten dokument financoval někdo v pozadí a peníze šly hádejte odkud. Takto 1 milion lopat, kterým jsou argumenty uvedené v dokumentu šumák, neboť je chápou tak, že se poškubali akorát nenasytní neplatiči daní a vyšel z toho vítězně ten, který je daně platit donutí...tedy kromě sebe, samozřejmě, ty si velkoryse odpouští a má na to už díky lopatám glejt.

Blade runner, stejně jako knižní předloha, má svou sílu jako celek. Hodně záleží poté na detailech, neboť stavět celý záměr jen na tom, zda jsou umělé inteligence více či méně nám rovny, nestačí. Na filozofování o jádru pudla zde ve dvou hodinách není prostor, naplnit kasu je nezbytné. Pánové se s tím rozhodli vypořádat po svém, a to předložit raději méně než více, což jim umožnilo verbální komunikaci omezit na bezduché a víceméně suché tagy, tak známé na sociálních sítích. Není co v tom hledat a svým způsobem nechápu, proč byl tento film natočen, neboť se stejně jako spousta jiných zařadí mezi poselství, tyjící z předchozích zpracování. Herci, hledící do prázdna s otevřenou hubou a záběry po kulisách, vypůjčených z Hvězdné pěchoty nikdy nebyl můj šálek kávy. Nevím jak komu, ale mi se remake jeví jako velké, nudné a nezáživné zklamání.

Výborný, neotřelý a dokonce i nevykradený námět degradován topornými a roboticky neosobními představiteli hlavních rolí. Jak si mohl nechat celý film zprznit starý veterán Luc je nepochopitelné. Kdyby jim vyplatil odstupné a poslal je točit o halu vedle 386 díl hvězdné brány, měl by parádní kasovní trhák.

Asi nepatřím mezi etnikum, věnujícím celý svůj volný čas vysedáváním po kinosálech a kurtovaným doma modrým světlem. Nechci si nechat vnucovat zábavu za každou cenu. Když vidím pokus, kde si přijde na své milovník scifi stejnou měrou, jako prodavač mysl otupujících prostředků, dodávaných k lupenům při produkcích filmů nové vlny, musím se smát. Udělat trhák dnes může opravdu kdejaký šílenec.

Dočasnou mezeru na uvadajícím trhu s mumiími eintopfely měla nejspíše vyplnit tato jednoduchá tuctovka. Mám za své, že od původního záměru se ani v průběhu nikdo příliš neodchýlil a cílem rozhodně nebylo nutit diváky k listování v egypské historii, nebo dokonce vyhledávání na Wikipedii kdo že to ten Osiris vlastně byl a jestli se mu povedlo Egypt kdysi řádně vydojit. Podařilo se tak, pro mne spíš bohužel, předložit jak jinak než zmatený, netáhnoucí příběh, na oplátku snadno vstřebatelný a ničím nezatěžující. Větší část děje jsem byl na pochybách, zda tahle rozpačitá rozprávka s nepříliš přesvědčivými výkony utáhne pozornost po dvě hodiny. Proto jsem část filmu okukoval trikové záznamy ze Silicon Valley, část filmu jsem se nutil k úsměvu nad pokusy dodatečně dopracovaného scénáře jak ulehčit prznění egyptské historie v duchu původní "Mumie" a zbytek mi zabralo přemítání, zda je Soufia Boutella ona, nebo Concita Wurst. Většinu rozpočtu zjevně shrábnul božský Tom, jenž jak sám říká peníze vůbec nechce, jen mu to přikazuje jeho církev je shromažďovat na svém kontě, následovaný panem Vránou, který zase potřebuje lepit různé flastry, nařízené soudy za rvačky a výtržnictví. To co z hromádky zbylo, zavinilo asi ty nejisté, vykulené výkony. Poklonu zaslouží potetovaná Natalia Oreiro, jejíž ofina, pečlivě zafáčované moudí a mužná brada táhla pomyslný jazýček vah do plusu, ať již byla její motivace jakákoliv. Mám divný pocit, že budeme mít možná i druhý díl. Mohli by přibrat Kašpara Van Diena, ten má hafo zkušeností z různých prokletých hrobek a táhne za sebou levnější ansámbl, víc by zbylo do církevní pokladničky. Jinak je to jedno, co se stane, pokud se něco zásadním způsobem nezmění.

Dnes k natočení filmu, který vrátí vložené prachy, není zapotřebí nic výjimečného. Stačí použít, co tu už bylo. Oprášit tomu trochu kabát, vypíchnout z komparzistů pár jedinců, co si nedělají zvláštní finanční nároky a mají odlišné ksichty. Procedit veškerou potřebnou předlohu přes několik rozumbradů až zbude to nejnutnější co zvládne i totální retard. Dát dohromady dva, tři dny, kdy je jakés takés počasí a natočit pár záběrů. Vybrat si studio, co vlastní potřebný software. Je to jen o dobrém manažerovi. Škoda času na to koukat, jsou to jen obrázky, co se míhají před očima.

Velmi povrchní a primitivní paperbackový děj, ve kterém si nemůžete být v žádné chvíli jisti, do jakých slepých zákoutí a uliček se jednotlivé postavy ve svých dějových liniích zamotají. Naštěstí je zde záchranné lano stejným způsobem konstruované z prapodivného dialogového přediva, kde se nevyzná nikdo v nikom a v celé té nečitelnosti Váš mozek časem vzdává nerovný boj vyrovnat se s hromadou neskutečných hovadin tak, že prostě vypne. Je to geniální, neboť jinak bych vůbec netušil nejen o čem to bylo a asi bych i časem zapomněl, že jsem to viděl. Transfery počítačových her na filmy nikdy nedopadly dobře, pokud to nebylo naopak a i to jsou výjimky. Má to logiku, neboť drtivá většina uhrovitého osazenstva školních lavic, na niž je cíleno, na více prostě nemá. Pokud dám stranou příšernou kýčovitou výpravu založenou na neskutečně kontrastních barvách jak z knížek pro osoby s poruchou barvocitu, je další jebou od stopeťky výběr prapodivně vypadajících herců, kteří mi silně připomínají týpky, pendlující z baru u Modré ústřice. Měl jsem od počátku k nim pevnou důvěru v obranu své domoviny jako z ochrany našich hranic pod velením krví a železem zoceleného Stropnického. Za pochvalu určitě stojí snaha multikulturně obohatit orcké lůno séměm zdegenerované generace výkvětu rytířstva zcela v duchu směrnic a nařízení EU, no uvidíme, zda se dočkají dříve svého štěstí jejich manželky a dcery. Taková smrt na čtyřiceti centimetrovém falusu o průměru deseti centimetrů je určitě příjemnější, než smrt nudou při pohledu na své přiteplené oplátované bardy při jejich nekončící denní péči o pečlivě vyholená podpaží a jiná voňavá zákoutí. Uvidíme tedy, jak to s nimi dopadne, neboť tohle je jediná věc, na kterou má smysl čekat.