bombat

Ochutnávka světa, kde neplatí presumpce neviny, v době MeToo velmi aktuální film. Věrohodné herecké výkony (velmi obdivuhodná dětská herečka Annika Wedderkopp a herec ztvárňující hlavní postavu, Mads Mikkelsen), výborný scénář, kamera. K zhlédnutí filmu jsem se dlouho odhodlávala a rozhodně jsem jím nebyla zklamaná, naopak předčil mé očekávání.

Když se povede krátkometrážní film, je to pro mne tím větší radost. Tento se skutečně povedl a stojí za zhlédnutí, doporučuji.

Amatérský film hraný pouze dětskými herci - katolickými dětmi. Domnívám se, že měl být také určený pro dětské diváky. Ale ani to nevysvětluje, proč z povstání ve Vendeé udělali takřka veselé výpravy se šťastným koncem. Zhodnotit a v krátkosti objektivně popsat tyto hekatomby mohli tvůrci alespoň v dodatečném textu po posledním obrazu filmu. To, že tak neučinili, film velmi znehodnotilo. K čemu bude takovéto lživé svědectví našim katolickým dětem, až nastane skutečné pronásledování? Mají si představovat mučednictví jako procházku růžovým sadem? (Ve filmu odcházejí muži do bitev a ve svých útulných domovech zanechávají manželky pečící chléb obklopené dětmi. Při této scéně jsem si nemohla nevybavit známý fakt, že vojáci Turreaových pekelných kolon do rozpálených chlebových pecí vhazovali ženy a děti - že tak revoluce peče chléb - viz studie K. Weissmanna: Genocida ve Vendéé v době Velké francouzské revoluce.) A to byl zřejmě pan režisér hrdina, že se tohoto těžce tabuizovaného námětu vůbec chopil. Po formální stránce je film s ohledem na amatérské zpracování, rozpočet apod. překvapivě podařený. Kromě výše zmíněné hlavní výtky film nejvíc hyzdila zcela nevhodná vše podbarvující hudba. O tom, jak vypadala historická skutečnost nechám ve svém komentáři ještě promluvit historika Pierra Chauna (který byl mimochodem protestant a liberál, takže ho není potřeba podezírat vůči mučedníkům z Vendeé, na něž se odvolává veškerá dnes přežívající katolická tradice, ze stranění): "V prosince 1793 dala vláda rozkaz vyvraždit obyvatele v 778 farnostech. „Je třeba zmasakrovat ženy, aby nepřibývalo dětí, a děti, aby z nich nebyli zbojníci“. To napsali. Podepsán byl ministr obrany Lazare Carnot. Generál Clébert odmítl uposlechnout rozkaz. „Za koho mě považujete? Jsem voják a nikoliv řezník.“ Poslali tam tedy Turreauna, kreténa a alkoholika s jemu podobným vojskem. Za devět měsíců byl velitelem jmenován generál Hoche, dorazil do Vendée a byl zděšen. Napsal Konventní vládě památný list: „Nikdy jsem neviděl nic tak krutého. Zneuctili jste revoluci. Oznamuji vám, že ode dneška zastřelím každého, kdo uposlechne vaše rozkazy.“ Co viděl? 250 000 zmasakrovaných z celkového počtu 600 000 obyvatel, dědiny a města srovnané se zemí, umučené ženy a děti. V Evreux a v Les Mains posílali pod gilotinu desítky lidí, jejichž vina spočívala v tom, že se narodili ve Fontaine au Campte. Taková byla genocida ve Vendéé." Více zde. Nezbývá než dodat, že události ve Vendeé i nadále čekají na své (pořádné) filmové zpracování.

Zápletka filmu je nejprve představena jako střet dvou názorových proudů - modernismu s tradicionalismem, postupně se ale vyvíjí ve střet poslušnosti vůči nadřízeným s poslušností vlastnímu svědomí, aby se v závěru filmu ukázala nejryzejší podoba celého problému, jíž je konflikt víry s nevírou. Použití otevřeného závěru zde není levné, není to útěk tvůrců od rozhodnutí, jak příběh dovyprávět. Spíše se nám připomíná, že tento zápas trvá a že bude trvat, přinejmenším na úrovni boje o víru, až dokud Kristus znovu nepřijde. Ovšem v tom je skryta i jistá katarze, o kterou navzdory otevřenému závěru nejsme ochuzeni – v tomto základním konfliktu víry s nevírou je totiž "klíčový hráč" Bůh sám. Jen on je dárcem milosti víry, na nás je jen, abychom si nedostatek víry vůbec uvědomili a chápali jej jako problém a abychom Boha o dar víry dokázali s důvěrou a pokorou prosit. Film je dostupný i s českými titulky zde http://www.youtube.com/watch?v=76eYTw3dGN0. Slabší začátek (transparenty na mši, retrospektivní seznámení s účelem vizitátorovy mise) je daný tím, že filmaři chtějí diváka rychle uvést do situace. Následně se film rozvíjí v brilantní drama, které diváka až do posledního okamžiku udrží v napětí a po skončení filmu ho zanechává přemýšlejícího a hledajícího odpovědi na nastolené otázky s důvěrou v to, že poslední slovo má vždycky Bůh.